Co nám může telemetrie prozradit o chování divokých šelem? Na aktuálním projektu odchytu a telemetrického sledování medvěda hnědého v CHKO Beskydy spolupracují také odborníci z polského Tatranského národního parku, kteří mají s touto výzkumnou metodou bohaté zkušenosti. Nedávno zveřejnili závěry z telemetrického výzkumu šesti tatranských medvědů, který probíhal v letech 2014 až 2016.
O jednom ze sledovaných jedinců jsme na šelmy.cz již psali. Pětiletý samec, kterému dali vědci jméno Iwo, vyvolal pozornost, když se v dubnu 2015 vydal z popradského regionu napříč Slovenskem, strávil týden na severu Maďarska, poté znovu přešel Slovensko do národního parku Bieszczady na polsko-slovensko-ukrajinské hranici a nakonec doputoval až k ukrajinskému jezeru Siněvir.
Vědci, kteří medvědovy toulky na dálku bedlivě sledovali, se začali domnívat, že míří do Rumunska. Iwo však strávil léto v Siněvirském národním parku a v září se vydal ve vlastních stopách zpět do Bieszczad, kde naše informace o něm končí – GPS obojek se po dvou letech odepnul přesně tak, jak byl naprogramován. Iwův výlet na Ukrajinu však poskytl mimořádně cennou informaci o možném propojení medvědích populací Západních a Východních Karpat, které přírodovědci dosud považovali za zcela oddělené.
Iwo také potvrdil některé již známé poznatky o životě medvědů a velkých šelem obecně. Víme, že velké šelmy patří k živočišným druhům s velkými prostorovými nároky. Dospívající jedinci, zejména samci se při hledání partnerky často vydávají na dlouhé cesty. Na počátku výzkumu byl Iwo mladým medvědem na prahu pohlavní dospělosti. První rok po nasazení obojku trávil na polsko-slovenském pomezí, kde si udělal několik okružních výletů do vzdálenosti maximálně několika desítek kilometrů. Jeho zvyky se tak výrazně nelišily od chování zbývajících pěti již dospělých medvědů.
Když se však ve druhém roce sledování vydal na výše popsanou pouť, dokázal denně urazit až 35 kilometrů, opakovaně překračoval státní hranice a zdolal nespočet člověkem vytvořených překážek, aby se nakonec ocitnul 360 kilometrů od pravděpodobného místa svého narození. Setkání s lidmi se Iwo v hustě obydlených oblastech vyhýbal tím, že putoval převážně v noci. V neznámé krajině se také pohyboval ve větší vzdálenosti – nejméně 10 kilometrů – od lidských sídel než v době, kdy se zdržoval ve své domovské oblasti.
Iwo prošel přes ekodukt
Cílem projektu, na kterém se podíleli vědci z Polské akademie věd (PAN) a polského Tatranského národního parku (TPN), bylo získat co nejvíce poznatků o pohybu medvědů v hustě osídlené středoevropské krajině. Hned na počátku své cesty musel Iwo překonat slovenskou dálnici D1. Využil k tomu zelený most – ekodukt poblíž obce Štrba západně od Popradu. Znovu se tak potvrdila potřebnost takových struktur ve fragmentované krajině. Jindy Iwo procházel pod silničními a železničními mosty.
Poznatky z telemetrického sledování medvědů vědci doplnili o analýzu jiných podobných evropských studií a také 21 jednotlivě zaznamenaných případů dálkových přesunů šelem v Evropě. Moderní metody, jako je telemetrie, fotomonitoring a analýzy vzorků DNA, nám dnes umožňují pohyb zvířat lépe mapovat. Důležitou roli hraje také mezinárodní spolupráce vědců při porovnávání genetických profilů jednotlivých zvířat. Takto získané poznatky ukazují, že přesuny šelem na velké vzdálenost jsou zřejmě běžnější, než se dosud předpokládalo. Téměř ve všech zaznamenaných případech šelma překročila alespoň jednou hranici mezi státy. V devíti případech byl zaznamenán přechod jedince mezi různými populacemi.
Z analýzy však také vyplynuly některé znepokojivé skutečnosti. Více než polovina migrujících šelem zahynula dříve, než dosáhly svého cíle: nalezení partnera či partnerky, obsazení vhodného teritoria a úspěšné rozmnožování (to bylo spolehlivě potvrzeno pouze ve dvou případech). Většina úmrtí byla způsobených člověkem, přičemž ve 46 % případů šlo o legální zabití šelmy v rámci kvót stanovených v některých evropských zemích včetně Slovenska.
Ochrana pro přesouvající se šelmy
Pohyb šelem na delší vzdálenosti je důležitým předpokladem zachování šelmích populací v Evropě. Izolovaným populacím hrozí pokles genetické diverzity, který může vést až k jejich zániku. Volný pohyb krajinou také šelmám umožňuje znovu kolonizovat oblasti, odkud byly v minulosti člověkem vytlačeny. Do cesty se jim však staví řada překážek v podobě dopravní infrastruktury, lidských sídel a v poslední době znovu přibývajících pohraničních plotů.
Výše zmíněné výzkumy však naznačují, že problémem je také existence různých strategií a plánů péče napříč Evropou. Zatímco šelmy neznají hranice a mají přinejmenším v některých fázích života potřebu objevovat pro sebe nové prostory, ochrana šelem je formálně organizovaná lokálně v jednotlivých státech, regionech či chráněných územních celcích. Tím se míjí se skutečnou potřebou ochrany migrujících jedinců.
Medvěd Iwo během své odysey ze Západních do Východních Karpat přešel z území státu s nejpřísnějším stupněm ochrany (Polsko), přes Slovensko, které může za určitých okolností umožnit jeho legální odstřel, do Maďarska, kde je medvěd sice chráněný evropskou legislativou, ale země nemá vypracovanou žádnou strategii jeho skutečné ochrany, až na území Ukrajiny s přísnou legislativní ochranou, která však není v praxi dostatečně vymáhána.
Zatímco v oblasti výzkumu a monitoringu již v Evropě mezinárodní spolupráce do velké míry funguje, koordinace strategií ochrany velkých šelem napříč regiony pokulhává. Autoři polské studie navrhují vytvoření zvláštního ochranného statusu pro migrující jedince, jejichž přežití má mimořádný význam pro zachování oddělených populací. Zároveň jsou tyto šelmy během své cesty vystaveny mnoha rizikům. Dynamická ochrana pro přesouvající se šelmy, sjednocení plánů péče v rámci Evropy a důraz na prevenci konfliktů v kulturní krajně před zabíjením může být cestou ke zvýšení současné velmi nízké míry úspěšnosti dálkových přesunů šelem evropskou krajinou.
Ze ScienceDirect přeložila Martina Dušková
