Jak se chová medvěd ve volné přírodě, když spatří člověka? Mediálně zajímavé a známé jsou většinou jen případy, kdy medvěd útočí a způsobí lidem zranění nebo je vyděsí. Veřejné mínění o medvědech proto není příliš valné a většina turistů nebo místních setkání s medvědem považuje za nebezpečné. Jak častá medvědí agrese je a co medvěd dělá, pokud neútočí? Na tyto a jiné otázky přináší odpověď vědci, kteří výsledky podrobného monitoringu ve Švédku za použití nejmodernější techniky publikovali v prestižním časopise PlosOne.
Stejně jako v řadě evropských zemí, i ve Skandinávii pronásledování a lov medvědů v minulých staletích způsobil významný pokles jejich populace. Z původních zhruba čtyř až pěti tisíc medvědů jich zde na počátku dvacátého století zbylo jen něco málo přes stovku a teprve zavedení celostátní ochrany v Norsku (v roce 1973) a ve Švédsku (v r. 1927) zachránilo zdejší populaci před vyhynutím. Podle posledních odhadů žije dnes ve Švédsku zhruba 3300 jedinců a dalších zhruba 170 v Norsku.
Dlouhodobý návrat medvěda do skandinávské přírody provází obavy lidí z konfliktů s touto šelmou. Je to i tím, že lidem chybí objektivní informace o běžném chování medvěda při setkání s člověkem. Švédští a norští vědci tuto mezeru částečně zaplnili. V rámci unikátního projektu sledovali třicet medvědů s GPS obojky, které zaznamenávaly jejich reakce, pokud se k nim přiblížil člověk.
Výzkum byl prováděn na jižním okraji výskytu skandinávské populace medvědů, v mírně zvlněné lesnaté oblasti centrálního Švédska, kde je nízká hustota lidského osídlení a hustá síť zpevněných cest. Průměrně zde na 1000 km2 žije asi třicet medvědů a jejich populace podléhá každoročnímu regulačnímu odlovu, který zde probíhá vždy od 21. srpna do 15. října.
Během tříletého projektu zde vědci provedli 169 simulací náhodného setkání s medvědy, které spočívaly v tom, že se k předem lokalizovanému medvědovi, opatřenému GPS obojkem, přibližovala skupinka osob. Tyto simulace probíhaly vždy mezi 11. a 16. hodinou, kdy se v lese obvykle pohybuje nejvíce návštěvníků a medvědi se zdržují ve svém úkrytu. Svým chováním pozorovatelé demonstrovali běžné návštěvníky – pohybovali se průměrnou turistickou rychlostí a při chůzi si povídali. Takto se k medvědovi přiblížili až na vzdálenost zhruba padesáti metrů. Pohyb medvěda – přesnou pozici v minutových intervalech mezitím zaznamenával GPS obojek.
Mezi nejdůležitější závěry výzkumu patří, že žádný z medvědů neprojevil jakékoli náznaky agresivního chování. To potvrzuje dřívější domněnky, že skandinávští medvědi jsou méně nebezpeční než asijští či severoameričtí. Většina pozorovaných medvědů (80 %) opustila svůj původní úkryt, aby se vyhnula setkání s člověkem, ostatní zůstali v úkrytu ve vegetaci a nenechali se rušit. Častěji ustupovali do bezpečí mladší zvířata nebo ta, ke kterým se blížila větší skupinka pozorovatelů.
Vyrušení medvědi, kteří opustili svůj původní úkryt, se většinou rozhodli znovu usadit až ve vzdálenosti delší než jeden kilometr (99 – 6291 metrů). Pouze v patnácti procentech případů pozorovatelé medvěda zahlédli a ve 3 % uslyšeli jeho pohyb, což ukazuje, že většina turistů si medvěda v bezprostředním okolí vůbec nemusí všimnout. Medvědi si ke svým úkrytům zpravidla vybírají místa skrytá ve vysoké či neprůchodné vegetaci.
Švédský výzkum tak potvrdil, že medvěd je ve vztahu k člověku velmi plachý, setkáním s ním se vyhýbá a pokud k němu dojde, volí ústup do úkrytu v bezpečné vzdálenosti. Pravděpodobnost, že obyvatelé či návštěvníci zdejší přírody na medvěda narazí je malá, protože jejich zdejší populační hustota je nízká a denní úkryty se obvykle nacházejí v těžko přístupném terénu, který není pro běžné turisty lákavý.
Originální článek, který obsahuje i další dílčí závěry, naleznete na
www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0031699
JOSEFA VOLFOVÁ
