Šakal obecný, šířící se v poslední době z jihovýchodní Evropy na sever, je často považován za škůdce a bývá viněn ze smrti domácích i divokých zvířat. Ve skutečnosti však evropským zemím šetří miliony eur za služby spojené s nakládáním s odpady, jak zjistili vědci v nové studii publikované v časopise Biological Conservation.
Oběd šakalů na skládce odpadků na chorvatském poloostrově Pelješac. Foto: Janez Tarman
„Chceme změnit to, jak lidé o šakalech smýšlejí,“ říká Duško Ćirović z Bělehradské univerzity v Srbsku. „Je jim dáváno za vinu, že loví divoká a domácí zvířata, my jsme však zjistili, že se živí výhradně mršinami a zbytky po lidech.“
Ćirović se svými kolegy analyzoval obsah žaludku 606 šakalů obecných (Canis aureus) zastřelených nebo usmrcených na silnicích v různých oblastech Srbska.
Jeho tým jistil, že převážná část stravy šakala se skládá z kůže a střev domácích zvířat, jako jsou prasata, nebo divokých zvířat, například srnců a divokých prasat. Jde o zvířecí části, které jsou obvykle po lovu nebo po porážce domácích zvířat vyhozeny. Kromě toho šakali také požírali drobné hlodavce považované obvykle za škůdce úrody.
Vzhledem k velikosti populace šakala v Srbsku vědci odhadují, že tyto šelmy každoročně „zpracují“ 3 700 tun vyhozených zvířecích zbytků a 13,2 milionů hlodavců – to je služba v hodnotě půl milionu eur ročně.
Obrovské úspory
Vědci tvrdí, že s ohledem na odhadovanou velikost šakalí populace v Evropě by tato čísla pro celý kontinent mohla činit až 13 tisíc tun zbytků zvířat a 158 milionu hlodavců ročně.
Středně velkým šelmám, jako jsou kojoti, lišky, jezevci a šakali, se obvykle daří v městských oblastech, ale málokdy je oceňována jejich ekologická role a ekosystémová služba, kterou vykonávají, dodávají srbští badatelé.
„Obzvláště důležité tyto šelmy jsou v oblastech, kde chybí vrcholoví predátoři – lvi, medvědi, krokodýli – nebo výhradní mrchožrouti, jako jsou supi,“ říká James Beasley ze Savannah River Ecology Laboratory Univerzity v Georgii. „Poskytují cenné ekosystémové služby tím, že odstraňují mrtvá těla zvířat a tím potenciálně zabraňují přenosu chorob.“
Poukazuje však také na to, že šakali jsou predátoři a mohou být zdrojem nemocí včetně vztekliny. Je-li proto jejich populace příliš velká, mohou rizika převážit nad výhodami.
Odkaz na článek: Biological Conservation, DOI: 10.1016/j.biocon.2016.04.027
Původní verzi textu Barbary Axt z Newscientist.com přeložila Martina Dušková.
