Jak se změnilo chování velkých šelem po desítkách až stovkách let soustavného pronásledování a jaká rizika přinášejí regulační odlovy těchto zvířat? Norští vědci shromáždili obdivuhodné množství dat a empirických zkušeností, které ilustrují, jak se proměnila úloha a funkce velkých šelem v dnešní krajině, kterou zásadním způsobem ovlivňuje člověk. V časopise Biological Conservation položili také zajímavou a současně znepokojivou otázku: jsou šelmy schopny i nadále plnit roli vrcholových predátorů, když se samy „musí neustále ohlížet“, zda jim člověk není v patách?
V přirozených podmínkách jsou velké šelmy klíčovými druhy pro funkčnost ekosystému. Jako vrcholoví predátoři přímo snižují početnost kořisti. Zvířata, která jsou v pomyslné potravní pyramidě „pod nimi“ se s nimi musí naučit žít – musí přizpůsobit své návyky při shánění potravy či vymyslet nejlepší taktiku, jak se zachovat při útoku.
Obrázek znázorňuje komplexní vliv velkých šelem na populaci jejich kořisti i dalších druhů. * Více o regulaci malých šelem zde.
Velké šelmy jsou ve volné přírodě vzácné – charakterizuje je nízká početnost a velký domovský okrsek. Člověk si je spojuje také s divokostí a vysokou inteligencí. Jsou to vlastnosti, díky kterým jsou tato zvířata posledním článkem pomyslného potravního řetězce, ale také částečně vysvětlují, proč jsou člověkem tak pronásledována: nízká početnost apeluje na lidské touhy po něčem vzácném a prchlavém, divokost a inteligence je výzvou pro „sportovní“ lovce a jako predátoři představují hrozbu pro hospodářská zvířata.
Při hledání cest, jak usnadnit jejich soužití s člověkem se často diskutuje o regulačním odstřelu. Zdůvodněním většinou je, že „se otupí hroty konfliktu“ – lidé mají pocit větší kontroly, mohou regulovat jejich výskyt v zemědělských oblastech a celkově se zvýší jejich vnímání veřejností. Exaktní data, která by tuto hypotézu potvrdila, však chybějí. Naopak skandinávská studie vědců z Švédské zemědělské univerzity dokázala, že nastavení vyšší kvóty pro odstřel šelem s sebou nepřináší snížení míry pytláctví.
Kvóty pro odlov jsou většinou stanoveny početně. Norští vědci ale upozorňují: jaká je skutečná mortalita, když se v rámci těchto regulací odstřelí matka vodící mláďata? Jaký je skutečný dopad na vlčí smečku, která při odlovu přijde o rozmnožující se rodičovský pár? Jak se mění chování či schopnosti těchto zvířat plnit svoji funkci v ekosystému?
Velké šelmy se přizpůsobí…?
Lov narušuje šelmám jejich sociální strukturu a ovlivňuje jejich populační dynamiku. Současné výzkumy ukazují, že v reakci na lov velké šelmy mění své chování a návyky – jednoduše řečeno jsou více opatrné, aby se vyhnuly lovcům. Medvědi vyhledávají k odpočinku skrytější místa a v průběhu lovecké sezóny mění také svůj denní režim. Obdobná zjištění zaznamenali vědci u jihoafrických lvů. Vlci si v oblastech, kde byli intenzivně loveni, vybírají místa k rozmnožování co nejdále od lidských sídel.
…ale přizpůsobí se celá příroda?
Nejnápadnějším důsledkem střílení velkých šelem je, že ztratí schopnost regulovat populaci kořisti prostřednictvím snižování jejího počtu. To ale není jediný způsob, jak tato zvířata ovlivňují svoji kořist. Soustavné pronásledování šelem mění i jejich postavení v ekosystému – vlci, rysi či medvědi se sami pomalu stávají kořistí. Z přírody pak mizí predátor, který mění chování dalších zvířat, způsob jak využívají prostředí či například mění dostupnost potravy pro další živočichy. Pro ilustraci: medvěd hnědý je v Severní Americe důležitým predátorem losů, především mláďat (jejich mortalita je až z poloviny zapříčiněna medvědy). Medvědi se kvůli „evoluční zkušenosti“ vyhýbají lidským sídlům, a toho losi využívají. Predaci medvědem minimalizují tak, že se pohybují v blízkosti lidských obydlí. A velmi podobná situace nastává v některých oblastech i v případě vlka a jelena.
Jiné problémy přináší trofejový lov, kdy se lovci většinou soustředí na samce od určitého věku. Výzkum na vlcích ukazuje, že zastřelení jednoho z partnerů v rodičovském (rozmnožujícím se) páru vede až v 85 % případů k rozpadu celé smečky. To opět snižuje vliv predátora na okolí: v případě vlků je totiž oním nejvyšším článkem potravní pyramidy celá smečka, nikoli pouze jedinec.
Člověk dokáže částečně nahradit velké šelmy například při regulaci početnosti kopytníků. Nedokáže ale napodobit jejich nepřímý vliv, kterým šelmy ovlivňují chování kořisti, jak využívá prostředí, ve kterém žije. Zkušenosti ze Severní Ameriky či některých oblastí Evropy také poukazují na nezastupitelnou roli šelem při ochraně lesa před přemnoženými kopytníky.
Video ilustrující komplexní vliv vlků na ekosystém v Yellowstoneském národním paraku v USA.
Norští vědci doporučují, ale nerozhodují
Zatímco norští vědci upozorňují na skrytá rizika regulačního odstřelu velkých šelem, jejich parlament letos povolil odstřelit v průběhu února a března 79 rysů. Kvůli každoročním kvótám zde pravidelně „zmizí“ více než čtvrtina rysů a jinak tomu není ani letos. Aktuální početnost této šelmy se pohybuje okolo 320-350 zvířat. Ještě v roce 2009 jich zde bylo 540. Rysi žijí na téměř celém území Norska a každý region dostane svoji „povolenku“. Ta říká, kolik zvířat smí být celkově zastřeleno a kolik z tohoto počtu připadá na samice. Pro letošek 32.
Smutnou situaci v této zemi ilustrují ještě tato čísla: Norsko si v roce 2004 stanovilo, že v zemi bude žít minimálně 65 „rysích rodin“, tedy samic vodících mláďata. Loňský monitoring rysa ale ukázal, že prvně za devět let není tento cíl splněn – zaznamenáno jich bylo pouze 59.
JOSEFA VOLFOVÁ
