Nedávno jsme se na stánkách některých našich novin, ale i v rozhlase, mohli seznámit se seriozním sociologickým průzkumem Masarykovy Univerzity v Brně, jaký je názor naší veřejnosti na ochranu divoké přírody v České republice. Výsledky nebyly vzhledem k obecnému vývoji naší společnosti až tak překvapivé. S ochranou souhlasilo více než dvě třetiny respondentů, většina dotázaných ale zároveň přiznala, že pro ochranu přírody za poslední rok nic neudělala. Výrazná většina české veřejnosti podle sociologické studie navíc podporuje všechna divoká zvířata, z nichž nejpopulárnější je rys, následovaný zubrem. V menší oblibě je např. medvěd či bobr, ale i jejich výskyt v české přírodě podporuje kolem 57 % obyvatel ČR. Jak však rysa ostrovida a další naše tzv. velké šelmy, tj. i vlka obecného a medvěda hnědého, hodnotí naše myslivecká veřejnost?
Ankety mezi myslivci
Na tuto otázku jsme se snažili odpovědět již v letech 2000 - 2001, kdy jsme z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR anonymní anketou ohledně vztahu k rysovi oslovili myslivce zejména z jihozápadních Čech, studenty středních lesnických škol a univerzitní studenty s absolvovaným předmětem "Myslivost". Nezávisle na výše uvedené sociologické studii Masarykovy Univerzity, jsme zhruba po 15 letech tuto anonymní anketu, tentokráte organizovanou Katedrou myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze, v letošním roce zopakovali. Hlavním cílem bylo zjistit, zda došlo k nějakému posunu v mysliveckém hodnocení rysa ostrovida. Konečné výsledky z celé České republiky sice ještě nemáme uzavřeny (anketa byla koncipována podstatně obšírněji než ta předchozí), nicméně srovnatelné dílčí údaje z oblasti Šumavy a jihozápadních Čech jsou již k dispozici.
V roce 2001 byly získány údaje od 171 myslivců z jihozápadních Čech (o něco více jak 1,5 % všech tehdejších myslivců oblasti), od 133 studentů středních lesnických škol v Písku a Vimperku (více jak 55 %) a 78 univerzitních studentů ČZU v Praze (téměř 45 %). V roce 2015 pak máme doposud zpracovány anketní lístky od 184 myslivců z jihozápadních Čech, 147 studentů střední lesnické školy v Písku (ve Vimperku byla zrušena) a 136 studentů ČZU v Praze. Procentický podíl respondentů všech tří kategorií byl poněkud vyšší než v předchozím období.
Anonymní anketa obsahovala šest základních otázek s možností výběru odpovědi:
1. Patří rys do naší přírody (ano, ne, pouze někde a kde)?
2. Jak působí rys v naší přírodě (pozitivně, spíše pozitivně, někdy pozitivně, někdy negativně, spíše negativně, negativně)?
3. Ohrožuje rys v honitbách normované stavy srnčí zvěře (ano, spíše ano, spíše ne, ne)?
4. Má se umožnit legální lov rysů v České republice (celoročně, s omezenou dobou lovu, podle konkrétních podmínek v omezených oblastech, ne)?
5. Znám konkrétní případ nelegálního lovu rysa v České republice (ne, jeden případ, více případů)?
6. Ulovil jsem nelegálně v České republice rysa (ne, pokud ano tak kolik a proč)? (Otázka č. 6 se netýkala středoškolských studentů.)
Otázka č. 7 byla popisná: z jakého důvodu dochází k nelegálnímu lovu rysů ?
Co vyplývá z výsledků?
Výsledky srovnání lze nalézt v přiložených grafech (grafy v plném rozlišení čtenáři naleznou v galerii pod článkem, pozn.red.), nicméně některá zjištění si zasluhují krátký komentář. Předně je patrné, že tolerance myslivců k rysovi stoupá s úrovní vzdělání, a to jak podle výsledků ankety z roku 2001, tak i 2015. Univerzitní studenti považovali rysa za přirozenou součást naší přírody zhruba o jednu třetinu více než myslivci, studenti středních škol pak zaujali pozici mezi těmito skupinami. U myslivců a univerzitních studentů došlo k nepatrnému zvýšení tolerance přibližně o 2 %, u středoškoláků pak o 15 %. Některé výsledky, zvláště u myslivců, působí dosti rozporuplně. Ti např. uvedli nárůst jeho negativního nebo převážně negativního působení v přírodě mezi roky 2001 a 2015 o téměř 20 %, zatímco přibližně o 18 % se za to samé období snížilo jejich přesvědčení, že rys ohrožuje normované stavy srnčí zvěře.
Poměrně jednoznačné a konstantní přesvědčení panovalo mezi všemi respondenty ohledně umožnění lovu rysa ostrovida. Zhruba kolem 80 % respondentů by dalo přednost regulovanému časově nebo územně omezenému lovu rysa. Zajímavé je i zjištění, že v současnosti pouze 2,2 % dotázaných myslivců by si přálo celoroční odlov rysů (pokles o více jak 6 % oproti roku 2001) a naopak téměř 23 % univerzitních studentů myslivosti deklarovalo celoroční ochranu rysů (nárůst o více jak 7 %). U všech tří dotazovaných skupin vzrostla informovanost o pytláctví, což však nejspíše může být v souvislosti s prodloužením doby sledování. V současnosti je nelegální lov rysů znám téměř 47 % dotázaných myslivců (nárůst o 8 %), více jak 27 % středoškoláků (nárůst o 4 %) a více jak 21 % univerzitních studentů (nárůst o 5 %). Konečně vyšší byl zjištěn i počet myslivců, kteří se anonymně přiznali k ulovení rysa. Zatímco počet případů ojedinělých úlovků zůstal přibližně stejný, zhruba o 4 % vzrostl počet úlovků opakovaných. I tato skutečnost je patrně způsobena delším časovým úsekem, kdy mohlo dojít k nelegálnímu lovu. Celková hodnota 14,2 % dotazovaných myslivců, kteří se k nelegálnímu lovu přiznali, je vysoce alarmující.
Poměrně vysoký rozdíl byl zjištěn v příčinách ilegálního odlovu. Zatímco v roce 2001 byly hlavním důvodem škody na zvěři a úbytek stavů, tak v současné době to je již lov pro trofej a kvůli loveckému zážitku. Např. u myslivců byl zaznamenán pokles prvního důvodu ze 76 na 38 % a nárůst druhého důvodu z 28 na 48 %. K dalším méně častěji uváděným důvodům patří také: škody na hospodářském zvířectvu, komerční lov, nedostatek osvěty a informací, neproplácení škod státem (myšleno asi na zvěři), rys je loveckým konkurentem myslivce, apod. K zcela ojedinělým názorům pak patřilo přesvědčení, že k ilegálnímu lovu vůbec nedochází a ankety jsou účelové k očernění myslivců či, že ilegální lov je odplata za činnost ochranářských organizací.
Zveřejněné výsledky o postoji myslivecké veřejnosti k rysu ostrovidu jsou sice dílčí, neboť se týkají především Šumavy a širší oblasti jihozápadních Čech, nicméně jsme přesvědčení, že se dají zobecnit i na další oblasti výskytu rysa a dokonce i na další velké šelmy České republiky.
JAROSLAV ČERVENÝ, TOMÁŠ KUŠTA
Příspěvek vznikl v rámci projektu "Plán péče pro rysa ostrovida, vlka obecného a medvěda hnědého v České republice" financovaného z prostředků EHP fondů - Norsko, Island a Lichtenštejnsko (www.eeagrants.org).
Autoři: prof. Ing. Jaroslav Červený, CSc., Ing. Tomáš Kušta, Ph.D., KMLZ ČZU v Praze
