Ochranáři pracně vrátili šelmu do přírody, teď jí zase hrozí vyhynutí * Její užitečnost už uznávají i myslivci
Kauza týdne v MF DNES
Patří rys ostrovid do české přírody? Všichni říkají, že ano. Nejenom ekologové a ochranáři, dnes už dokonce i lidé z vedení Českomoravské myslivecké jednoty. Zbývá jen zodpovědět otázku: Kdo a proč tedy tyto šelmy v Česku opět vybíjí?
Ostrava, Praha - Ještě před sedmi lety žilo v Česku kolem sto padesáti rysů. Dnes sotva osmdesátka. Čím to? Pavel Marhoul z Agentury pro ochranu přírody a krajiny tvrdí, že zákonem chránění rysové jsou jako konkurenti lovců cílevědomě vybíjeni. A že už je proto nejvyšší čas zahájit záchranný program pro tyto šelmy. Po tříletých přípravách by měl být spuštěn počátkem příštího roku a bude trvat deset let.
Když Jaroslav Červený z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd vybídl před časem své známé a ti zase své známé, aby mu k vědeckýmúčelům zapůjčili lebku rysa, sešla se jich Červenému asi sedmdesátka. „Ale musel jsem těm lidem slíbit, že jim nebudu dělat problémy a své poznatky nezneužiji, protože dobrá šedesátka rysů z tohoto vzorku byla upytlačena.“
Z anonymního průzkumu mezi pouhými dvěma stovkami myslivců (Českomoravská myslivecká jednota eviduje 140 000 členů - poznámka autora) vyplynulo, že sedmnáct z nich ulovilo jednoho a tři myslivci více než jednoho rysa. Jako motiv střelby na rysa nejčastěji uváděli silný lovecký zážitek, zisk vzácné trofeje a zejména škody na srnčí zvěři. Pro dvacet myslivců byla pak přítomnost rysa v lesích zcela nepřijatelná. Zoolog Červený vylučuje, že rysové padají za oběť amatérským střelcům. Způsob jejich lovu neumožňuje, aby dostali mimořádně plachého rysa s výtečným sluchem, zrakem i čichem jen tak lehce na mušku.
„Kdo chce zastřelit rysa, musí si tu ránu vysedět dlouhé a dlouhé hodiny na mysliveckém posedu... a často zbytečně. Chce to mimořádnou trpělivost - a tu amatéři nemají,“ přitakává Ludvík Kunc ze Svazu ochránců přírody. Jen v Beskydech najde každoročně tři až čtyři zastřelené rysy. A někteří z nich se trápili před skonem hodiny i dny.
Jsou Češi barbaři?
Kulturní národy prý o rysy či vlky na svém území všemožně pečují. Kam tedy zařadit Čechy?
„V jistém slova smyslu mezi barbary. Někdy si říkám, že všechno živé v přírodě chceme sežrat jen my... A kdokoliv nám v tom konkuruje, toho nemilosrdně vyhladíme,“ tvrdí ochranář Ludvík Kunc.
„Síla staletých přežitků je až neuvěřitelná,“ míní zoolog Petr Koubek. A dodává: „Dnes tu sice už desetiletí nikdo nehladoví, ale Češi-myslivci vidí v rysovi stále nenáviděného potravního konkurenta, jemuž nemohou odpustit, že se s ním musí dělit o svou kořist - lovnou zvěř - a pronásledují ho.“
Pohroma totálního vyhubení už rysy, ale i vlky v Čechách jednou postihla. Rys ostrovid byl jako lovec zvěře v osmnáctém století šlechtou do jednoho vystřílen a vybit a znovu vrácen člověkem do šumavských lesů v osmdesátých letech minulého století. Šlo o sedmnáct jedinců. Dnes jich žije na Šumavě asi šedesát, v Beskydech patnáct a v Jeseníkách či Labských pískovcích dva až tři. Když loni pytláci zastřelili na Vimpersku samičku rysa, která nedlouho před tím vyvedla tři koťata (ta neměla šanci bez matky přežít -pozn. aut.), vyšlo najevo, že jde už o osmé zvíře celkem ze čtrnácti, jemuž vědci umístili na tělo speciální vysílačky, aby mohli mapovat jejich pohyb.
V již zmíněné anketě zoologů Akademie věd uvedlo téměř čtyřicet procent myslivců z oblastí, v nichž žije rys, že zná konkrétní případy pytláctví.
S pomocí desetiletého projektu na záchranu rysů Agentury pro ochranu přírody a krajiny by tedy nemělo být tak obtížné střelbu do rysů pytlákům dokázat. Program totiž počítá i s ovlivňováním veřejného mínění na vesnicích.
Síla hospodských debat
„Rádi bychom, aby rys získal větší přízeň nejenom mezi myslivci, ale i mezi takzvanými názorovými vůdci, k nimž patří starostové, učitelé či lékaři. Když totiž oni řeknou, že střílení chráněných šelem je zvrácené, tak to bude mít pro přežití rysa v Čechách daleko větší význam než zákon či kdejaká vyhláška,“ vysvětluje Pavel Marhoul z Agentury pro ochranu přírody.
Veřejné mínění na vesnici by ochranáři rádi ovlivnili zajímavými přednáškami, ale třeba i diskusemi zoologů ve vesnických krčmách.
Sázka na diskuse ochranářům vyšla například v Beskydech. Po dohodě s obedním úřadem přišli i s renomovanými odborníky na ochranu zvěře do hospody a potěšilo je, jak lidé v diskusi dokážou korigovat své letité předsudky. „Tolerance lidí v Beskydech se vůči rysům, ale i vlkům zásluhou někdy i dost bouřlivých diskusí u piva v posledních dvou letech citelně zlepšila,“ říká Jaromír Bláha z ekologického Hnutí Duha.
Ekolog má tajný sen: vzácné šelmy se v Česku přestanou vybíjet tehdy, až myslivec, který se v hospodě pochlubí, že zastřelil rysa, dostane od chlapů na místě přes ústa, místo aby ho uznale poplácávali a dali si s ním panáka.
Rys: škodí, či prospívá?
Téměř všechny medailové zlaté trofeje jelena či divokého prasete na Slovensku pocházejí z oblastí, kde žijí vlci. Zjednodušeně řečeno: vlci testují biologickou kvalitu a zdravotní stav své kořisti. Loví přednostně poraněné či nemocné kusy. Mimo jiné i proto, že kvůli přežití musí šetřit energií. Jako „zdravotní policisté“ mají navíc velkou zásluhu na úbytku napadení jelenů plicní červivostí. A stejný vliv má v Česku rys na srnčí zvěř.
„Když to zúžím jen na lovecké trofeje, tak ty, jež pocházejí z míst, kde žije rys, jsou nesrovnatelně hodnotnější než třeba srnčí paroží z Polabí. Srnky si totiž díky tlaku rysa uchovávají své přírodní vlastnosti i vjemy a nestává se z nich jen vykrmená otupělá zvěř. Prospěšný selekční tlak rysa na srnky už nepopírají ani myslivci v Beskydech,“ míní Ludvík Kunc z Agentury pro ochranu přírody.
Jediným druhem zvěře, který rys dokáže téměř likvidovat, je muflon. To přiznávají i jeho ochránci.
Mnohem větší „zdravotní“ význam má v Česku rys pro kvalitu lesa. Jeho přítomnost totiž nutí srnky k neustálému pohybu, takže nemohou v klidu loupat stromy či okusovat výhonky mladých buků a jedlí, čímž je likvidují.
Bez rysa to pak vypadá i tak, že málem každý mladý stromek má kolem sebe ochranu z pletiva, aby ho nesnědly srnky. Náklady na výsadbu a ochranu lesa tak ročně dosahují stamilionových částek. A ochrana je navíc často neúčinná.
Ta šelma je jako kůrovec -zničme ji!
Značná část myslivců je neomylně přesvědčena o tom, že nejlepší rys je mrtvý rys. Dříve třeba ve Zvonkové na Šumavě stříleli lovci kolem 40 srnců ročně, zatímco teď jich dostanou sotva šest.
Ludvík Kunc má prosté vysvětlení: srnky jsou rysem vycepované k obezřetnosti, takže se myslivcům nesrovnatelně hůře loví.
To myslivci v Horní Plané se záští k rysům ani netají. „Střílet, střílet, střílet. Je to jako s kůrovcem -je potřeba zasáhnout a zničit ho,“ řekl reportérce Respektu Vladimír Jindra. Jiný názor už má vedení Českomoravské myslivecké jednoty. Jeho jednatel Vladimír Broukal říká, že rys má jako původní predátor v české přírodě své místo. Nesouhlasí však s názorem, že se na jeho vybíjení podílejí myslivci. „Někteří z nás nejsou svatí, ale většina si uvědomuje, co je pro les i zvěř dobré. Soudím, že by takové dvě až tři stovky rysů české přírodě jen prospěly,“ říká Broukal s vědomím, že ho někteří jeho kolegové proklejí.
Foto popis| POSLEDNÍCH OSMDESÁT. Divokých rysů ubývá, za posledních sedm let jich někdo postřílel polovinu. V českých lesích zbývá těchto kočkovitých šelem už jen zhruba osm desítek.
Foto autor| FOTO: JIŘÍ TUREK
