Veselí nad Moravou - Pár kilometrů od Radějova v Bílých Karpatech se v poslední době objevily stopy, které by mohly být vlčí. Myslivci se teď dohadují, jestli by se vlk mohl zatoulat i na jižní Moravu.
Pádné důkazy o tom zatím nemají, ale je pravda, že vlk tady opravdu žil. A není to zase tak dávno. V červenci roku 1975 zatím posledního vlka v kraji zastřelil František Knotek z Veselí nad Moravou.
Tehdy se sem vlk zatoulal ze Slovenska a i tenkrát na sebe šelma upozornila nejprve stopami. „Zpozoroval je polesný na Vápenkách. Objevovaly se v okolí několik týdnů, dokonce je i odléval, jistotu ale neměl. Mezi stopami vlka a psa nejsou tak velké rozdíly,“ popisuje František Knotek. Tvrdí, že vlka ulovil vlastně náhodou. „Šel jsem s přítelem na divočáky do lesa nedaleko Filipova údolí. Byli jsme tam už od půl páté ráno a po šesté jsme se už vraceli k autu. A najednou jsem uslyšel v mladém porostu šelest. Nejprve jsem uviděl hlavu a říkal si, hergot, není to vlk? Spíš jsem si ale myslel, že to bude nějaký zatoulaný pes,“ vypráví.
Zamířil a zasáhl ho asi ze vzdálenosti osmdesáti metrů. Vlk zůstal „v ohni“, jak myslivci říkají tomu, když zvěř padne na místě. „Jistotu, že je to vlk, jsem ale pořád neměl. Do té doby jsem ho viděl jen v zoologické zahradě. Vyvrhli jsme ho u nás na dvoře a v jeho žaludku jsme našli kopýtka mladého srnčího,“ říká František Knotek a tak trochu tím omlouvá, že vlka zastřelil.
„Tenkrát jsme to brali tak, že by lovil zvěř. Vlků navíc bylo nedaleko na Slovensku tolik, že se za ně vyplácela odměna dva tisíce korun,“ dodává.
Františku Knotkovi je již osmdesát, myslivosti se věnuje dvaašedesát let a přiznává, že vlk byl jeho nejsilnější lovecký zážitek. Dokonce si kvůli němu založil zvláštní složku a schoval všechny články, které v té době o vlkovi vyšly. Díky tomu se ví, že vlk měl dvaačtyřicet kilogramů a byl to zhruba pětiletý samec-samotář.
Vlk lovce proslavil na dlouhou dobu. „Ještě asi po deseti letech od této události jsem přijel do Velké nad Veličkou na jarmark, zaparkoval auto a najednou se k němu žene mladý muž a říká: Vy jste ten, kdo střelil toho vlka?“
„Tenkrát mě za to myslivci chválili, ale když se později vydal zákaz lovit u nás vlky a ochránci je začali bránit, měl jsem trochu strach. Říkal jsem si, ježišimarja, oni mě kvůli němu ještě zavřou,“ přiznal. Připustil, že velké piety se poslednímu vlku na jižní Moravě zrovna nedostalo. „Je zakopaný na zahradě, už ani nevím přesně kde. Kůži jsme přivezli preparátorovi a vlkova hlava nyní visí na chatě nad krbem,“ říká myslivec. Vlkova lebka dopadla trochu lépe. Vzalo si ji brněnské muzeum. František Knotek má ve své kronice dokonce nalepenou složenku, že mu za ni muzeum poslalo čtyři sta korun.
Vlk však nebyl jediným zajímavým návštěvníkem Filipova údolí. Asi o rok dříve se tam zatoulal medvěd. A dělal neplechu, rozbíjel včelařům úly. Zdržoval se tam asi půl roku a pak ho zastřelil myslivec u Staré Turé na Slovensku. „Ten si to ale schytal, přišel i o lovecký lístek. Medvěd byl už v té době hájený,“ vzpomíná Knotek.
HELENA VACULOVÁ
---
* K věci
Poslední vlk v kraji padl k zemi pár let předtím, než jsem se narodil. Na jednu stranu je dobré vědět, že všechny dětské běsy, které jsem prožíval při večerních procházkách v okolí naší chaty, byly zbytečné a že jsem se opravdu musel bát jen „zlých lidí“, jak mě nabádali rodiče. Na druhou stranu je škoda, že se ten vlk nemohl dožít požehnanějšího věku a nemohl mě ohrozit alespoň hypoteticky. Ve stáří bych s tou historkou mohl mít u vnoučat úspěch. A úplně smutno mi je, když vidím pro radost zabitého vlka naaranžovaného na hromadě dříví s vyplazeným jazykem jako důkaz hrdinství střelce.
O autorovi| Jiří Smetana, redaktor MF DNES
