Liška naučila Malého prince cítit se zodpovědným za vše, co k sobě připoutá, co si ochočí. Tak tomu je i v realitě, ačkoliv k ochočení dochází mnohdy nezáměrně. Mnoho divokých zvířat se naučilo z lidské přítomnosti ve svém teritoriu těžit a nebát se. Jenže pak benefity zmizí a šelmy zůstanou zoufalé a zmatené.
Medvědí útoky na Slovensku vyvolaly v posledních týdnech mnoho povyku. Není se čemu divit, statisticky se jedná o zcela abnormální situaci. Nebudu zde ale nyní rozebírat, proč se tomu stalo nebo jaká jsou vhodná opatření, medvědům se v Sedmé generaci věnujeme dlouhodobě a pravidelně. Ráda bych přiblížila jeden málo zmiňovaný pojem, který se ve spojení s útoky objevil, a to jsou takzvané synantropní šelmy.
Synantropie označuje soužití člověka a divokých zvířat. Znamená to situaci, kdy neochočené divoké zvíře využívá lidských sídel nebo zkrátka civilizovaného prostředí samo pro sebe. Může se jednat o přímé druhy zvířat, jež se postupem času adaptovaly, a dokonce i postupně evolučně vyvíjely po boku člověka. Stejně tak se ale za synantropní označují i konkrétní jedinci, kteří se naučili s lidmi žít individuálně, na základě svých pozitivních zkušeností.
Typickým příkladem synantropních druhů zvířat jsou například potkani, kuny, holubi nebo mnoho druhů hmyzu, od brouků po drobné parazity. Obvykle jsou považovány za škůdce, protože i když člověku svou existencí přímo neublíží, přenáší nemoci nebo znehodnocují potraviny či materiály. Za užitečné pak považujeme ty druhy, které se obvykle živí larvami či jinými vývojovými stádii druhů škodných. Člověk tak synantropii ovlivňuje mnohdy záměrně, například vypouštěním a ochočováním dravců, již místo svých původních skalnatých domovin nyní žijí ve městech a loví lidmi nechtěné holuby. Případně snahou o odchyt jednoho druhu, ale ochranu toho druhého.
Prase divoké, ilustrační foto, zdroj: PxHere.com.
Příležitostně se objeví i velká synantropní zvířata. Například na pražské Zbraslavi se léta pohybuje stádo divokých prasat, kterému velí mohutná bachyně, místními zvaná Pepina. Podle jejích fanoušků je stará minimálně šestnáct let. Pravidelně se vrací k obchodnímu domu, kde vyžírá odpadky, a podobné chování učí každý rok i své mladé. Na sociálních sítích kolují záběry lidí, kteří Pepinu dokonce krmí, případně se mezi prasaty s klidem procházejí. Když se letos na jaře pražská čtvrť rozhodla prasata odstřelit, místní sepsali petici za záchranu Pepiny. Přitom jen o pár kilometrů dál naopak lidé žádají urychlený odstřel vysoce přemnožených prasat.
Smutný osud lišky z Tvarožníku
Pojďme se ale vrátit k šelmám. Standardně se jedná o tu druhou kategorii, tedy o živočichy, kteří druhově zůstávají divocí a nezávislí, ale občas se objeví jedinec, jenž se naučí žít po boku lidí a jedná proti svým vlastním instinktům, když před nimi neutíká. Obvykle proto, že výhody plynoucí z pobytu mezi lidmi jsou silnější než strach a možná hrozba. Mezi nejčastěji „zkrotlé“ šelmy patří například liška obecná. Často se vyskytuje v blízkosti lidských obydlených oblastí, jako jsou venkovské usedlosti nebo městské parky, kde využívá zdroje potravy, jako jsou odpadky, zbytky jídla nebo domácí zvířata. Lišky také mohou hledat úkryt ve sklepech nebo na zahradách. Když pak liška odchová svá mláďata a naučí je nebát se lidí, vzniká menší populace náchylná k synantropnímu chování.
Známé jsou například obrázky z Krkonoš, kde se lišky navykly nebát se turistů na exponovaných trasách a žebrat o jídlo. Sociální sítě zaplavily obrázky roztomilých zvířat, jež téměř beze strachu pózují na fotografiích. Případy podobně „ochočených“ zvířat ale obvykle nedopadají dobře. Loni například musela dát Správa Krkonošského národního parku utratit jednu ze synantropních lišek z Tvarožníku, protože zranila dítě.
Panovalo proto podezření, že liška mohla trpět vzteklinou, a bylo třeba ji vyšetřit. Vzteklina se obvykle u zvířat zjišťuje pitvou mozku nebo vyčkáváním, jak dopadnou výsledky krevních testů. V případech poranění člověka je proto bohužel nutné jednat rychle, zvíře utratit a odvézt na pitvu. „Lidé krmili lišku, která ‚šla‘ po té svačině, což je přirozené, a při tom dítě poškrábala. Když tatínek odvezl dítě na ošetření, lékaři řekli, že dítě čeká očkování dlouhou a bolestivou cestou. Nebo ať obstará lišku, a pokud budou výsledky negativní, je vše v pořádku, pokud ne, začnou léčbu. Byla to volba lidský život versus zvířecí,“ uvedl pro iDnes.cz mluvčí Správy Krkonošského národního parku Radek Drahný. Ochránci přírody i samotní správci parku proto apelují na turisty, aby zvířata nekrmili. Obvykle ale bez větších výsledků — snímek s divokým zvířetem, jenž bude sbírat lajky na sociálních sítích, je příliš lákavý.
Liška obecná, ilustrační foto. Zdroj: PxHere.com.
Špagetoví vlci z Itálie
Liška patří stále do kategorie šelem, ze kterých lidé běžně strach nemají. Zato vlci už jsou dál, lidé k nim tolik shovívaví nejsou, nicméně i u nich známe případy synantropních jedinců. V českém prostředí by se za synantropní vlčici dal považovat zvláštní případ mladé samice, jež v roce 2018 uvízla při lovu v elektrickém ohradníku natolik nešikovně, že ji museli vypouštět lidé. Už jen skutečnost, že se zamotala do ohradníku, byla podivná. Podle svědků se navíc svých zachránců téměř nebála. Divokému vlkovi by tato negativní zkušenost s lidmi nejspíše vystačila na celý život. Vlčice se ale za pár dní vrátila a zmateně pobíhala mezi lidmi uprostřed obce a pak zaútočila na drobného psa, jenž útok nepřežil. A opět, místo toho, aby utekla do lesa, vběhla místo toho do hotelu, kde se ji podařilo odchytit a uspat. Ochránci přírody udělali několik testů a kvůli vysokým protilátkám v krvi na vzteklinu bylo zvíře utraceno. Během pitvy ale bylo zjištěno, že vzteklinou netrpěla. Vysoké protilátky proto nejspíše znamenaly, že byla během svého života naočkována.
„Byla tedy pravděpodobně v minulosti držena v zajetí, čemuž nasvědčuje i atypické chování — nebála se člověka, vyhledávala potravu v okolí lidských budov, nebo dokonce přímo v nich. Nejpravděpodobnějším vysvětlením tedy je, že vlčice byla nalezena nebo ilegálně vybrána z brlohu jako mládě a nějakou dobu vychovávána v zajetí, čímž ztratila přirozenou plachost. Později uprchla, nebo byla záměrně vypuštěna,“ popisuje server selmy.cz. Shodou náhod k tomu došlo v době, kdy byla aktuální také kauza tygřích jatek Ludvíka Berouska. V médiích tehdy hodně rezonovalo, jak vysoké tresty padají za nelegální chov divokých zvířat a co vše hrozí. Je tedy možné, že se majitel nelegálně držené vlčice raději zbavil.
Slavní a populární jsou také takzvaní špagetoví vlci. Smečka dostala svůj název podle svého zvyku. V Itálii je totiž vlčí populace silná, zvěře však málo — místní pastevci a hospodáři se již naučili téměř perfektně chránit svá stáda. Šelmy tudíž měly hlad. Ustoupily tedy vlastním instinktům a přesunuly se do prázdných teritorií u velkých italských měst, na předměstí Říma i Milána.
Vlci v Římě, zdroj: wilderness-society.org.
Ochráncům přírody nějakou dobu zabralo zjistit, čím že se to šelmy takto blízko lidem vlastně živí. Vlci se naučili na dva zdroje potravy. Z tradiční lovné zvěře jim zbyli v okolí jen divočáci, svou existencí proto prokazují místním obyvatelům poměrně velkou službu. A za druhé vlci nepohrdli odpadky z restaurací, z toho tedy vznikla i jejich přezdívka špagetoví vlci. Rizikem tohoto synantropního soužití vlků v blízkosti lidí je příležitostné křížení se psy. Jak tomu zabránit však zatím není jasné. Každopádně vlci mezitím „elegantně“ řeší dlouholetý problém s přemnoženými a také synantropními divočáky, kteří se v oblasti objevili právě i díky dostatku odpadů z restaurací.
Medvědi nevědí, že tůristi nemaj‘ zbraně
Kvůli volně přístupným odpadkům můžeme koneckonců volně přejít i k největší evropské šelmě, k medvědovi. Slovenské útoky nejspíše nevyprovokoval synantropní jedinec, to je nutné dodat. Za poslední týdny zatím došlo ke čtyřem setkáním, která způsobila zranění, a v jednom případě dokonce usmrcení člověka. Těžko v této chvíli říct, o kolik šelem se jedná, a zda to nakonec celou dobu není jediný vyprovokovaný a nyní již i zraněný jedinec. Celá situace je proto napjatá a koluje kolem ní mnoho dlouho neřešených témat. A tím je právě například synantropie.
U medvědů k synantropii dochází nejčastěji kvůli potravě. Na Slovensku se to týká především popelnic a odpadkových košů. Šelmy si zvykly docházet na kraje obcí i měst a dobývat se do popelnic. Pokud se jim podaří uspět, zvyknou si na snadný přísun potravy, a když poté v lokalitě své popelnice majitel zabezpečí protimedvědími materiály a zámky, frustrované zvíře je ochotno posouvat se za dobrým zdrojem obživy stále více do centra civilizace. I proto je podle ochránců zvířat důležité, aby se takové paběrkování zvířeti nepovedlo už napoprvé. Pokud se totiž šelma podobné chování nenaučí a při dobývání popelnice neuspěje, nechá toho a vrátí se do lesa. Naopak medvěd, jenž se kvůli odpadkům stále více a více přibližuje lidem, postupně ztrácí plachost. Když se poté něčeho vyděsí nebo se přímo střetne s člověkem, může místo přirozeného útěku zaútočit.
Medvěd hnědý, ilustrační foto. Zdroj: PxHere.com.
K extrémnější synantropii ale dochází třeba na Balkáně. Rumunská populace medvědů patří k té nejsilnější v Evropě a hladová zvířata se naučila žebrat od turistů, především těch zahraničních. Lidé projíždějící rušné cesty autem totiž při spatření medvěda zastavují, fotí si ho, stahují okénka a připadá jim často vtipné a roztomilé, když mu podávají své svačiny. Jenže taková šelma si na podobné chování zvykne, a když poté očekávanou potravu neobdrží, může se rozhodnout vzít si ji násilím. Takový případ ale nedopadne podobně nevinně jako poškrábání malé holčičky liškou na Tvarožníku. Útok medvěda už může být pochopitelně výrazně nebezpečnější, navíc takto naučený jedinec už svou přirozenou plachost neobnoví. Někdy se podobné případy řeší odchycením šelmy a převezením na jiné místo, to například, když se medvěd specializuje jen na svou vytipovanou lokalitu a jinde neškodí. V některých případech je pak potřeba ale požádat o výjimku o odstřel, již může státní orgán povolit.
KRISTÝNA ČERMÁKOVÁ
Kontakt: krist.cermakova@gmail.com. Článek vznikl pro časopis Sedmá generace.
Článek podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.
