Vybrané poznatky z mezinárodní konference o ochraně vlků v kulturní krajině
V druhé polovině září hostilo slovinské město Postojna mezinárodní konferenci Wolf Conservation in Human Dominated Landscapes. Ústředním tématem konference byla ochrana vlků v kulturní krajině. Jen málo evropských zemí dnes nemá žádnou zkušenost s alespoň občasným výskytem vlka a tomu odpovídalo i široké spektrum účastníků. Své zastoupení v podobě posteru zde měl i projekt ochrany velkých šelem v Beskydech.
Francouzští biologové Jean-Marc Landry a Claudia Fugazza se zabývají konflikty mezi vlky a hospodářskými zvířaty. Na konferenci představili pozoruhodné noční záběry vlků pořízené pomocí unikátní termokamery. Během natáčení zaznamenali Jean-Marc a Claudia plejádu nejrůznějších interakcí mezi vlky a ovčáckými psy, kteří stádo hlídají. Pořízená videa zatím nejsou dostupná na internetu, pokusíme se je zde alespoň slovně vylíčit.
Některé reakce pasteveckých psů nepřekvapily – kamera například zaznamenala, jak psi pronásledují nevítanou vlčí návštěvu v náročném horském terénu zhruba kilometr od stáda. V jiném případě si vlk a pes během nahánění vyměnili role pronásledovatele a pronásledovaného. Většina střetnutí obvykle končila tím, že se pes rozhodl vrátit ke stádu, přímý souboj mezi oběma šelmami vědci zatím nenatočili. Možná si obě zvířata uvědomují, že by se jednalo o velmi vyrovnané střetnutí, ze kterého by ani jeden ze soupeřů nevyšel bez zranění.
Pozoruhodná a nečekaná byla ale další videa: například rozpačité okamžiky, kdy hlídací pes a vlk stojí proti sobě a zřejmě nevědí, „co si jeden o druhém myslet“. Ani z jedné strany přitom není znatelná jakákoli agresivní či bojácná reakce. V jednom případě se dokonce obě zvířata „seznamovala“ – očichala se a poté se rozešla každá svým směrem.
Jak se svěřil jeden z přítomných Francouzů, pořízené záznamy zcela změnily jeho názor na pastevecké psy. Vědci nyní budou v terénu pořizovat další videa a dále zvířata sledovat. Analýza záznamů reálných situací jim pomůže vysvětlit, jaký druh komunikace mezi pasteveckými psy a vlky probíhá. Na konferenci zazněla domněnka, že vzájemnou reakci může ovlivňovat pohlaví či věk zvířat. V některých případech se například mohlo jednat o mladé a nezkušené šelmy, pro které bylo toto setkání s jiným druhem premiérou. To je však nyní otázka pro tým vědců.
I další výzkumy tohoto týmu stojí za povšimnutí. V minulých letech Francouzi hledali možnosti zdokonalení ochrany stád. Nyní pracují hned na několika opatřeních, které by mohly pomoci předejít konfliktům.
Jak například v předstihu upozornit pastevce, že se k jeho stádu blíží šelma? Pomoci by mohl speciální obojek měřící srdeční činnost ovce. Když je ovce vystrašená a zvýší se srdeční činnost, obojek vyšle signál a díky dalším technickým zařízením dostane pastevec textovou zprávu na mobil jako upozornění na možné nebezpečí. K dalším návrhům patří možnost instalace zvukových rušičů kolem ohradníku, které by v reakci na chování ovcí spustily nepříjemný zvuk a odpuzovaly tak vlčí návštěvníky.
Zajímavým rozšířením tohoto systému je vyslat zvuk, který mají vlci spojeni se špatným zážitkem. Vlkům v zoo byly nabídnuty zdechliny ovcí. Poté, co smečka začala žrát, ozval se pronikavý zvuk následovaný vystříkáním dráždivé látky zvané kapsaicin z předem instalovaných sprejů (kapsaicin je látka zodpovědná za pálivou chuť chilli papriček). Cílem je vytvořit u vlků podmíněný reflex, aby od ovcí utekli vždy, když se pronikavý zvuk ozve znovu: například když obojek změří vystresovanou reakci ovce. Pravděpodobně až další výzkumy a praktické zkušenosti ukáží, zda se výzkum Francouzů ubírá správným směrem při hledání cest efektivní ochrany stád před útoky šelem.
Součástí konference byly také dva paralelně probíhající workshopy. První se věnoval zapojení dobrovolníků do monitoringu velkých šelem a sběru dat. V rámci něj dostal hlavní slovo koordinátor beskydského projektu ochrany velkých šelem, Miroslav Kutal, který představil činnost Vlčích hlídek a jejich přínos pro mapování a osvětu veřejnosti.
Univerzální recept na soužití vlků a člověka v dnešní krajině konference v Postojné bohužel nepřinesla, bezpochyby však pro nás byla zdrojem inspirace a motivace pro další práci.
KARLA KUBÍKOVÁ, JOSEFA VOLFOVÁ
