Střílet, nebo nestřílet? Případně kolik? Jedna z nejčastějších otázek v diskuzi o soužití velkým šelem s člověkem. V minulosti byla odpověď poměrně jednoznačná: vlci, medvědi i rysi byli vnímáni jako nepřátelé člověka a intenzivní lov motivovaný do značné míry snahou ochránit domácí zvířata před útoky šelem vedl k jejich vyhubení ve většině západní Evropy. Přibližně v polovině minulého století si však lidé začali uvědomovat nezastupitelnou roli vrcholových predátorů v přírodě a potřebu jejich ochrany. Výsledkem je postupný návrat velkých šelem do mnoha oblastí, odkud před časem vymizely. S nimi se však často vracejí také dřívější konflikty.
Hnutí DUHA Olomouc se problematice zmírňování konfliktů mezi šelmami a lidmi intenzivně věnuje. Důležitou součástí je přitom ochrana hospodářských zvířat před útoky šelem, v našich podmínkách především vlků. Pravidělně vás také na našich stránkách informujeme o nových poznatcích v této oblasti. V roce 2014 například vědci ze Státní univerzity ve Washingtonu zjistili, že řízený lov vlků ve třech amerických státech nejenže nevedl ke snížení škod na dobytku a ovcích, ale dokonce k jejich zvýšení o 4-6 %. Ani výzkum škod způsobených medvědy v Evropě nepotvrdil, že by snižování populace lovem bylo účinné v předcházení útokům na hospodářská zvířata.
Snižuje regulovaný lov ztráty na hospodářských zvířatech?
O systematické zhodnocení různých postupů při předcházení škodám způsobeným šelmami na domácích zvířatech se nedávno pokusil tým biologů vedený Adrianem Trevesem z Wisconsinské univerzity, který se také podílel na výzkumu souvislostí mezi státem regulovaným lovem a prevencí pytláctví. Vědci prozkoumali více než stovku studií zabývajících se touto problematikou ve Spojených státech i v Evropě a zkonstatovali, že pouze 12 z nich vyhovuje obecně přijímaným požadavkům na vědecké zkoumání.
Jako „zlatý standard“ výzkumu autoři označují techniku experimentu s náhodným výběrem. V rámci terénního výzkumu v biologii však často nelze takovou metodologii uplatnit. Z uvedených 12 studií splnily zlatý standard pouze dvě: v jedné z nich například vědci náhodně rozdělili farmáře v Michiganu do dvou skupin – polovina si pořídila pastevecké psy a výzkumníci poté mohli porovnat míru škod způsobených šelmami na farmách chránněných psy a bez nich. Podle autora studie Toma Gehringa byla příprava takového výzkumu „očistcem“, vynaložené úsilí se však ve výsledku vyplatilo: „Ke konci výzkumu se farmáři zařazení do kontrolní skupiny dožadovali vlastních psů a nikdo dnes v Michiganu nepochybuje, že ochrana pomocí pasteveckých psů skutečně funguje.“
Z praktických důvodů se při zkoumání preventivních opatření mnohem častěji používá tzv. kvaziexperimentální metoda, kdy vědci porovnávají škody zaznamenané před a po zavedení opatření. Pokud byly vhodným postupem vyloučeny veškeré další možné zdroje zkreslení, považuje Trevesův tým výsledky takového výzkumu za dostatečné spolehlivé.
Ze 12 studií, které prošly testem, sedm zkoumalo letální metody kontroly škod, tj. takové, kdy dochází k zabití zvířat. Jedna taková studie zjistila, že regulace rysů lovem v Norsku mírně snížila ztráty ovcí v některých lokalitách, šlo však o krátkodobý a téměř zanedbatelný efekt. Rozporné závěry vyplynuly ze studií zaměřených na řízený lov vlků ve Skalistých horách. Jedna z nich zjistila snížení ztrát dobytka ve zkoumané oblasti, autoři se však nezabývali potenciálně zvýšenými ztrátami v sousedních oblastech, kam se vlčí smečky rozdělené v důsledku lovu často rozšířily. Tři studie – dvě se týkaly medvědů v Evropě a v severní Americe, třetí regulovaného lovu vlků ve Slovinsku – neodhalily žádný vliv na celkové množství škod. Dvě studie (zaměřené na lov pum amerických a kojotů) konstatovaly, že se počet škod po zásahu dokonce zvýšil. Například řízený lov kojotů vedl ke zvýšené míře rozmnožování v následujícím roce a tím ke zvýšení populační hustoty ve zkoumané oblasti.
Nejúčinnější prevence? Pastevečtí psi
U neletálních metod, jako je použití pasteveckých psů, elektrických ohradníků, barevných plašících praporků apod., byl zjištěn pozitivní efekt na snížení škod ve čtyřech případech a pouze jeden výzkum nezjistil žádný vliv preventivních opatření na úroveň škod způsobených šelmami – konkrétně šlo o „přikrmování“ medvědů mršinami domácích zvířat ve Slovinsku. Jako nejúčinnější prevence se ukázalo využití pasteveckých psů, případně psi v kombinaci se zavíráním zvířat na noc do ohradníků. Barevné plašící praporky (tzv. fladry) měly požadovaný efekt na vlky, ne však na kojoty.
Celkově dosavadní poznatky podporují použití neletálních metod prevence útoků šelem na hospodářská zvířata, především pasteveckých psů; jejich účinnost prokázalo 80 % studií zhodnocených jako metodologicky dostatečně kvalitních. U letálních metod, jako je řízený lov, jsou výsledky mnohem méně jednoznačné a v některých případech byl dokonce zjištěný kontraproduktivní efekt na množství škod.
V rámci své analýzy si autoři mj. všimli, že žádná ze starších studií nevyhověla stanoveným požadavkům na kvalitu výzkumné metodologie, přesto jsou jejich závěry běžně citované v novějších textech, aniž by byly podrobeny nezávislé odborné diskuzi.
Na základě zhodnocení dosavadních studií Adrian Treves a jeho kolegové důrazně doporučují, aby byla další preventivní opatření – především pokud jde o řízený lov nebo odchyt šelem – odložena, dokud nebude jejich účinnost jednoznačně prokázána. Velké šelmy hrají v přírodě nenahraditelnou roli vrcholových predátorů, kteří pomáhají udržovat druhovou rozmanitost a zdraví ekosystému. Je proto důležité, aby se opatření, která uměle snižují počty šelem, volila pouze po velmi důkladném zhodnocení všech jejich důsledků a zvážení alternativních řešení.
Zdroje:
http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/fee.1312/full
http://www.sciencemag.org/news/2016/09/no-proof-shooting-predators-saves-livestock
