* Zápisník reportéra
Vlk se objevil na Šumavě. A její milovníci jásají. Jeden z lesníků ho zahlédl na mýtině, jak se lhostejně dívá na mužův automobil. Člověka uvnitř totiž nevnímá a z „plechové pojízdné krabice“ si vzácný tvor pranic nedělá.
Že by vlk potvrzoval úvahy o jeho schopnosti žít opět v místech, kde ho člověk 2. prosince 1856 nemilosrdně vyhubil? Syndrom Červené Karkulky straší lidi i dnes -mnozí z nás vlka považují za krvelačnou šelmu, ačkoliv patří k nejplašším tvorům.
Šéf Správy národního parku František Krejčí má z objevu nelíčenou radost a jako důkaz o vlčí přítomnosti ve svém „revíru“ bez uzardění ukazuje igelitový sáček s vlčími exkrementy. Když se však řeč stočí na vlkův osud, ihned posmutní. Jakkoliv totiž Šumava nabízí vzácným tvorům podmínky k založení rodiny, myslivci mu zatím vždy zatnuli spolehlivě tipec dobře mířenou ranou. Jen od konce druhé světové války složili na Šumavě patnáct vlků, o nichž se ví.
To však šedivec z minulého týdne netuší. Zatím je sám a jen bůh ví, zda na Šumavě zůstane. Zda ho myslivec neskolí v domnění, že střílí na psa, nebo jednoduše proto, že mu ta šelma ujídá srnčí z talíře.
Jan Gazdík
