Rys ostrovid stále patří v Evropě k ohroženým druhům, poslední zprávy však dávají důvod k optimismu. Podle studie zveřejněné na konci roku 2014 v prestižním časopise Science (na níž se podíleli také experti z Hnutí DUHA) jsou populace této a dalších velkých šelem na různých místech evropského kontinentu v 21. století stabilní nebo dokonce mírně rostou. Autoři to přičítají zejména zlepšené legislativní ochraně a pozitivním změnám v postojích veřejnosti. Snad nejdůležitějším poznatkem vyplývajícím ze studie je, že velké šelmy a lidé mohou žít vedle sebe i na tak hustě osídleném kontinentu jako je Evropa. [1]
Další dobrá zpráva přišla nedávno ze Španělska, kde se v minulých 15 letech podařilo ztrojnásobit populaci rysa iberského (a snad tak zachránit tento druh před vyhynutím) díky programu, v rámci kterého jsou do volné přírody vypouštěni jedinci odchovaní v zajetí. [2]
Radost z těchto úspěchů mají také britští vědci a ochránci přírody z nadace Lynx UK, kteří by rádi, aby se rys po více než tisíciletí opět stal součástí ostrovního ekosystému.
Podle nejnovějších poznatků žil rys ostrovid na Britských ostrovech s určitostí ještě kolem roku 500 našeho letopočtu (možná až do 7. století). Jeho zmizení z britské přírody bylo, jako na většině území západní Evropy, důsledkem odlesnění, úbytku přirozené kořisti a lovu. Od 50. let minulého století, kdy celkové počty rysů v Evropě spadly na pouhých 700 kusů, došlo na různých místech k úspěšné reintrodukci rysa do volné přírody (patří k nim i příběh návratu rysa na Šumavu v 70. letech minulého století). V některých oblastech se rys stal lákadlem pro turisty se zájmem o divokou přírodu, což vedlo k ekonomickému oživení odlehlých venkovských regionů. To si slibují také přívrženci návratu rysa do Británie, jak jsme informovali již v minulých letech.
Národní park Cairngorms: les se pomalu začíná vracet díky důsledné kontrole populace vysoké zvěře.
Dalším povzbuzením pro ně byly také nedávné úspěšné projekty navrácení jiných ohrožených druhů – orla mořského, orlovce říčního, luňáka červeného a pokusné vysazení bobra evropského ve Skotsku. Na nich se spolupodíleli i někteří vedoucí experti nadace Lynx UK.
V minulém roce práce nadace vstoupila do nové fáze. Za výrazné podpory médií a sociálních sítí se v březnu 2015 uskutečnil rozsáhlý celonárodní průzkum veřejného mínění mezi obyvateli Spojeného království týkající se možnosti návratu rysa do britské přírody. Podle zvěřejněných závěrů se zdá, že naladění britského obyvatelstva vůči samotářské, plaché šelmě je velmi vstřícné – více než tři čtvrtiny respondentů souhlasily, že by se pokusné vysazení rysa mělo uskutečnit během příštích 12 měsíců.
Následoval proces veřejných konzultací, v rámci kterého mají organizace i veřejnost možnost seznámit se s konkrétním plánem vysazení rysa a vyjádřit se k němu. Tato fáze se aktuálně blíží ke konci a nadace plánuje v červenci podat k příslušným vládním úřadům oficiální žádost o povolení pokusného, časově omezeného vypuštění rysa na jedné z vytipovaných lokalit.
Podle plánu by mělo dojít k vypuštění šesti jedinců pocházejících z Rumunska. Všem bude nasazen obojek opatřený GPS zařízením a budou nepřetržitě monitorováni po dobu 5 let. Odborníci z nadace Lynx UK (mezi nimiž jsou experti na ekologii, biologii a genetiku, environmentalistiku a zapojení místních komunit do ochrany životního prostředí) budou průběžně vyhodnocovat vliv rysa na ekosystém i na místní komunitu. Pokud pokus proběhne úspěšně, je naděje, že po jeho skončení vydají úřady povolení k trvalému návratu rysů i do dalších vhodných lokalit.
Glenmore, Cairngorms: obnově původního lesa někdy musí předcházet odstranění nepůvodních druhů.
Zastánci věří, že návrat rysa do britské přírody bude mít pozitivní ekonomický dopad jednak díky podpoře turistického ruchu v oblasti, jednak snížením škod způsobených srnci a jeleny.
(Kromě dvou původních druhů – jelena evropského a srnce obecného – a daňka evropského, který byl do Británie dovezen už v 11. století, se zde také v posledních 150 letech rozšířilo několik exotických druhů: jelen sika, muntžak a srnčík čínský. K regulaci jejich populací by mohl rys výrazně přispět.) [3]
K hlavním odpůrcům plánu patří především chovatelé ovcí. Ačkoliv je z evropských zkušeností patrné, že škody na ovcích způsobené rysem jsou minimální, nadace se chovatelům zaručuje, že uhradí veškeré případné ztráty.
Jedním z posledních útočišť pro rysa na Britských ostrovech by mohlo být skotské pohoří Cairngorms – oblast, která díky své odlehlosti ve středověku nejdéle odolávala odlesnění (zbytky původního kaledonského borovickového lesa se zde zachovaly dodnes). Ve Skotsku také žili poslední vlci na území dnešní Británie. Byli uloveni kolem roku 1700. O obnovu lesů na Skotské vysočině se s pomocí dobrovolníků již skoro 30 let snaží například organizace Trees for Life.
Autorka je překladatelka.
Poznámky:
[1] Recovery of large carnivores in Europe’s modern human-dominated landscape, Science Vol. 346 no. 6216 pp. 1517 – 1519, 19 December 2014
[2] Viz BBC news
[3] Studie dokládají, že i malá populace přirozeného predátora výrazným způsobem mění chování býložravců a vede (tzv. top-down procesem) k celkové větší rovnováze v ekosystému. V přítomnosti rysa se srnčí zvěř častěji přesouvá z jedné oblasti do jiné, čímž je umožněna postupná obnova lesa.
Článek čerpá mj. z těchto odborných zdrojů:
Lynx UK Trust’s Proposal for a Trial Reintroduction (ke stažení v PDF formátu)
George Monbiot – Feral: Searching for Enchantment on the Frontiers of Rewilding (May 2013, Allen Lane) ISBN 978-1846147487
