Ještě před deseti lety bývali vlci v Německu vzácností. Od té doby se tyto šelmy úspěšně rozmnožily na východě země a dnes osidlují i západ Německa, kde vlci nežili v přírodě 150 let. Jejich hlavním revírem se stala Lužice nedaleko českých a polských hranic, odkud pravděpodobně přišla i pětice vlků, která se objevila ve východních Krkonoších.Přitom na počátku 21. století byla v Lužici jediná smečka. Dnes tam přírodovědci registrují 12 skupin vlků a na svět přicházejí další. Tento region jim tak už přestal stačit a migrují do dalších oblastí. Lužičtí vlci už byli spatřeni nejméně v pěti německých spolkových zemích, včetně Šlesvicka-Holštýnska na severu a západoněmeckého Dolního Saska, kde byli vlci doma naposledy v polovině 19. století.
Celkem žije v Německu minimálně 16 smeček tvořených dohromady 80 až 160 zvířaty; většina z nich v Sasku a v Braniborsku, na jejichž území se rozkládá historická Lužice. Spolkový úřad pro ochranu přírody odhaduje, že na německém území je prostor až pro 400 skupin těchto šelem. Podle ekologické organizace NABU je v Německu a západním Polsku zapotřebí nejméně 1000 dospělých jedinců, aby se jejich populace udržela.
Jejich opětovné rozšiřování ve volné přírodě ale přináší i problémy, zejména chovatelům hospodářských zvířat. Jen Sasko vyplatilo farmářům od roku 2002 na odškodném za zakousnuté ovce přes 42.000 eur (zhruba milion Kč). "Vlk bohužel neví, že srnka je povolená, ale ovce ne," poznamenal Markus Barthen z NABU.
Jak se chovat při setkání s vlkem se musí znovu učit i lidé. Nedávno vystrašili tři mladí samci vojáka hlídkujícího v noci na vojenském cvičišti u dolnosaského Munsteru, který před nimi utekl na rozhlednu. Německou armádu to donutilo vydat instrukce, jak se chovat, když vojáci potkají toto zvíře. Hlavní je prý zachovat klid, vlka nedráždit a nekrmit.
Šelmy.cz využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Foto: Sebastian Koerner
