Velké šelmy jsou konfliktní, zároveň ale pro veřejnost atraktivní druhy. Protože jsme si odvykli s šelmami sdílet krajinu, mnohé naše znalosti a názory jsou založeny více na pověrách, předsudcích nebo názorech lidí z okolí než na přímé zkušenosti. Přímé setkání s velkou šelmou je však vzhledem k převažující noční nebo soumračné aktivitě i přirozeně nízké populační hustotě vlků, rysů a medvědů vzácností. Jedním ze způsobů, jak onu blízkou zkušenost s šelmami získat aspoň nepřímo, je podílet se na jejich monitoringu pomocí stopování nebo používání fotopastí. Pohybovat se zkrátka ve stejné krajině a dýchat stejný vzduch, jako dýchají vlci a rysi.
Efekt vlastní zkušenosti je zřejmý. Když jsem na svých prvních vandrech v Rumunsku nacházel medvědí stopy, trus a medvědem strhanou kůru ze stromů, neměl jsem vždy zrovna příjemný pocit, když se setmělo. Pod vlivem mediální masáže se člověk neubrání myšlenkám na tragické případy střetnutí člověka a velké šelmy. Až po letech strávených v karpatských lesích mi došlo, jak plaché zvíře medvěd je. V Rumunsku jsem se s ním během několika let střetl sotva jednou, přestože na medvědí pobytové znaky jsem narážel v horách běžně.
Častěji jsem medvěda pozoroval na Slovensku, zejména na každoročním monitoringu medvědů na Malé Fatře, kdy několik desítek mapovatelů stráví většinu víkendu usazeno na jednom bodě pozorováním vybraných svahů, závěrů fatranských dolin nebo jen louček v podhůří. Spolu s dalšími účastníky jsem tak měl unikátní možnost pozorovat přirozené chování medvěda a vzácně i jeho reakci na lidskou přítomnost, pokud člověka zaznamenal. Útok na člověka zrovna v případě medvěda vyloučit nelze, na území národního parku Malá Fatra však zatím není známý případ, že by medvěd napadl turistu ani někoho z účastníků mapování, kteří kvůli přímému pozorování v terénu jsou. Mediální realita je jiná, pokřivená - o střetech, které nekončí konfliktem, nikdo nepíše, natož když k setkání ani nedojde, protože medvěd vyklidí prostor dříve, než ho člověk zaregistruje. Podobné je to s přítomností vlků: ten, kdo se věnuje byť jen monitoringu pobytových znaků, ví, jaké reálné nebezpečí mu přitom hrozí a kolik členů vlčích hlídek se již z terénu nevrátilo zpět…
Vlčí hlídky, jejichž vznik na sklonku 90. let inicioval terénní pracovník ostravské zoo a malíř Ludvík Kunc, jsou ukázkou projektu, jak skloubit atraktivitu velkých šelem, zájem veřejnosti o jejich ochranu a monitoring, který je finančně a časově náročný. Jen za posledních pět let dobrovolníci a pracovníci Hnutí DUHA uložili do databází přes 1 700 nálezů velkých šelem, které bylo možno na základě fotodokumentace vyhodnotit jako věrohodné. Vlčí hlídky tak lze zařadit mezi „citizen science“ (občanskou vědu), kdy se na sběru dat podílí širší veřejnost a výsledky jsou využívány pro další výzkum. Data sbíraná dobrovolníky vlčích hlídek se tak například stala součástí unikátní studie pro Evropskou komisi, která hodnotila aktuální výskyt velkých šelem v Evropě, a výstupy byly publikovány v prestižním časopise Science.
Velmi cenná jsou i hlášení, která veřejnost posílá na adresu stopy@selmy.cz, na facebookovou stránku Ochrana velkých šelem či je oznámí telefonicky. Například dva vlci, kteří byli nalezeni mrtví na silnicích v roce 2012 a 2017 byli toho času jediným věrohodným důkazem o vlčí přítomnosti v regionu (v Beskydech a na Vysočině). Avšak bez toho, že informovaní nálezci včas kontaktovali pracovníky Hnutí DUHA, bychom o těchto případech pravděpodobně nevěděli - obě dvě zvířata evidentně ležela u silnic delší dobu bez zájmu projíždějících řidičů. Genetické analýzy následně potvrdily, že se jedná o čistokrevné vlky původem z Karpat.
Vlci (méně často i rysi) se mohou při svých toulkách objevit prakticky kdekoliv v české krajině, a proto mají velkou cenu všechna podobná hlášení ze strany veřejnosti, a to i z oblastí, které nejsou tradiční baštou velkých šelem. Například první informaci o rysovi v Moravském krasu máme od náhodných pozorovatelů - manželů Pinkových, kteří mi volali v neděli večer. Následující den jsem pobýval v Brně a odpoledne využil příležitosti do Krasu vyrazit s přáteli. Jeli jsme především ověřit lokalitu pozorování (existovala jen nekvalitní fotografie z mobilu) a při návratu do Křtin - už za tmy s čelovkami - jsme rysa s překvapením pozorovali asi dvacet minut. Několik dalších hlášení veřejnosti během zimy nám umožnilo pozorování operativně potvrdit na sněhové pokrývce a díky těmto podnětům a následným stopováním zkušený stopař kysuckých rysů Martin Duľa vytipoval ideální místa pro odchyt zvířete a nasazení telemetrického obojku. Úspěšné telemetrické (GPS-GSM) sledování tohoto výjimečně odvážného rysa, pohybujícího se ve fragmentované krajně v širším okolí Brna, je možné i díky vzájemné spolupráci vědců, neziskových organizací a veřejnosti.
Zvyšující se zájem o velké šelmy je dán i technickým pokrokem při jejich monitoringu. Například využití fotopastí nám kromě lepších dat o výskytu a početnosti šelem přináší i autentické snímky poodhalující jejich skrytý život. Spektrum důvodů, proč se do monitoringu zapojit, tak fotopasti doplňují o novou motivaci - byť šelmu pravděpodobně neuvidíme, intenzivněji vnímáme její přítomnost, když při kontrole fotopasti zjistíme, před kolika hodinami tudy šelma procházela. Vzrušující je i vytipovat místo, kam fotopast umístit a kde jednou může vzniknout slavný snímek.
Práce se širokou veřejností není vždy snadná, je časově náročná a snaha udržet standardy kvality dat klade velké nároky na školení dobrovolníků, ověřování nálezů a následnou komunikaci s nimi. Široká a pestrá síť dobrovolníků a spolupracovníků nám však pomáhá nejen ke kvalitním výstupům z monitoringu, ale i k větší informovanosti veřejnosti, včetně té místní. Čím více je lidí, kteří mají nějakou vlastní zkušenost s mapováním šelem, tím snadněji se pak bojuje proti různým dezinformacím, které o vlcích a jiných šelmách kolují. A nakonec - z nejzapálenějších dobrovolníků se časem stávají pracovníci, kteří se ochraně, monitoringu a výzkumu šelem věnují s velkým zájmem na profesionální úrovni. Ti, kdo si udržují odstup, zase poskytují cennou zpětnou vazbu svými nápady či návrhy k opatřením a postupům, které plánujeme na jejich ochranu.
MIROSLAV KUTAL
