Jeden z nejambicióznějších příkladů reintrodukce živočichů v Evropě a ojedinělý projekt v rámci celého světa. Těmito přízvisky je označován připravovaný plán návratu rysů do Velké Británie. Spolupráce desítek organizací a stovek odborníků má být úspěšně završena již letos. Mimořádné je propracování celé metodiky a také zapojení moderní techniky, stopovacích zařízení a inovativního modelu „geoklecí“.
Reintrodukce znamená cílený návrat živočichů na území, na němž se dříve historicky vyskytovali, ale byli zde vyhubeni. Jedná se o velmi komplikovaný proces, který probíhá na mnoha úrovních – vedle roviny technické či biologické je třeba se zabývat také legislativní stránkou věci či etickými otázkami. A z velké části také politikou: pokud například nejsou na reintrodukci „připraveni“ místní lidé, veškerá snaha může snadno přijít vniveč. Celý proces reintrodukce je navíc tím komplikovanější, čím je zamýšlený druh z ekologického hlediska výraznější.
Britští ekologové ve své zprávě z roku 2010 uvádějí, že celkem třiadvacet druhů savců, ptáků, obojživelníků a ryb, obývajících původně území ostrovů, by se mohlo vrátit zpět, pokud by jim k tomu byly vytvořeny příhodné podmínky. Téma reintrodukce vybraných druhů živočichů se začalo stále častěji objevovat v populárním i odborném tisku. Hodně se psalo o možné reintrodukci bobrů evropských, medvědů či vlků, za nejpokročilejší lze ovšem v současnosti považovat projekt reintrodukce rysů.
Rys ostrovid (Lynx lynx) původně obýval prakticky celý ostrovní areál; v období mezolitu tu žilo kolem sedmi tisíc jedinců. Rozšiřování lidské populace, likvidace původních biotopů a vytrvalé pronásledování rysů však mělo za následek jejich vcelku brzké vyhynutí okolo roku 500 našeho letopočtu (prakticky ale různé zdroje uvádějí rozdílná data, lišící se v řádu století). Podstatné je, že tento osamělý lovec z ostrovů definitivně zmizel.
Kormidlo přebírá UK Trust
O možném návratu rysa ostrovida se v Anglii hovoří více než padesát let. Myšlenka má své tradiční zastánce i odpůrce, byť zvažovaná reintrodukce rysů vyvolává méně emocí než návrat vlků či medvědů. Zdá se, že letošní rok bude významným přelomem. Poté, co se o návratu rysů léta teoretizovalo, byly vypracovány studie udržitelnosti i průzkumy veřejného mínění a vytvořen adekvátní legislativní rámec, čeká nyní Brity zásadní krok: letos by měly být do volné přírody vypuštěny dva páry rysů. Iniciativa, vydatně podporovaná i odborníky z IUCN, nyní oficiálně žádá skotskou SNH (Scottish Natural Heritage, Veřejná organizace pro záchranu skotského přírodního dědictví) o povolení reintrodukce. Zbývá jen čekat, zda SNH po podrobném vyhodnocení projektových podkladů toto povolení vydá. Patronát nad projektem převzala britská charitativní organizace Lynx UK Trust, která se v současnosti usilovnou kampaní snaží přesvědčit pochybující veřejnost o pozitivech takového kroku.
V případě kladného rozhodnutí by ze severu Evropy měly na západní pobřeží skotské Vysočiny zamířit první dva páry rysů. Tyto ostře sledované šelmy budou součástí pilotního projektu, který ukáže, zda je celý dlouho zvažovaný projekt vůbec životaschopný. Teprve v případě úspěšně introdukce rysí čtveřice do skotských pobřežních lesů se začne zvažovat vysazení dalších jedinců ve Walesu a severní Anglii. Projekt totiž stále vyvolává určité kontroverze. Návratu šelem do krajiny se pochopitelně obávají farmáři, zejména chovatelé ovcí, ale také majitelé bažantnic s tetřevy. Přesto Paul O´Donoghue, expert na evropské kočkovité šelmy, tvrdí, že „situace nebyla nikdy tak příznivá jako nyní.“
„Stojíme na počátku vzrušujícího a ambiciózního záchranného projektu, největšího, který kdy ve Velké Británii probíhal,“ říká O´Donoghue. „V současnosti řešíme sérii praktických otázek. Vybrali jsme několik klíčových lokalit a nyní komunikujeme s vlastníky pozemků. Vhodný prostor nabídla například správa Národního parku Cairngorm. Podstatným argumentem je, že rysové loví především jeleny a srnce, nikoliv chovná zvířata. Návrat rysů do krajiny by navíc pomohl vyřešit problém s regenerací našich lesů. Srnčí zvěř totiž spásá zmlazení, a tím blokuje obnovu lesních porostů. Velké kočkovité šelmy hrají zcela zásadní roli v ekosystému a zajišťují větší biodiverzitu v přírodě.“
Jak udržet tuláky uvnitř rezervace?
V čem je ale současný projekt Lynx UK Trust tak inovativní? Důsledná příprava lokalit, v nichž budou rysové vypuštěni, je jen jednou z mnoha výzev. K těm dalším patřil pečlivý výběr jedinců geneticky co nejpříbuznějších rysům, kteří tu kdysi žili. V tom naštěstí Britům pomohly modelové studie, využívané při nedávném reintrodukčním projektu ve Švýcarsku. Zúčastnění odborníci si jsou prý vědomi, že nezakládají krátkodobý experiment, ale připravují Británii na komplexní návrat vymizelého druhu. „Může to trvat deset i dvacet let, než se nám tu znovu podaří vytvořit životaschopnou populaci,“ říká O´Donoghue. „Tohle je však první krok.“
V celém Skotsku by přitom mělo být schopno žít ve volné přírodě až 250 exemplářů.
Zdaleka ne všem místním se tato myšlenka pozdává, při přesvědčování veřejnosti však sehrála určitou roli „záchranná brzda“. Vypouštění rysové budou standardně vybaveni GPS vysílačem, umístěným v obojku. Vedle tohoto zařízení však bude obojek vybaven také dálkově ovladatelným sedativem. V případě, že by se šelma přiblížila například k silnici nebo ohradě s domácími zvířaty, bude sedativem narkotizována. Riziko případné ztráty ceněného zvířete nebo útoku na ovce je proto minimální. Model „geoklece“, tedy mezních souřadnic, které nesmí zvíře vybavené GPS snímačem překročit, je mimochodem v Británii navržen k použití vůbec poprvé.
Projekt reintrodukce rysa ostrovida na britské ostrovy je tedy na spadnutí. Pokud úřady vydají patřičná povolení, skotské pobřežní lesy se stanou domovem čtyř mladých rysů. Nezbývá než jim držet palce.
RADOMÍR DOHNAL
