Na slovenském ministerstvu zemědělství se má zanedlouho rozhodnout, zda bude tuto sezónu povolený lov vlka a kolik vlků bude možné ulovit. Minulý rok bylo v době lovu od listopadu do půlky ledna zabito 35 vlků. Od roku 2000 myslivci na Slovensku ulovili téměř 1800 vlků. Stejně jako před rokem i nyní žádá 31 organizací, včetně WWW Slovensko, vlky nelovit. Na rozhodnutí čekají i jejich sousedi. Lov na Slovensku totiž ovlivňuje i "mezinárodní" vlčí rodiny.
Česko-slovenská vlčí rodina
„Vlci se do České republiky začali vracet v 90. letech, a to nejdříve právě do karpatských pohoří na hranicích s Polskem a Slovenskem. Zpočátku to byli jednotlivci, až teď, více jak po 20 letech, jde o vlčí rodinu s mláďaty," říká Michal Bojda z Hnutí DUHA, který se věnuje monitoringu velkých šelem.
Vlčí smečka ve Slezských Beskydech má mláďata poprvé, smečka v Javorníkách po druhé. Proč až nyní?Podle Bojdy je to důsledek situace na Slovensku. Do roku 2009 se vlci na Slovensku lovili bez kvót, potom se zavedly kvóty, ale vysoké a bez kontroly ulovených jedinců pracovníkem státní ochrany přírody. Počty nahlášených ulovených vlků se ročně pohybovaly okolo 150. Až v roce 2013 byl zakázán lov vlka na společných honech, lov v příhraničních územích a v územích mezinárodního významu NATURA 2000 a zavedla se povinnost přivolat ke každému usmrcenému vlkovi státního ochránce přírody. I přes povolenou kvótu 80 jedinců nahlásili tehdy myslivci jen 27 ulovených vlků.
„Když se na Slovensku lovili vlci ve stovkách, vlčí rodiny neměly šanci migrovat a rozšířit se i na naše území," vysvětluje Bojda. A dodává, že ani dnes není situace ideální. Území vyhlašovaná na ochranu vlka jsou malá oproti území, kde se vlčí smečka bežně pohybuje. I "česko-slovenská" rodina je chráněná v okolí jádrového území, tedy na hřebeni Javorníků, jakmile ale sejde níže do údolí, je její členy už možné zastřelit. V podobném ohrožení je i smečka ve Slezských Beskydech, která se pohybuje přes tři země - Polsko, Slovensko i Česko. „Obáváme se, aby nebyl odloven některý z členů rodičovského páru, protože v takové chvíli se může smečka uchýlit k hledání lehčí kořisti, jakou jsou např. nedostatečně chráněné ovce" říká Bojda.
Mláďata vlčí smečky v Javorníkách 2019; zdroj: © Peter Drengubiak, CHKO Kysuce
Farmáři na dvou stranách hranice
Nestandartní chování v případě rozbití smečky potvrzuje také Jerguš Tesák z WWW Slovensko: „Když je při odstřelu usmrcená matka nebo otec, smečka ztrácí vůdce a může vzniknout chaos - může dojít k páření sourozenců nebo se smečka může rozpadnout. Když tvoří smečku pouze rodičovský pár a několikaměsíční mláďata a při lovu je usmrcen jeden z rodičů, vzniká problém, kdo bude lovit. Mladá vlčata to ještě neumí a tak se může stát, že si zapamatují salaš, kde je možná učili lovit rodiče anebo si ji pamatují z pochůzek a jdou lovit tam."
Do teď se na české straně Javorníků vyšší škody nezaznamenaly, monitoring potvrzuje, že smečka má okolo jádrového území dost zvěře - jelenů, divokých prasat i srn. Tři škodní uálosti řešili tento rok státní ochránci přírody na slovenské straně Javorníků a v Kysucích. Větší škody má na svědomí smečka ve Slezských Beskydech, zřejmě také proto, že se tu farmaří více a osídlení se táhne do vyšších poloh. Hlášené škody na Slovensku i na české straně však mají jedno společné - většina stád neměla dostatečné zabezpečení. Na Slovensku je ochrana ovcí na bedrech farmářů - když není dostatečná, nemají za zabité ovce či dobytek nárok na odškodnění. V Česku můžou farmáři požádat stát o dotaci na elektrické ohradníky, košáry či pastevecké psy. „Návrat přirozeného predátora kopytníků pomáhá vracet rovnováhu do našich lesů, protože redukuje přemnožené srny, jeleny a divoká prasata. Přináší to však nutnost lépe chránit hospodářská zvířata, protože minimálně ovce nebo kozy jsou bez dostatečné ochrany pro vlka vždy lehkou kořistí," objasňuje Bojda.
.
Když je ve smečce zabit člen rodičovského páru, mláďata se mohou spíše uchýlit k lovu nechráněné kořisti na farmách; zdroj: © Tomáš Hulík
Vrací se díky ochraně migračních koridorů
To, že se vlci vracejí zpět do Česka je možné i díky posledním migračním trasám mezi horskými oblastmi. Právě v Kysucích je jejich ochrana zásadní. Zůstávají tu už poslední průchozí koridory, kterými se šelmy dokážou přesouvat ze Slovenska do Česka, tedy minimálně vlk a rys. „Na Slovensku roste počet medvědů, ale u nás to nevidíme. Myslíme si, že je to právě důsledek zhoršené průchodnosti krajiny," tvrdí Michal Bojda.
Na problém upozorňuje i Peter Drengubiak ze Správy CHKO Kysuce. Chráněné území je rozdělené cestami, železnicemi i intenzivní zástavbou na malé fragmenty přírodní krajiny, vhodné pro život šelem. Kysuce se nacházaejí na západním okraji Karpat a jsou klíčové pro zachování konektivity mezi Slovenskem, Českem a Polskem. „Nejdůležitější hraniční biokoridor, umožňující pohyb zvěře do Česka, Polska a zpět, prochází skrz dvě kolidující města s dopravní infrastrukturou, a to v Skalitom a na Svrčinovci. V Skalitom je pohyb zvěře možný pod viaduktem dálnice D3, na Svrčinovci má zabezpečit pohyb zvěře připravovaný ekodukt," říká Drengubiak.
Vlče ze smečky ve Slezských Beskydech na záběru z fotopasti; zdroj: ©Jiří Labuda, Hnutí DUHA
Pro migraci v rámci Kysuc a Javorníků zůstávají poslední, pro šelmy průchozí koridory u Čadce, Horelicy, Kysuckého Lieskovce, Poviny, Rudinky a Klubiny. Všechny tyto koridory, které byly zmapované v rámci projektu Transgreen a projektu Connectgreen však přetínají cesty, někde i železnice a ohrožuje je rozrůstání obcí a oplocení. „Výstavba v biokoridorech v prvním stupni ochrany přírody je v současnosti téměř neovlivnitelná. Uvědomuje si Slovensko, že pro ochranu šelem nejsou důležitá jen jádrová území jejich výskytu, ale i jejich spojnice - že biokoridory zabezpečují nenahraditelný pohyb genů?" ptá se Drengubiak.
Těžká je i migrace šelem mezi Kysucemi a Malou Fatrou. Zde je potřeba chránit poslední koridory u obce Stráža, potom mezi Belou a Terchovou a v sedle pod Rovnou Horou. Právě v katastru obce Stráža byl minulý rok uloven jeden z vlků v rámci povolené kvóty, podle záznamu osamělý. Druhý byl zastřelený blíže k české hranici - v katastru obce Dlhé pole a podle záznamů se pohyboval v 6-členné smečce.
Kulhající vlci a nelegální lov
V CHKO Kysuce na slovenské straně potvrdil monitoring dvě smečky s mláďaty v Javorníkách a tři v Kysucké vrchovině, z toho jednu na hranicích s CHKO Horná Orava. Většinou malé, po třech členech, jen jedna měla šest členů. Zaznamenali i několik osamělých vlků. „Čím je smečka menší, tím těžší je pro ni lovit divokou zvěř. Když jsou ve smečce jen rodiče s mlaďaty a otce či matku zastřelí, mláďata mají problém přežít. Když jsou ve smečce i mláďata z minulého roku, která pomáhají s lovem, šance na přežití je větší," upozorňuje Drengubiak na problém lovu. „Ideální řešení? Celoroční ochrana vlka a zároveň podpora farmářů při ochraně stád," říká a upozorňuje, že počty legálně zastřelených vlků neodráží realitu protože se vlk stále loví i nelegálně.
Monitoring potvrdil i čtyři kulhající vlky. „V přírodě je mnoho situací, při kterých se může vlk zranit - např. při srážce s autem, při lovu fyzicky zdatné kořisti či při interakci s nepříbuznými vlčími rodinami. Jedním z důvodů ale může být i zásah střelnou zbraní. Osud zraněného vlka je záležitostí více faktorů: rozsah a druh zranění, kontakt vlastní smečky a jejich lovecká úspěšnost, roční období atd. Pokud zraněný vlk dokáže ve spolupráci se svou rodinou přežít dva roky a potom ho zabije kulka kvótovaného lovu, jde o velmi smutnou slovenskou realitu. Tento příběh se stal v naší územní působnosti a nikdy na něj nezapomenu."
Polský příklad: řešte i pytláctví
V Česku a v Polsku se vlk neloví. I v Polsku byli vlci téměř vyhubení, udrželi se jen ve východní části země a na západ se začali rozšiřovat po zastavení lovu. „Vlci se na polské straně Slezských Beskyd objevují od roku 1995, tedy krátce potom, kdy se vlk stal v celém Polsku přísně chráněným druhem. Ve Slezských Beskydech se momentálně pohybují a rozmnožují minimálně dvě smečky," říká Robert Mysłajek ze sdružení WILK.
Lovu vlka na SLovensku si tak všímají i naši severní sousedi. Už v minulosti angažovanost polského ministra životního prostředí přispěla k zpřísnění ochrany přeshraničních vlčích smeček. Zastavit střílení vlků v 23 km pásu podél slovenských hranic s Polskem žádal ministr Janusz Zaleski v dopise, který v roce 2012 poslal slovenské vládě. Mimovládní organizace poslaly zase stížnost Evropské komisi na lov vlka v územích NATURA 2000.
Příklad Polska však ukazuje, že s omezením legálního lovu musí jít ruku v ruce i opatření na omezení pytláctví. „Celostátní ochrana vlka zrušila legální důvod zabíjení vlků, přičemž legální lov nepřesahoval 100 jedinců ročně," píše se v polském programu péče o vlka. A následuje upozornění, že souběžně nebyly vytvořeny nástroje na omezení nelegálního lovu, myslivci se se zákazem neztotožnili a monitoring potvrdil desítky zastřelených vlků. „Ve všech zdokumentovaných případech pytláctví byla vyšetřování ukončena, protože se čin nestal nebo nebyl nalezen pachatel nebo bylo zdůvodněno, že zabití jednoho vlka nepřináší výrazné škody. Takováto praxe policie a prokuratury znemožňuje trestání pytláctví," upozorňují Poláci.
ANDREA HAJDÚCHOVÁ, WWF Slovensko
