Myslivci se zlobí, že chlap který ve Večerníčku střílel na rysa, byl v zeleném hubertusu, měl klobouk a střílel z mysliveckého zařízení. Jsou si jisti, že se určitě nejednalo o zlého pytláka, ale o nimroda. Soudí, že si teď o nich děti budou myslet, že střílejí na zvířátka, což poškodí jejich image. "Je to útok na lesníky, na myslivce," má jasno jednatel myslivecké jednoty.
Autor si ovšem stojí za svým. Rysů ubývá. Kdo je nelegálně střílí, podle něj myslivci vědí, ale solidárně nepovědí. Myslivci nesouhlasí, a chtějí, aby o nich děti dostaly korektní informace, nezatížené předsudky. To by ale asi neměli říkat dvakrát. Děti sotva ocení korektní Večerníček, ve kterém bude myslivec pálit po zajíčkovi, bažantovi, anebo odstřelí srnku. Na dítě neudělá dojem pravdivé vysvětlení, že myslivec v kruté zimě o srnku pečoval, nosil jí do krmelce něco k snědku, aby si ji později mohl zastřelit a sníst.
Dítě není tak chytré, aby pochopilo, že myslivec zvířata střílí proto, že je miluje. Dítěti to nedává smysl, a nerozumí tomu ostatně ani řada dospělých. Člověk, který chodí po lese s flintou, se dost dobře nemůže stát dětským hrdinou, a je-li na aféře s Večerníčkem něco nepochopitelného, pak je to nechápavost myslivců. Rituál, kterému holdují, je ze světa dospělých. Jsou tolerováni s odkazem na dávnou minulost, kdy člověk se zvířaty sváděl boj o přežití. Lov je cosi jako kulturní dědictví. Dávno není zdrojem obživy, loví se pro zábavu a díky vlivné myslivecké lobby to tak i zůstane. Stejně tak má ale právo na existenci i názor, že myslivost je barbarství a že není podstatného rozdílu mezi myslivcem a pytlákem. Z pohledu srny vyjde nastejno, zda byla skolena, anebo upytlačena.
IVAN HOFFMAN
