V době, kdy na sousedním Slovensku běží lovná sezóna vlků a kdy se v několika dalších státech Evropy a Ameriky „regulují“ počty vlků kvůli zamezení vzniku škod na hospodářských zvířatech, přichází tým přírodovědců ze Státní univerzity ve Washingtonu s přelomovým výzkumem. Rozhodli se prověřit, zda člověkem prováděná regulace predátora (vlka) vede opravdu ke snížení škod na dobytku či ovcích. Tento předpoklad byl až doposud pilířem pro rozhodování o řízeném odstřelu vlků či jiných konfliktních druhů. Vědci, kteří závěry své studie publikovali v prestižním časopise PLOS ONE, nyní možná vzali podporovatelům této myšlenky vítr z plachet.
Washingtonští vědci dali dohromady obdivuhodně komplexní data ze tří amerických států, kde jsou vlci stříleni kvůli regulaci škod – z Idaha, Wyomingu a Montany. Za období 1987–2012 získali údaje o množství chovaného dobytka, počtu škod způsobených vlkem, počtu rozmnožujících se vlčích párů a zastřelených vlků. Po řadě komplikovaných ekologických modelů byli dle slov jednoho z vědců, Roberta Wielguse, sami překvapeni výsledkem: „Neměl jsem vůbec představu, jaké výsledky nám vyjdou, zda pozitivní či negativní. Prostě jsme si řekli, pojďme se na to podívat a uvidíme, co se stane. Byl jsem překvapen tak jednoznačným efektem.“
.jpg "Pozůstatky vlků zastřelených v Montaně v roce 2004. Vlci byli zastřeleni poté, co zaútočili na dobytek. Zdroj: http://news.nationalgeographic.com/")
Pozůstatky vlků zastřelených v Montaně v roce 2004. Vlci byli zastřeleni poté, co zaútočili na dobytek. Zdroj: http://news.nationalgeographic.com/
Vědcům vyšel poměrně jednoznačný výsledek: každé zabití vlka vede ke zvýšení počtu škod v následujícím roce, a to o 5-6 % v případě dobytka a o 4 % v případě ovcí. Jednoduše řečeno: čím větší odstřel, tím větší škody. Tato přímá závislost platí až do situace, kdy člověk každoročně vystřílí čtvrtinu celé vlčí populace. Pak se teprve začnou škody na dobytku v důsledku menšího počtu predátorů snižovat. Jak ale připomínají vědci, takový zásah je nemyslitelný z pohledu dlouhodobého přežívání populace šelmy.
Čím si vědci svá zjištění vysvětlují? Ve sledovaných státech probíhá střílení vlků každoročně. Zejména pokud ale lovci střílí vlky v průběhu či kolem období páření, dochází k destabilizaci či dokonce rozpadu smečky. Pokud je zabit jeden z partnerů z rozmnožujícího se rodičovského páru, rozpadá se celá smečka, vznikají menší sociální struktury a skupinky a následně se zvýší počet zvířat, která vstupují do reprodukce. Menší či rozpadlé smečky mají také odlišné lovecké možnosti a zkušenosti a hospodářská zvířata jsou pro ně snazší kořistí.
Z pohledu hospodářů a pastevců má tedy odstřel vlků ještě druhý negativní efekt, a to je zvýšení počtu rozmnožujících se párů vlků. Přírodovědci totiž potvrdili, že s každým novým rozmnožujícím se vlčím párem stoupá množství škod, a to až o 9 procent.
Provedený výzkum sice přinesl zajímavá zjištění, ale zároveň před vědci vyvstaly nové otázky: jaké mechanismy fungují ve vlčím „společenství“, které vedou k nárůstu škod při zvýšeném loveckém tlaku na vlky? A jaký je vliv odstřelu vlků na jeho přirozenou kořist – tedy jelena či losa? Vědci již nyní na základě dosavadních zjištění doporučují, aby při rozhodovánío managementu populací šelem byly zvažovány raději metody ochrany hospodářských zvířat před útoky velkých šelem, protože jak se ukazuje, odstřel vlků stejně nepřináší očekávané výsledky.
JOSEFA VOLFOVÁ
