Návrat vlka do Německa a jeho postupné rozšiřování z oblasti Lužice do zbytku země je doprovázeno velkým zájmem především přírodovědců. Ti bedlivě monitorují, jak se tato šelma přizpůsobuje novým životním podmínkám, které jí poskytuje kulturní krajina. Výzkum prováděný v Sasku a Braniborsku v letech 2001–2009 ukázal, jak se vlk adaptoval na zdejší potravní nabídku a z čeho se přesně skládá jeho jídelníček. Závěry prováděné studie byly zveřejněny ve vědeckém časopise Mammalian Biology [1].
Čím se vlk přesně živí, zjistili zoologové analýzou 1890 vzorků trusů obsahujících nestrávené zbytky chlupů, kostí, kopýtek či zubů vlčí kořisti. Dohromady se na vlčím jídelníčku objevovalo 33 různých „položek" (viz tab. 1). Výzkum ukazuje, že kromě lesních savců, ptáků či ryb se vlk na podzim či v zimě přiživuje také ovocem - jablky a hruškami, které pravděpodobně nalézá na vnadištích pro zvěř. V letních měsících doplňují jeho jídelníček třešně či ostružiny.
|
|
01/02 |
02/03 |
03/04 |
04/05 |
05/06 |
06/07 |
07/08 |
08/09 |
|
Sudokopytníci – srnec, jelen, prase divoké, muflon, daněk |
98,7 |
98,1 |
95,9 |
96,6 |
94,4 |
93,1 |
97,0 |
95,9 |
|
zajícovití |
1,3 |
1,7 |
3,8 |
2,9 |
4,1 |
4,9 |
2,5 |
3,9 |
|
Středně velcí savci – př. liška, psík, lasice, ondatra |
|
|
0,1 |
|
0,4 |
0,1 |
|
|
|
Malí savci – př. myšice, hryzec, norník, hraboš, krysa, ježek, |
|
+ |
0,2 |
+ |
0,3 |
0,2 |
0,1 |
+ |
|
Domácí zvířata – př. kočka, kur, ovce, králík |
|
0,2 |
+ |
0,5 |
0,7 |
1,3 |
0,2 |
0,2 |
|
Ptáci |
|
|
+ |
+ |
+ |
+ |
+ |
+ |
|
Ovoce – ostružiny, jablka, třešně, hrušky |
|
|
|
|
0,1 |
0,3 |
0,1 |
+ |
|
Ryby |
|
|
+ |
|
|
+ |
|
|
Tabulka 1 Procentuální složení vlčí stravy ve studovaném období. Období je rozděleno na "lovné roky", které trvají vždy od dubna do března následujícího roku. "+" znamená podíl menší než 0,05 %.
Naprostou většinu vlčí stravy (až 96 %) ale tvoří divocí kopytníci - srnci, jeleni, divoká prasata a v menší míře také muflon a daněk (podle výskytu v konkrétní lokalitě). Lužický vlk se živí především srnci, ti se podílejí na jeho jídelníčku zhruba z poloviny (55,3 %). Nebylo tomu tak ale vždy; v prvních dvou letech se specializoval také na jeleny, kteří tvořili v letech 2002-2003 (duben/2002 - březen/2003) dokonce téměř 40 % jeho potravy. Postupně ale tento podíl klesal a naopak vzrůstalo množství ulovených srnců. Vlci totiž obsazovali postupně stále větší a méně lesnaté území, kde se jeleni vyskytovali jen zřídka nebo vůbec; naopak, na polích a při lesních okrajích běžně žijí srnci.
Sezónní proměnlivost složení vlčího jídelníčku
Každoročně lze také vysledovat sezónní proměnlivost ve složení vlčí stravy. Na jaře a v zimě, kdy vlk může lovit mladá či oslabená zvířata, se v jídelníčku například více objevují divoká prasata. V těchto obdobích je také vlčí jídelníček nejpestřejší.
Graf znázorňující sezónní proměnlivost ve složení vlčího jídelníčku - výrazně větší podíl divokých prasat na jaře a na podzim.
Stáří ulovených zvířat
Zoologům se podařilo zjistit preferenci vlka ohledně stáří kořisti. Vedle rozboru trusu byl věk určován také na základě nalezených zbytků kořistí. Ukázalo se, že zatímco každý třetí ulovený srnec byl juvenilního stáří, až 70 % stržených jelenů bylo mladších jednoho roku. Vlci tedy dávali přednost lovu mladých jelenů, ale srnce lovili bez rozdílu věku. Analýza trusu rovněž prokázala, že vlk raději loví mladá divoká prasata, ale vzhledem k tomu, že je většinou zkonzumuje celá, nepodařilo se nalézt žádný zbytek kořisti a zhodnotit podíl ulovených mláďat.
Potencionální konflikt
Hospodářská zvířata se na jídelníčku vlka nacházejí jen v minimálním množství (tvoří méně než 1 % jeho stravy). Je to především dáno efektivní ochranou dobytka, kterou zajišťují pastevečtí psi či elektrické ohradníky. Jejich pořizování podporuje finančně stát. Navíc v oblasti, kde probíhal výzkum, má vlk „k dispozici“ dostatečně množství divokých kopytníků, proto pro něj konfrontace s pastevcem, hlídacím psem či ohradníkem znamená zbytečné riziko, které nemusí při získávání potravy podstupovat.
Pastevečtí psi a elektrické ohradníky představují dostatečnou ochranu stád před napadením vlky. Zdroj: nabu.de.
Vlci, kteří se postupně šíří z německo-polské Lužice, mají svůj původ v Polsku. I zde probíhal obdobný výzkum, který ukázal, že v lesnatých oblastech Bialowiezského pralesa či Beskyd jsou hlavní kořistí především jeleni. Naopak v západním Polsku a Lužici, zemědělské oblasti silně pozměněné člověkem, se zdá, že se vlk postupně specializoval především na srnce, se kterými se zde ze všech kopytníků střetává nejčastěji. Jejich početnost v regionu se přitom ve studovaném období nijak nezvýšila. Dokazuje to, že se tato šelma byla schopna během jedné „vlčí generace" (tj. dvou let) přizpůsobit podmínkám a změnit nejen složení svého jídelníčku, ale také loveckou strategii. Zatímco jeden ulovený jelen vystačí pro vlčí smečku na několik dní, srnce zkonzumují dva vlci během jedné noci.
JOSEFA VOLFOVÁ
[1] Výzkum prováděli Carina Wagner, Maika Holzapfel a Hermann Ansorge z Senckenberg Museum of Natural History Görlitz aTechnische Universität Dresden a Gesa Kluth a Ilka Reinhardt z LUPUS Wildlife Consulting. Výsledky vyšly v 77. čísle časopisu Mammailian Biology (2012).
