Populace velkých šelem se v Evropě po desetiletích pronásledování začaly pomalu vzpamatovávat. Přispěla k tomu zlepšená legislativní ochrana, které se šelmy těší prakticky ve všech evropských zemích. V současné době jsme svědky toho, že se velké šelmy postupně vracejí – přirozeně, anebo prostřednictvím plánované reintrodukce – do oblastí, odkud před mnoha lety vymizely. Musejí se přitom však vyrovnat s krajinou výrazně přeměněnou člověkem, v rámci které je jejich životní prostředí omezeno a fragmentováno, například v důsledku rozvoje silniční a železniční sítě. Vzhledem k tomu, že velké šelmy mají vysoké prostorové nároky a nízkou populační hustotu, jsou více než jiné druhy ohroženy zmenšováním přirozeného prostředí. To může snadno vést k vyhubení populace v dané oblasti.
Autoři studie publikované v časopise Oryx (na níž se podíleli také čeští experti Luděk Bufka a Jaroslav Červený) se zaměřili na česko-bavorsko-rakouskou (šumavskou) populaci rysa ostrovida, která vznikla v 70. a 80. letech 20. století vypuštěním rysů odchycených v Karpatech. Vzhledem k její centrální pozici ve střední Evropě by mohla tato populace hrát důležitou roli v propojování jiných malých a izolovaných populací. Proto zprávy o aktuálním stavu rysa na Šumavě budí obavy ochránců. Ukazují totiž, že populace, která se v současnosti odhaduje na 47–67 jedinců, od konce 90. let stagnuje.
Jedním z důvodů může být zvýšená úmrtnost rysů způsobená člověkem – především v důsledku nehod na silnicích a pytláctví. Většímu rozšíření šumavské populace by také mohla bránit malá nabídka prostředí poskytujícího vhodné podmínky pro život rysa nebo nedostatečná propojenost těchto vhodných oblastí. Studie se zaměřila právě na posouzení dostupnosti vhodných míst pro výskyt rysa na česko-rakousko-německém pomezí.
Její autoři využili nové techniky modelování druhového rozšíření a data získaná telemetrickým sledováním 10 rysů česko-bavorské populace (6 samců a 4 samice) v letech 2005–2012. V souladu s výsledky předchozích studií nový habitatový model potvrdil, že rys se vyhýbá blízkosti lidských sídel a oblastem silně narušeným lidskou činností. Nepříliš vhodná se také ukázala krajina s vysokým podílem zemědělství. Vhodné prostředí pro rysa naopak poskytuje zalesněná krajina, ať už jde o jehličnaté, listnaté nebo smíšené lesy nebo přechodné křoviny a mokřady. Rys také dle výsledků modelování upřednostňuje oblasti s nižší nadmořskou výškou – to odpovídá poznatkům, že s ubývající výškou se zvyšuje hojnost srnců, kteří jsou nejčastější rysí kořistí.
Autoři studie dále vzali v úvahu prostorové nároky rysa a velikost a propojenost vhodných oblastí, k jejímuž posouzení využili metodu least cost path, tedy „cestu s nejnižšími náklady“. Na základě těchto informací potom odhadli potenciální velikost populace rysa ve zkoumané oblasti na 90–160 dospělých jedinců.
(a) Zkoumaná oblast podél hranic mezi Německem, Českou republikou a Rakouskem, pro níž byly získány údaje o předpokládené distribuci rysa ostrovida (Lynx lynx) pomocí modelu MaxEnt.
(b) Předpověď vhodnosti lokality pro výskyt rysa ostrovida v rámci studovaného území. Za vhodné jsou považovány kvadráty s indexem > 0,35 (habitat suitability index)a souvislou plochou > 120 km2. Vyznačeny jsou cesty nejnižších nákladů mezi těmito oblastmi. Bílé kruhy označují záznamy o výskytu rysa v Bavorsku v kategorii C1 nebo C2 podle metodiky projektu SCALP (Status and Conservation of the Alpine Lynx Population).
Ze srovnání skutečného a potenciálního rozložení populace rysa vyplynulo, že se tato šelma trvale nachází pouze ve čtyřech ze 13 zkoumaných kvadrátů vhodných pro jeho výskyt (Šumava, Český les, Brdy a pohoří Waldviertel). Jedině v pohoří Šumava byla trvalá populace rysa potvrzena v rámci celého kvadrátu. Jedná se o jádrovou oblast česko-bavorské populace, která zahrnuje Národní park Šumava a Národní park Bavorský les a má zásadní význam pro ochranu rysa v regionu.
Analýzou propojenosti vhodných habitatů autoři dospěli k předpokladu, že všechny oblasti zahrnuté do studie jsou pro rysa dostupné. Existující silniční síť sice představuje překážku jeho pohybu, ale ne nepřekonatelnou bariéru. Zdůrazňují však, že stávající fragmentaci je třeba brát v úvahu při územním plánování tak, aby se předešlo snižování propustnosti krajiny pro velké šelmy.
Alarmující je, že ve významné části vhodných lokalit rys chybí, a to i přes jejich relativně dobrou propojenost. To ukazuje, že je šumavská populace rysa ostrovida limitována jinými vlivy, než je dostupnost přirozeného prostředí.
Ze závěrů studie vyplývá, že současné rozšíření česko-bavorské populace rysa neodpovídá potenciálu životního prostředí, které má k dispozici. Za nejpravděpodobnější faktor limitující aktuální stav této šelmy považují autoři nelegální odstřel.
Ani při dosažení odhadovaného potenciálního stavu populace (90–160 dospělých jedinců) ve zkoumané oblasti by však nebylo možné mluvit o dlouhodobě životaschopné populaci rysa. Ta by podle názoru odborníků měla čítat okolo 500 jedinců. Dlouhodobým cílem by proto mělo být propojení s dalšími lokalitami výskytu rysa v české části Karpat, německém pohoří Harz a v rakouských Alpách.
Kromě toho by se strategie ochrany česko-bavorské populace rysa měla na regionální úrovni soustředit na výzkum zaměřený na rozptyl mladých rysů do dosud neobsazených lokalit, přičemž zásadním úkolem je zvyšovat přijetí rysa ze strany místních lidí. Informace o oblastech poskytujících šelmám vhodné životní podmínky je třeba brát v úvahu při výběru lokalit pro budoucí reintrodukci rysa. A především, zachování propustnosti krajiny pro velké šelmy musí být zohledněno v územním plánování a jakémkoliv dalším rozvoji silniční sítě.
Z anglického originálu upravila: MARTINA DUŠKOVÁ
