Polská vláda schválila těžbu dřeva v Bělověžském pralese zapsaném na seznamu světového dědictví UNESCO. Podle ekologů to nevratným způsobem poškodí tamní jedinečný ekosystém.
Přírodovědci a ekologičtí aktivisté varují, že pouhý rok po přijetí revidovaného plánu lesního hospodaření, kterým polská vláda umožnila ztrojnásobit těžbu dřeva a zrušila zákaz těžby v nejstarších lesních porostech, se vzácný ekosystém Bělověžského pralesa na severovýchodě Polska ocitl na „pokraji kolapsu“.
Les se rozprostírá podél východní hranice Polska s Běloruskem a nacházejí se v něm jedny z posledních pozůstatků původních pralesů, které kdysi pokrývaly velkou část Evropy. V těchto nejstarších částech lesa probíhají přírodní procesy bez přímého zásahu člověka.
Bělověžský prales je jedinou polskou přírodní památkou zapsanou na seznamu světového dědictví UNESCO. Výjimečný ekosystém poskytuje domov více než tisíci druhům vyšších rostlin, 4 tisícům druhů hub, více než 10 tisícům druhů hmyzu, 180 druhům hnízdících ptáků a 58 druhům savců. Nad řadou z nich se vznáší hrozba vyhynutí a jejich přežití často závisí právě na nerušených přírodních procesech.
„Blíží se okamžik, kdy se celý ekosystém zhroutí, což bude znamenat nenávratnou ztrátu vzácného pralesa – za žádné peníze na světě ho nebudeme schopni obnovit,“ varuje profesor Tomasz Wesołowski, který se zabývá biologií lesa na Vratislavské univerzitě a výzkumu Bělověžského lesa se věnuje již 43 let. „S každým pokáceným stromem jsme blíže bodu, ze kterého již nebude návratu.“
Zhruba 17 % nejcennějších lesních porostů, nedotčených člověkem po tisíce let, se nachází v přírodní rezervaci Bělověžský národní park, kde je těžba dřeva zakázána. Ohroženo je však zbývajících zhruba 40 tisíc hektarů lesa.
Reportéři britského deníku the Guardian nedávno přinesli doklady rozsáhlé těžby, která evidentně porušuje polskou i evropskou legislativu. Pro komerční využití jsou káceny stromy staré přes sto let, dokonce i v zónách pod ochranou organizace UNESCO.
Kácení v Bělověžském pralese. Foto: Adam Bohdan
„Původní heterogenní lesní porosty po vykácení nahrazují plantáže stromů stejného druhu a stáří,“ popisuje Adam Bohdan z organizace Divoké Polsko, která aktivity lesníků monitoruje a poskytuje informace vědcům z výzkumné botanické stanice Bělověž. „Ke kácení dochází i v zónách pod ochranou organizace UNESCO, kde by veškerá těžba dřeva měla být zakázána. V rozporu s evropským právem lesníci kácejí stoleté porosty, čímž ničí přírodní stanoviště vzácných druhů a práce neustávají ani v době hnízdění ptáků. Dochází zde k narušování přírodních procesů, které probíhaly po tisíce let. Navždy tak přicházíme o rozsáhlé části původního pralesa – moje nejhorší noční můry se stávají skutečností,“ řekl Bohdan.
Vláda tvrdí, že těžba je nezbytná k ochraně lesa před kůrovcovou epidemií a také z důvodu ochrany veřejnosti. Ochránci přírody však tyto argumenty jednoznačně vyvracejí.
„Těžba zasažených smrků šíření kůrovce nezastaví, pouze zanechá tisíce hektarů holosečí,“ vysvětluje ředitel Bělověžské výzkumné stanice doktor Bogdan Jaroszewicz z Varšavské univerzity. „Je pochopitelné, že mrtvé stromy nelze nechat stát podél veřejných cest a turistických chodníků, k těžbě však dochází daleko od podobných míst.“
Odpůrci kácení obviňují ministra životního prostředí Jana Szyszka, který je sám lesníkem a lektorem lesního hospodářství, že z vlastních zištných důvodů obětoval jedinečný lesní ekosystém ekonomickým zájmům polského lesnického průmyslu.
„Můžete si všimnout, že mnoho pokácených stromů ani nemá kůru a nemohou být tudíž napadeny kůrovcem,“ komentuje Bohdan. „Dochází také k odstraňování mrtvých a tlejících kmenů, které jsou klíčové pro biologickou rozmanitost lesa a jeho přírodní procesy, včetně obnovy porostů – lesníci v nich však vidí pouze odpad.“ Ochránci přírody rovněž poukazují na skutečnost, že les chráněný na území Bělověžského národního parku se vyrovnává se stejnou kůrovcovou epidemií bez zásahu těžařů.
Podle zastánců kácení je však současný les výsledkem lidské činnosti, což podle nich dává vládě právo řídit se strategií „aktivní péče“. Ministr Szyszko se na obhajobu svého přístupu pokusil využít nápis na náhrobku staré ženy pohřbené na ortodoxním hřbitově v blízkém městě Hajnówka. Epitaf na náhrobním kameni Anastazje Pańko, která zemřela v roce 2010 ve věku 101 let, zní „Sázela jsem tento les“.
Příznivci vládního plánu „aktivní péče“ bojují o přízeň místních lidí s výraznou finanční podporou ministerstva životního prostředí. „Pseudo-ekologové les ničí, my jej obnovujeme“, hlásá nápis vyvěšený přes silnici spojující Bělověž s hlavním městem oblasti Bělostokem.
Umístila jej sem aktivistická skupina Santa, která v letech 2012 až 2015 získala přes 100 000 zlotých (asi 600 000 korun) od státní lesní správy. Prezident skupiny Walenty Wasiluk vlastní velkoobchod s výrobky ze dřeva, jehož internetová stránka se chlubí ročním obratem v hodnotě 4 milionů eur.
Polské státní lesy spravují území o rozloze odpovídající přibližně třetině Polska. Jejich každoroční zisky dosahují 7 miliard zlotých (40 miliard korun), přičemž společnost kontroluje 96 % polského trhu se dřevem, který dodává materiál dřevozpracujícímu sektoru vyvážejícímu produkty v hodnotě 45 miliard zlotých ročně. V tiskové zprávě z roku 2016 přislíbily státní lesy dodat v roce 2017 rekordních 40 milionů kubíků dřeva.
Aktivisté si všimli zásadní nesrovnalosti mezi údaji poskytnutými polskou vládou ve společné polsko-běloruské zprávě organizaci UNESCO z roku 2016 a čísly, která jim předložila státní lesní správa na základě žádosti podle zákona o přístupu k informacím. Zatímco zpráva uváděla, že v roce 2016 bylo na polské straně vytěženo 21 172 kubíků dřeva, podle oficiálních statistik to ve skutečnosti bylo 64 059 kubíků – více než trojnásobek množství deklarovaného ve zprávě pro UNESCO – 39 % těžby dřeva přitom v loňském roce probíhalo v zónách, kde se podle pravidel světového dědictví UNESCO kácet vůbec nesmí.
„Stromy je nezajímají – jde jim jen o dřevo,“ říká Adam Wajrak, dlouholetý aktivista za ochranu životního prostředí. „Lesníci se domnívají, že les je tu od toho, aby jim sloužil, ne naopak,“ posteskl si Tomasz Wesołowski. „Státní lesy jsou klasický monopol – vydělávají peníze na zdrojích, které patří všem Polákům, většinu si ale nechávají pro sebe a zůstává za nimi jen zpustošená země.“
Není velká naděje, že by se situace v nejbližší době zlepšila. Lesníci a myslivci jsou důležitou voličskou skupinou vládnoucí polské pravicové strany Právo a spravedlnost. Není zřejmě náhodou, že nový generální ředitel státních lesů Konrad Tomaszewski je bratrancem jejího předsedy Jaroslawa Kaczyńského.
Evropská komise teď hrozí polské vládě žalobou u evropského soudního dvora. „Vzhledem k riziku vážných nenapravitelných škod vyzvala Komise polské úřady, aby se k situaci vyjádřily do jednoho měsíce namísto obvyklé dvouměsíční lhůty,“ uvedl v dubnu mluvčí Komise.
Aktivisté však varují, že vláda své mezinárodní právní závazky nerespektuje a obávají se, že k nenapravitelným škodám již došlo. „Je to jako nahradit volně žijící ptáky slepicemi v klecích,“ říká Adam Wajrak, zatímco smutně přehlíží úhledné řady nově zasazených dubových sazenic na rozsáhlé nedávno vytěžené ploše. „Chtěli jsme tu mít les, ne dubovou plantáž.“
CHRISTIAN DAVIES
Překlad: Martina Dušková
Zapojte se do blokády kácení v Bělověžském pralese. Aktuální informace najdete na facebookové stránce Podporuji blokády kácení stromů v pralesích nebo přímo v polské události Bialowieza Forest Calling, Get Engaged! a na stránce Obóz w Obronie Puszczy. Pokud máte místo v autě mířícím na blokádu, napište na miroslav.kutal@hnutiduha.cz, který vás spojí s dalšími zájemci.
