Originální článek vyšel v novém dvojčísle Vlastivědných listů Slezska. Pro ty, kdo nejsou pravidelnými odběrateli, je možnost celý časopis objednat za 75 Kč. Více informací zde.
LUDVÍK KUNC, MIROSLAV KUTAL
Všude se píše a mluví, jak se každý rád vrací do krajiny dětství. Já z ní prchal (Rakovnicko a Křivoklátsko – líbezná krajina) (1). Prahou, kde jsem studoval výtvarnou školu, jsem také nadšen nebyl. Šumava zadrátovaná, Krkonoše již tehdy moc zalidněné. A tak zůstalo Slovensko, kde ještě žila populace medvědů, vlků, rysů a orlů. Tam jsem se cítil doma. Nebylo zákazů, chráněných území a národních parků, nebylo ani příliš mnoho turistů. To, co jsem nemohl najít v české, moravské a slezské přírodě, našel jsem na Slovensku. Ale slyšet vlky znamenalo se tlouci vlakem daleko za Prešov. Medvědů na celém Slovensku bylo několik desítek. Snad jen rys po 2. světové válce postupoval z východu na západ.
V roce 1961 se začala stavět ZOO v Ostravě – Stromovce a sháněla pracovníky, a tak po krátkém pobytu v Jeseníkách jsem tam nastoupil. Plánoval jsem, že tam zakotvím tak na rok až dva. Zoologické zahrady v padesátých letech neměly dost peněz, a tak pokulhávaly čtyřicet let pozadu za západními ZOO. Ostravská ZOO mě původně také nenadchla, ale nakonec jsem tam vydržel až do svých sedmdesáti let. ZOO mě vyškolila, díky ní jsem mohl pozorovat mnoho zvířat, byť jen na omezeném prostoru.
Před davy návštěvníků jsem prchal na východ, ale již s jiným posláním – shánět pro ZOO naši největší kočkovitou šelmu – rysa ostrovida. S velikou úlevou jsem zjistil, že také na Západě je o divoké rysy zájem, neboť i tam došlo k jejich vyhubení, tzn., že bylo jen otázkou času, kdy tito nádherní lovci budou zase lovit, jen v jiných podmínkách. Díky této posedlosti se do ZOO podařilo získat téměř stovku divokých rysů. Ti již obývali, údajně v počtu pětadvaceti kusů, nedaleké Beskydy a pronikali dále do Jeseníků. Přišel čas, kdy osmnáct rysů našlo nový domov i na Šumavě. Čas pokročil – přišla tzv. sametová revoluce a české, moravské i slovenské zoologické zahrady dostaly moderní švih. A došlo konečně i k telemetrickému sledování několika rysů v Beskydech. Díky Hnutí DUHA se našlo mnoho nadšenců, kteří vytvořili vlčí a rysí hlídky. Dnes v úžasu sleduji, co všechno se dnes o velkých šelmách ví a je zdokumentováno (fotopasti jsou „malé krabice“ zaznamenávající každý detail). A ještě jedna věc mě vede k úžasu. Kdysi bratislavská ZOO uspořádala setkání pracovníků zoologických zahrad a zlatým hřebem mělo být pozorování kormoránů a mořských orlů na Dunaji. Bohužel jsme neviděli nic. Dnes jsou kormoráni snad všude a nad Ostravou protahují mořští orli. V Čechách se objevili vlci, již je doložena i přítomnost vlčích smeček a úspěšně se rozmnožují. Krkavec a bobr, další dva unikátní tvorové, dnes osídlují celé Česko. Početní stavy medvědů, vlků a rysů na Slovensku jsou neporovnatelné s počty, které jsem osobně zaznamenával v padesátých letech.
Podle posledního monitoringu na české území v období 2018/2019 zasahovalo osmnáct vlčích teritorií, z toho třináct smeček, tři páry a dva samostatní jedinci. Na česko-slovenském pomezí se jednalo o smečku v Javorníkách, kde se v létě 2019 podařilo zaznamenat sedm vlčat. Vlčí pár byl zjištěn i v Moravskoslezských Beskydech, samostatný vlk ve Vsetínských Beskydech. Po mnoha letech jen sporadického výskytu vlků na českém území se tak jedná o významnou změnu, která kopíruje celoevropský trend návratu vlků.
Populace rysů je v posledních letech odhadována na deset až dvanáct dospělých jedinců. Přesné počty víme především díky fotopastem, kdy každého rysa můžeme identifikovat podle jedinečného skvrnění na jeho srsti. Každým rokem se podaří dokladovat i rozmnožování – v létě 2019 se před fotopastmi v Beskydech a Javorníkách ukázalo celkem pět rysic s dvanácti mláďaty. Stále však jsou v Beskydech oblasti, kde se rys nevyskytuje vůbec nebo jen sporadicky. Rovnováha mezi počtem narozených rysů a počtem usmrcených (ať už pytláky nebo při srážce s auty) je tak křehká.
Medvědi se na česko-slovenském pomezí vyskytují každoročně, i když ne zcela pravidelně. V roce 2019 se tu postupně objevilo zhruba pět medvědů. Někteří zřejmě jen přecházeli a hledali nový domov, jiní však v Beskydech a Javorníkách byli evidentně „doma“. Pojem domov však může být v případě velkých šelem široký. Zatímco někteří medvědi zůstávali na relativně malém území o velikosti pár desítek kilometrů čtverečních, telemetricky sledovaná medvědice Ema se pohybovala mezi Beskydami a Javorníky na ploše kolem 1 500 km2.
Přestože se vlci postupně trvale usídlují ve většině našich pohraničních pohoří, jedna významná lesnatá oblast zůstává pořád bez trvalého výskytu šelem. Ačkoliv Jeseníky, Rychlebské hory či Králický Sněžník jsou mnohem řidčeji osídlené než třeba Beskydy či řada hercynských pohoří, vlci a rysi je v posledních minimálně patnácti letech navštívili jen sporadicky. S postupujícím časem klesá pravděpodobnost, že se jedná o náhodu a některé průzkumy naznačují, že významným faktorem je v této oblasti pytláctví.
Nyní je tedy na pořadu otázka, zda se naučíme s „navrátilci“ žít. Nikdo je sem nedovezl, tedy kromě šumavských rysů, osídlují naši krajinu spontánně. Sám za sebe jsem touto realitou nadšen, ne ovšem např. majitelé ovcí, rybáři, myslivci a ti, kteří si zvykli, že vše patří nám, lidem. A tak stále funguje strašák jménem „červená karkulka“ a masmédia mají senzaci, když na Valašsko přijde medvěd. V posledních letech ne jeden, ale hned několik medvědích mladíků či mladic. A potulují se krajinou plnou jablek (není všeobecně známo, že jablka jsou pro medvědy vítanou pochoutkou) a až na výjimky nehlídaných ovcí.
(1) Pasáže psané v první osobě jednotného čísla jsou osobními vzpomínkami malíře, zoologa a ochránce přírody Ludvíka Kunce (* 1934 v Olešné u Rakovníka).
