Soužití farmářů a vlků v Krušných horách

Stabilní výskyt vlků v Krušných horách jsme zaznamenali v srpnu 2016. Tenkrát byly poněkolikáté napadeny ovce u Abertam. Právě jejich chovatel, Petr Zacharda, dodal jako první důkazy o stálém výskytu vlka v této oblasti.

Od počátku ohlášení stržených ovcí na Abertamsku se pracovníci Hnutí DUHA rozhodli rozšířit monitoring velkých šelem i do Krušných hor. První akce, kterou pro „vlčí osvětu“ v Krušných horách zorganizovali, bylo promítání dokumentu „Causa Carnivora“ s následující besedou v Božím Daru. Právě této akce jsem se zúčastnila jako místní zájemkyně o problematiku návratu vlků a od přednášky jsem začala s Hnutím DUHA spolupracovat.

Aktuálně společně s dalšími dobrovolníky monitorujeme vlky po celých Krušných horách, nejvíce se však soustředíme na oblast, kde se vlci vyskytují, a kde má právě Petr Zacharda pastviny. Již na jaře mě zaujalo zabezpečení jeho stád elektrickými ohradníky a pasteveckými psy. Skrz pastviny chovatele prochází velmi navštěvované turistické stezky a právě kolem pastvin se se svým psem často pohybuji. Vypozorovala jsem, že pastevecký pes na mého psa začne reagovat až v bezprostřední blízkosti. Běžně procházející turista si pasteveckého psa ani nevšimne. Chovatel Zacharda k ochraně svých stád používá psí plemeno Španělský mastin, které se liší od ostatních pasteveckých psů převážně tím, že se nechová agresivně k lidem.

S chovatelem se mi podařilo spojit a sjednat si schůzku, abych zjistila více informací k jeho postoji vůči vlkům a ochraně stád.

Hned na první schůzce jsem zaznamenala, že postoj hospodáře k návratu vlků je velmi vstřícný. Zastává názor, že je třeba se aktuální situaci, kdy se vrací velké šelmy, především vlci, přizpůsobit. Ze svých zkušeností shledal, že není praktické ovce držet v pevných plotech, ze kterých není úniku. Své ovce má převážně na otevřené pastvině s pastevcem a ovčáckým psem nebo za elektrickými ohradníky s pasteveckými psy. V případě paniky jsou ovce schopné ohradník povalit a mít větší šanci na útěk (stejně tak z volné pastviny). Jak jsem již zmínila, chovatel zvolil pasteveckého psa plemene Španělský mastin, pro kterého si osobně dojel do Španělska. Zdejší farmář Gregorio Fidalco praktikuje tisíciletou tradici pastevectví, tzv. „transhumance“, kdy cestuje s ovcemi z nížiny na horské pastviny a zpět. Ve Španělsku se se stády ovcí chodí středem měst a vesnic, proto si pracovní mastinové lidí nevšímají a nejsou agresivní k lidem. Pan Zacharda si z pracovního chovu dovezl čtyři štěňata (fenky). Nyní se chystá na cestu pro další tři feny a jednoho psa.

Chovatel má zhruba 3 tisíce ovcí (na farmě Abertamy 1500 ovcí), rozdělených do několika stád. U každého, potenciálně ohroženého, stáda chce mít Petr Zacharda tři psy. V budoucnu jich chce chovat kolem patnácti. Psi jsou zatím ve štěněcím věku, objektivně se jejich účinnost dá posoudit až kolem jejich druhého roku života, ale už nyní své služby stádu i chovateli prokazují. Ačkoliv jsou pastviny ve středu vlčího teritoria, ztráty na ovcích jsou oproti minulému roku výrazně nižší. Velmi zajímavou poznámkou, kterou během naší schůzky chovatel podotknul, bylo, že má vyšší škody na ovcích od psů domácích a na pozemcích od divokých prasat. Na statku dále žije asi 150jalovic.

S chovatelem Zachardou vedeme velmi přátelské a slušné diskuze, při kterých hledáme řešení ke spokojenosti všech zúčastněných stran. Těším se tak z naší společné spolupráce. Je také jediným chovatelem, který měl zatím prokazatelné ztráty na ovcích. Spolu s dalšími pracovníky Hnutí DUHA jsme v kontaktu i s dalšími chovateli, jež si postupně svá stáda zabezpečují a jsou s námi ochotni o problematice diskutovat. Zatím jsme se v Krušných horách nesetkali s žádným „vlčím“ odpůrcem.

ŠTĚPÁNKA KADLECOVÁ