V Rožnově pod Radhoštěm se se letos konala mezinárodní konference o ochraně velkých šelem v Karpatech, kde byl mimo jiné zdůrazněn význam oblastí nepřerušovaných cestami za účelem zachování propojenosti krajiny pro velké šelmy. Přítomní odborníci doporučili předcházet fragmentaci přírodního prostředí a co nejvíce omezovat rušivé vlivy spojené s rozvojem infrastruktury. Detailněji se tématu v Karpatech bude věnovat také nový projekt TRANSGREEN, na kterém se od ledna podílí 20 organizací z karpatských zemí. Podívejme se tentokrát na problematiku výstavby silnic z globálního pohledu. K pochopení šíře problémů nám pomůže také nový článek, publikovaný na sklonku loňského roku v prestižním časopise Science.
Na celosvětové úrovni se dopadům silnic na přírodní prostředí věnuje projekt Roadless Initiative (viz rámeček). Interaktivní mapy, které mezinárodní tým stojící za touto iniciativou vytvořil, poukazují na roztříštěnost významných ekosystémů klíčových pro veškerý život na planetě. Z práce výzkumníků také vyplývá, že se ochraně nedotčených přírodních ekosystémů na globální úrovni nevěnuje dostatečná pozornost a obecně se podceňuje negativní dopad otevírání těchto oblastí v důsledku nepromyšleného budování nových cest.
V prosinci minulého roku uveřejnil server The Conversation podnětný článek profesora Billa Laurance z Univerzity Jamese Cooka, který výsledky zmíněné studie v Science shrnuje a doplňuje řadou odkazů na další zajímavé práce. Byť je téma výstavby nových silnic nejpalčivější v rozvojových zemích, kde se nachází biologicky nejhodnotnější ekosystémy tropických a subtropických deštných lesů, v principu jsou negativní efekty silnic na cenné ekosystémy a chráněné druhy stejné všude na světe. Článek profesora Laurance jsme pro čtenáře Šelmy.cz připravili v českém překladu:
Zeptáte-li se někoho, co považuje za nejhorší způsob, jakým člověk ohrožuje přírodu, co myslíte, že odpoví? Globální oteplování? Nadměrný lov? Fragmentaci biotopů?
Podle právě zveřejněné studie je to ve skutečnosti výstavba silnic.
Spojení „výstavba silnic“ zní možná neškodně, jako třeba „údržba domu“ – nebo dokonce pozitivně, protože navozuje představu podpory ekonomického růstu. Tak jsou mnozí z nás zvyklý o silnicích přemýšlet.
V současnosti ale dochází v této oblasti k nebývalému nárůstu. Do roku 2050 se očekává dokončení 25 milionů kilometrů nových zpevněných cest. A to je důvod, proč řada odborníků zkoumajících životní prostředí vnímá silnice asi tak pozitivně, jako motýl pavoučí síť, do které se právě polapil.
Roztříštěná země
V nové studii se tým vedený Pierrem Ibishem z Univerzity pro udržitelný rozvoj v německém Eberswaldu pokouší o ambiciózní počin zmapování veškerých cest a zbývajících ekosystémů na planetě.
Hlavním závěrem jejich práce je, že silnice již rozkrájely a rozdrobily světové ekosystémy na přibližně 600 tisíc fragmentů. Více než polovina z nich je menších než jeden čtvereční kilometr. A pouze 7 % těchto území dosahuje rozlohy větší než 100 km čtverečních.
To nelze v žádném případě považovat za dobrou zprávu. Cesty často otevírají Pandořinu skříňku problémů ohrožujících oblasti divoké přírody, protože usnadňují takové činnosti, jako je nelegální odlesňování, vypalování, těžba surovin a lov.
Dosavadní výzkum v brazilské Amazonii například ukazuje, že 95 % veškerého ničení lesů se odehrává ve vzdálenosti do 5,5 kilometrů od cest. Devastace amazonských a dalších tropických pralesů je zodpovědná za vznik většího množství skleníkových plynů, než veškerá automobilová doprava na světě.
Ohrožena jsou také divoká zvířata, ať už přímo na silnicích srážkami s vozidly, nebo úbytkem přirozeného životního prostředí a lovem. Pouhé jedno desetiletí stačilo pytlákům zaplavujícím Konžskou pánev díky rozrůstající se síti těžařských cest, aby vybili dvě třetiny všech pralesních slonů pro ceněnou slonovinu.
Horší než to vypadá
Studie Ibishe a jeho kolegů, jakkoliv alarmující se nám může zdát, však pravděpodobně stále ještě podceňuje skutečný rozsah problému. Výzkumníci totiž zřejmě nedokázali zaznamenat nejméně polovinu všech existujících cest.
Na první pohled to vypadá jako jejich neschopnost, ale udržování záznamů o všech cestách na planetě je nepředstavitelně náročný úkol. Zejména v rozvojových zemích se nelegální cesty objevují takřka přes noc a řada států nedokáže zajistit dodržování práva ve svých příhraničních regionech, natož je mapovat.
Dalo by se předpokládat, že satelity a počítače si s mapováním silnic dokážou poradit a částečně to tak opravdu je. Většinu silnic lze za bezmračného počasí zaznamenat z vesmíru, ukazuje se však, že neskutečná rozmanitost různých druhů cest, biotopů, topografických rysů, slunečních úhlů a lineárních prvků, jako jsou vodní kanály, dokáže zmást i ty nejchytřejší počítače, které nejsou schopny silnice konzistentně zmapovat.
Jediným řešením tedy zatím je, spoléhat se na lidské oči. To je také přístup, který zvolil Ibishův tým – využili globální crowdsourcingovou platformu nazývanou OpenStreetMap, jejímž prostřednictvím tisíce dobrovolníků mapují cesty na celém světě.
V tom však vězí problém. Autoři přiznávají, že v různých oblastech se lidé nezapojili do mapování stejně často a ochotně. Poměrně přesné silniční mapy například mají bohatší země, jako je Švýcarsko a Rakousko. V místech, jako je Indonésie, Peru nebo Kamerun, však stále existují rozsáhlé zóny, které byly velmi málo prozkoumány.
Rychlý pohled na OpenStreetMap také odhalí, že města jsou zmapována mnohem lépe, než odlehlejší oblasti. Například v brazilské Amazonii jsme s kolegy nedávno zjistili, že na každý jeden zaznamenaný kilometr připadají 3 kilometry nelegálních, nezmapovaných cest.
Z toho vyplývá, že dopad silniční sítě na přírodní prostředí v rozvojových oblastech – ve kterých se nachází většina tropických a subtropických lesů zásadně důležitých pro planetu – je výrazně horší, než nová studie odhaduje.
To se odráží například v následujících statistikách: jak jsme tento rok informovali, oblasti světa označované jako divočina se za poslední pouhá dvě desetiletí scvrkly o desetinu. Nejrychleji se zmenšují bujné lesy Amazonie, Konžské pánve a Bornea.
Silniční šílenství
Dnešní záplava nových silnic je současně nezbytná i děsivá. Na jednu stranu nikdo nezpochybňuje, že zejména rozvíjející se země potřebují více lepších komunikací. To je také hlavní důvod, proč je zhruba 90 % všech nových silnic budováno právě v nich.
Na druhou stranu je však třeba přiznat, že většina probíhajícího rozvoje silničních sítí je špatně plánovaná a chaotická, což vede k vážnému poškozování přírodního prostředí.
Z našeho výzkumu například vyplývá, že plánovaných více než 53 tisíc kilometrů „rozvojových koridorů“, které mají být vybudovány napříč Afrikou, aby umožnily přístup k nerostným surovinám a otevřely odlehlé oblasti pro zemědělství, bude mít obrovský dopad na životní prostředí.
Naše letošní studie i výsledky Ibishova týmu podtrhují, jak nekonzistentní jsou oficiální cíle OSN pro udržitelný rozvoj ve vztahu k mizející divoké přírodě, ke kterému dochází všude na planetě.
Úbytek divočiny nenarušené cestami je v zásadním rozporu například s cílem bojovat proti škodlivým klimatickým změnám a ztrátě biodiverzity, na druhé straně však může přispět k naší lepší schopnosti zajistit dostatek potravin pro lidstvo. Hledání kompromisů není snadné.
Pokusili jsme se nabídnout jednu z možností, jak docílit řešení uspokojivého pro všechny, a to prostřednictvím globální strategie mapování cest, která by nám ukázala, kde můžeme silnice stavět a kde bychom neměli. Myšlenka této strategie spočívá v tom, že bychom měli podporovat stavbu nových silnic tam, kde lze díky nim dosáhnout největšího nárůstu produkce potravin a omezovat ji tam, kde by naopak mohlo otevření oblasti vyústit v přírodní katastrofu.
Hlavním závěrem je, že pokud budeme chytře a pečlivě plánovat, máme šanci zvýšit produkci potravin a zlepšit rovnost všech lidí napříč celým světem.
Pokud však rychle nezměníme náš lehkovážný přístup k divokému rozšiřování sítí cest, může se stát, že otevřeme dokořán poslední divoká místa na zemi – a to bude mít katastrofální následky pro přírodu i pro lidstvo.
Silnice ovlivňují své okolí mnoha způsoby. K přímým dopadům na životní prostředí patří úmrtnost zvířat v důsledku srážek s dopravními prostředky, chemické znečištění a splodiny v ovzduší, hluk. Dalšími neméně významnými faktory je fragmentace biotopů, omezení pohybu zvířat a tím i genetické výměny, která je nezbytná pro zachování životaschopných populací. Na druhou stranu cesty usnadňují šíření invazivních druhů, škůdců a nemocí a otevírají dosud nedotčené oblasti masivnějšímu odlesňování, nelegánímu lovu, těžbě nerostných surovin, nadměrnému čerpání přírodních zdrojů a dalším negativním jevům spojeným s nekontrolovanou kolonizací divoké přírody člověkem.
Dvě třetiny oblastí identifikovaných v rámci projektu Roadless Initiative se nacházejí v odlehlých místech relativně nedotčených člověkem. Jsou mezi nimi nejvýznamnější světové ekosystémy z hlediska biodiverzity a ekologických funkcí. Jejich ochrana by proto měla být jednou z hlavních priorit. Bohužel se ukázalo, že legislativní ochrany se celosvětově dostává jenom necelým 10 % nedotčených ekosystémů (nejhorší situace je v Africe a Asii).
Na druhou stranu, v krajině výrazně utvářené lidskou činností – jako je převážná část Evropy – má klíčový význam pro zachování druhové pestrosti a dobré funkce ekosystému ochrana i těch nejmenších fragmentů divočiny a předcházení jejich dalšímu rozdrobování, jakož i opatření snižující negativní dopady již existujících cest.
Zdroj: Bill Laurance (2016): The global road-building explosion is shattering nature. The Conversation.
AUTOR A PŘEKLAD: MARTINA DUŠKOVÁ
