Mají se do českých lesů vrátit medvědi?

Medvěd už do Česka nepatří

Na první pohled je medvěd vítaným navrátilcem do české přírody. Důvodem radosti medvědích aktivistů je však paradoxně přemnožení medvědů na Slovensku (silná vnitrodruhová kompetice totiž mladé jedince vytlačuje do „prázdných" teritorií na českém území). Za obohacení fauny platí Slováci dramatickým nárůstem počtu útoků na lidi. Medvěd je sice plachý, ale pokud ho překvapíte, stává se nebezpečnou šelmou. Setkání s člověkem často končí vážným zraněním. A na Slovensku v posledních letech přibylo tolik útoků, že z osmi set šelem chtějí zastřelit polovinu, aby se medvědí populace vrátila na udržitelnou úroveň. V Česku veřejná diskuse na medvědí téma ani nezačala. Chceme je tu vůbec? Podle Hnutí DUHA u nás není znám jediný případ napadení člověka. Aktivisté už ale neříkají, že se usilovně snaží, aby k němu brzy došlo. Přes dálnici D47, která nás spojí se Slovenskem, prolobbovali speciální " medvědí" přechod, který šelmám umožní nerušenou migraci na naše území. Zaplatíme za něj půl miliardy korun. Získáme za ty peníze něco víc než strach při cestě na borůvky?

Medvěd už do Česka nepatří. Naše krajina je na rozdíl od slovenských hor obydlená na doraz; konflikt šelmy s člověkem je nevyhnutelný. Jakmile se medvěd jednou naučí přiživovat u lidí, les ho už neláká. V okrajových čtvrtích rumunského Brašova medvědi vybírají popelnice. Kdy to začnou dělat v Rožnově pod Radhoštěm? V Česku zatím jen pár přeběhlíků ze Slovenska zabíjelo domácí zvířata. V létě 2000 jeden medvěd systematicky plenil beskydské statky. Dělal to vyloženě pro zábavu: za dva měsíce zabil jedno tele, 27 ovcí, 239 králíků, 34 kusů drůbeže a zničil devět včelstev.

Poslední domácí medvěd byl zastřelen v listopadu 1856. Od té doby jsme odvykli ostražitosti - v českých a moravských horách už dnes s medvědem nikdo nepočítá. Že tu kdysi žil a prostě sem patří? I černé neštovice bývaly kdysi přirozenou součástí přírody. Přijdou aktivisté s programem na jejich návrat?

Přechody pro zvířata

Medvědi, největší evropské šelmy, se do moravských hor vracejí již od 70. let minulého století. Přicházejí především ze Slovenska, kde se těší lepší ochraně. V Beskydech žijí všechny velké šelmy, tedy i vlci či rysi, velmi skrytě a člověka nenapadají. Stále větší civilizační tlak na horskou krajinu ale divokým zvířatům nesvědčí a to je problém.

Jenže nejde jen o medvědy. V Jablunkovské brázdě zůstaly poslední dva nezastavěné pruhy krajiny spojující Moravskoslezské a Slezské Beskydy. Střetávají se tu šelmy z Česka, Slovenska a Polska. Stále se zvyšující se intenzita dopravy v této rychle se rozvíjející oblasti ohrožuje tradiční migrační trasy zvířat – nejen velkých šelem, ale i běžných srnců, jelenů nebo lišek. Nelze totiž postavit přechod jen pro jeleny nebo jen pro medvědy. Přecházet budou všechna zvířata. Otázka tedy nezní, proč je žádoucí, aby se vrátili medvědi. Otázka zní, jestli chceme, aby byla krajina prostupná pro divoká zvířata.

Ekodukty, o kterých je řeč, měly vzniknout jako snaha snížit ekologickou újmu pramenící z nárůstu dopravy, například vlivem stavby automobilky Hyundai. Ale zatímco korejská továrna dávno stojí, zelený most, který měl překlenout silnici v Jablunkovském průsmyku, zatím není ani na papíře. Prý musí být dokonce užší než je zvykem v zahraničí, protože se objevily nevídané technické komplikace – střet s lesní cestou na pozemku státních lesů. No považte...

Medvědi jsou přirozenou součástí karpatských lesů, do nichž Beskydy patří. Kdokoli řekne, že člověk je také přirozenou součástí přírody, má pravdu. Jenže člověk si umí s mnoha překážkami poradit. Mnozí lidé mají přirozenou potřebu ekonomického rozvoje, zvířata potřebu migrovat. A budou se o to snažit, ať už ekodukty budou nebo ne. Jak ukazují zahraniční výzkumy, pokud zelené mosty stojí, šelmy i kopytníci je intenzivně využívají. Bezpečnější život pak nemají jen divoká zvířata, ale také řidiči. Silniční střety s velkými zvířaty mohou končit tragicky.

---

Poznámky M.K. k některým zavádějícím informacím Ivana Breziny

1. Žádný „dramatický nárůst počtu útoků medvědů na lidi“ se na Slovensku nekoná. Naopak, pokud srovnáme statistické údaje o počtu útoků medvědů například z 80. let a současnosti, je evidentní, že útoků je méně, přestože počet medvědů se podle expertních odhadů od té doby zdvojnásobil (Rigg & Adamec, 2006).
2. Naprostá většina setkání člověka s medvědem nekončí vážným zraním, ale útěkem medvěda. Medvěd zranit (i vážně) může, ale tyto případy jsou ojedinělé a v evropských podmínkách jim lze poměrně účinně předcházet.
3. Dálnice D47 nás nespojí se Slovenskem, ale s Polskem, a rozhodně přechody, které se zde budují, nepřivedou více medvědů ze Slovenska. Opatření, vedoucí ke snížení fragmentace krajiny (a nemusí to být vždy jen ekodukty za stovky miliónu, mohou to být i na pilířích postavené úseky dálnice, vyvýšené z jiných než ochranářských důvodů) rozhodně nezvýší atraktivitu migračních cest ze Slovenska, ale pokoušejí se zachovat volnou průchodnost krajiny. Jinak by všechny budoucí migrace byly přes neprostupnou bariéru velmi málo pravděpodobné. Konkrétně na D47 se Hnutí DUHA podílí na projednávání řešení, které nebude spočívat ve výstavně ekoduktu, ale pozemkových a krajinných úpravách a výkupech, aby atraktivní koridor nebyl v budoucnu zastavěn. Jen pro doplnění, tento koridor předpokládá spojení Karpat a Oderských vrchů přes Moravskou bránu.
4. Je pravda, že krajina je u nás hustěji osídlena než na Slovensku. Ponechme stranou, že zatím nemáme data, která by dokazovala, že hustota osídlení naší krajiny je taková, že neumožňují výskyt medvědů. Ale programy Hnutí DUHA se nezaměřují na usilovný návrat medvěda do míst, kde si myslíme že jsou pro něj vhodná. Zaměřuje se na to, aby tam, kde se medvědi samovolně vracejí (např. do Beskyd), nevznikaly zbytečné konflikty, kterým lze předejít.
5. Není pravda, že „v Česku zatím jen pár přeběhlíků [medvědů] ze Slovenska zabíjelo domácí zvířata“.  Medvěd je v Beskydech stabilně více než 30 let a s výjimkou zmiňovaného případu z roku 2000 nepůsobí žádné vážnější škody ani konflikty. Šelma, která plenila statky v roce 2000 pravděpodobně nepocházela z volné přírody. Podle názorů expertů, kteří se podíleli na jejím odchytu se jednalo o zvíře uprchlé nebo vypuštěné ze zajetí.