Mezinárodní časopis Mammal Research publikoval studii, která přináší podrobná data o výskytu a chování vlka obecného v Polsku. Analýza dat pochází z let 2001 až 2012 a přináší zajímavé výsledky: počet vlků vzrostl v této době z pár jedinců na 30 smeček a nadále roste. Oblast jejich trvalého výskytu se rozšířila z 600 na 10 900 km2 a zahrnuje 14 lesních celků. Vlci tak obsadili zhruba 30 % vhodných lokalit.
20. století: kontrola populace
Polsko patří k jedné z mála evropských zemích, kde nebyli vlci nikdy zcela vyhubeni. Ve druhé polovině 20. století však přežívali pouze na východě země, zatímco v západním Polsku se objevovali jenom velmi vzácně. Počty vlků na východě se během druhé světové války začaly mírně zvyšovat, což vedlo polskou vládu v padesátých letech k zavedení programu kontroly populace – v jeho důsledku během následujících dvou desetiletí počet vlků spadl z přibližně 800 na 60 jedinců. V roce 1975 byl vlk zařazen na seznam lovné zvěře s čtyřměsíční dobou hájení. Vzhledem k intenzivnímu trofejnímu lovu však populace vlků rostla jenom pomalu.
To se změnilo v roce 1998, odkdy je vlk v celém Polsku přísně chráněný. Šelma se postupně začala šířit do západní části země, daleko od původní východní populace. Vlkům se navíc dařilo i v sousedním Sasku, kde byla v roce 2000 zaznamenána první rozmnožující se smečka. Genetickou analýzou se potvrdilo, že německou i západopolskou populaci založili jedinci, kteří připutovali ze severovýchodního Polska.
Co říkají nejnovější data?
Podle expertů se 63 % lokalit příhodných pro život vlků v Polsku nachází právě na západě země. Očekávalo se proto, že zde rychle vznikne životaschopná populace. Spontánní návrat vlků do oblasti, ze které předtím úplně vymizeli, poskytl polským vědcům jedinečnou příležitost studovat postupné rozšířování druhu a dynamiku nové populace, stejně jako i překážky její obnovy. Studie expertů byla nedávno publikována v mezinárodním časopise Mammal Research.
Sběr dat probíhal od roku 2001 do zimní sezóny 2012/2013, a to prostřednictvím celoročního stopování, vyhledávání pobytových znaků, na kterém se podíleli také vyškolení dobrovolníci, analýzou záznamů z fotopastí a v neposlední řadě také shromažďováním informací od lesníků, myslivců, farmářů, ochránců přírody i veřejnosti.
Během 12 let se počet vlků v západním Polsku zvýšil exponenciálně z několika málo jedinců na 30 rezidentních smeček (140 jedinců), přičemž populace dále roste tempem 38 % ročně. Oblast jejich trvalého výskytu se za tu dobu rozšířila z 600 na 10 900 km2 a zahrnuje 14 lesních celků.
Ze Saska a východního Polska míří samotáři na západ
Nejprve se v západním Polsku objevili samotářští vlci nebo vlčí páry, které se rozptýlili daleko od sebe. Mnoho z těchto malých vlčích skupin nemělo dlouhé trvání a po prvním nebo druhém roce zmizely. Pouze polovina pokusů o obsazení nového území v letech 2001–2005 uspěla.
Na počátku tisíciletí se však ve východním Polsku oblast trvale osídlená vlky rozšířila na západ, čímž se zkrátila vzdálenost k vhodným lokalitám na západě země. Současně rychle rostla vlčí populace v německém Sasku, která se stala – jak ukazují genetické analýzy – druhým zdrojem pro rozptyl vlků do západního Polska. Proces návratu vlků se tak posílil.
Počty vlků v západním Polsku se zvýšily nejen příchodem nových jedinců, ale také růstem již existujících smeček. Byla zaznamenána relativně vysoká míra přežití mláďat v prvním roce života (50 %) a vyšší průměrná velikost smečky (6,8 jedince), než v jiných oblastech výskytu vlků. Z velkých smeček vyšli jedinci, kteří založili nové skupiny jinde v západním Polsku. Často se tak stalo v těsné blízkosti již existujích smeček. Díky snadnějšímu přístupu k potenciálním partnerům se zvýšila šance vlčích skupin na přežití, případně na úspěšné osídlení nového teritoria.
Studie ukázala, že rychlý spontánní návrat vlků je možný díky dvěma způsobům rozšířování. Na počátku převládá rozptyl „skokem“, který umožní vlkům usadit se a vytvořit smečku v lokalitách velmi vzdálených od pásma jejich dosavadního kontinuálního výskytu. Když se počet smeček a jejich velikost zvýší, stoupá význam tzv. difúzního rozptylu do nejbližšího okolí již existujících smeček.
Bude stoupat počet vlků?
Po 12 letech úspěšné rekolonizace vykazují vlci v západním Polsku stále exponenciální populační růst, přičemž zatím obsadili odhadem 30 % vhodných lokalit. Vysoká hustota volně žijících kopytníků znamená, že by se vlkům mohlo v Polsku dařit i nadále, hodně však záleží na jejich přijetí veřejností, právní ochraně a zmírňování potenciálních konfliktů. Za největší překážku autoři studie považují rostoucí dopady lidské činnosti na prostředí vlků a jeho fragmentaci v důsledku rozvoje dopravní infrastruktury. Nejčastější příčinou úmrtí vlků zaznamenaných v letech 2001 – 2012 byly srážky s dopravními prostředky, přičemž všemi oběťmi dopravních nehod se stali mladí vlci, převážně samci. Na druhém místě následovalo pytláctví. Autoři však upozorňují, že s největší pravděpodobností nebyly zaznamenány všechny případy nelegálně zastřelených nebo odchycených vlků, což může vést k podcenění tohoto rizika pro vlčí populaci.
Vlci se přizpůsobují lidské přítomnosti
Vlci se v poslední době začali znovu objevovat na mnoha místech Evropy. Populace této šelmy v západním Polsku a v Německu jsou však jediným případem znovuosídlení ve střední a západní Evropě, ke kterému došlo v nížinné oblasti s vysokou hustotou lidského osídlení. Byla dokonce zaznamenána vyšší průměrná roční míra růstu, než u studovaných populací ve výše položených oblastech Evropy a ve většině severní Ameriky. To ukazuje, že se vlci úspěšně přizpůsobili lidské přítomnosti. Vysokému přežití mláďat například pomáhá to, že se rodí výlučně ve vyhloubených doupatech a v prvních měsících života se zdržují co nejdále od lidských sídel a veřejných cest.
Odborníci odhadují, že západní Polsko má vhodné podmínky pro skoro 800 vlků. Současná populace zatím dosáhla pouze 18 % tohoto odhadu, kapacita tamních lesů tedy není ani zdaleka vyčerpána a lze očekávat další rozvoj vlčí populace. I vzhledem k důkazům o rozšiřování se vlků z německo-polských smeček do dalších nížinných oblastí Evropy jde o velmi dobrou zprávu.
