Ředitelství silnic a dálnic ČR (ŘSD) letos přiznalo, že utrácelo zbytečné milióny za nesmyslné ekodukty a prohlásilo, že chystá dosavadní praxi změnit. S touto sebekritikou nelze než souhlasit – 3 ekodukty na pražském okruhu jsou do očí bijícím příkladem plýtvání, naopak na Jablunkovsku a v Moravské bráně, kde dálnice nebo vysoký provoz už několik let způsobují skutečnou migrační bariéru, ŘSD přistupuje k řešení situace velmi vlažně. V další oblasti – na Vizovicku – hrozí střet v případě realizace R49 (více v článku ve Veronice 2/2010).
Poučí se správci českých silnic a dálnic? Na sklonku loňského roku vydala Agentura ochrany přírody a krajiny mapu migračních koridorů v celé ČR. Publikace je výsledkem tříletého projektu, který kromě analýzy celkové průchodnosti krajiny a habitatových modelů definoval i reálná kritická místa. Pokud tedy ŘSD chce současnou praxi změnit, nemusí zpracovávat žádnou hlubokou analýzu. Stačí využít podkladu, který mezitím připravila jiná státní instituce.
Jaké je současná situace šelem v Beskydech, na česko-slovenském pomezí? Během posledních dvou let intenzivního zimního mapování (přes pět stovek terénních pochůzek), které v Beskydech a Javorníkách provádí Hnutí DUHA, se potvrdil výskyt rysa ostrovida na většině území (i když například ve Vsetínských vrších je znatelný pokles nálezů). Ze všech nálezů pobytových znaků a pozorování velkých šelem v posledních dvou letech byl rys zjištěn nejčastěji (153 z 207 nálezů); celková početnost kolem 10–15 zvířat není v Beskydech včetně slovenského pohraničí nereálným odhadem. Výskyt medvěda byl zaznamenán jen 14x, nejvíce spolehlivých údajů pochází ze severní části Bílých Karpat, několik údajů z centrální části CHKO Beskydy a Slezských Beskyd.
Bohužel poměrně málo spolehlivých údajů jsme získali také o vlcích. Téměř s jistou lze vyloučit možnost, že by Beskydy obývala stabilní smečka. Pouze v sezóně 2009/2010 byl jednou zaznamenán výskyt smečky psovitých šelem – pravděpodobně vlků, a několikrát jsme zjistili údaje o jednotlivých zvířatech. Vzhledem k tomu, že monitoring prováděný vlčími hlídkami probíhá intenzivně 4–5 měsíců v roce každý týden, často na více místech současně, je jen málo pravděpodobné, že by vlčí smečka unikala pozornosti, nezanechávala po sobě stopy ani trus. Také škody na hospodářských zvířatech byly v posledních letech vzácné a ne vždy šlo vyloučit možnost, že se jednalo o práci toulavého psa.
Osobně jsem letos a v loňském roce strávil celkem 10 dnů monitoringu na Oravské Maguře a v Kysuckých Beskydech, tedy slovenských Karpatech 10–30 km vzdálených od česko-slovenských hranic. Během několikadenních přechodů (navzdory ne vždy ideálnímu počasí) neminul den, abych nenarazil na stopy vlčí smečky nebo jednotlivých vlků, jež jsem s jednou výjimkou sledoval několik kilometrů. Odhaduji, že ve zmíněných oblastech se vyskytují 3–4 vlčí smečky, z nichž každá čítá podle ročního období 2–5 zvířat, průměrně tedy 10–15 vlků.
Na Slovensku je však lov vlků po čtyři měsíce v roce legální. Ještě před dvěma lety nebyly stanoveny kvóty na roční odstřel a každý rok bylo legálně uloveno cca 100 vlků. Od loňského roku kvóty stanovuje Ministerstvo zemědělství na návrh krajských lesních úřadů. Ty v roce 2009 navrhly v součtu odstřel celkem 275 vlků, výslednou kvótu stanovilo Ministerstvo zemědělství na 150 zvířat v loňské i letošní lovecké sezóně. Blízko hranic s Českem existuje jen malá oblast s celoročním zákazem lovu (část okresu Čadca). Na Oravské Maguře a v Kysuckých Beskydech bylo podle hlášení obvodních lesních úřadů v posledních dvou sezónách střeleno minimálně 9 vlků, dalších 31 v sousedních pohořích Západních Karpat: na Oravě, Malé a Velké Fatře, ve Slovenských Beskydech a ve Vtáčníku.
Je tedy pravděpodobné, že regulační lov sice umožňuje regeneraci vlčích smeček na Slovensku, ale současně brání šíření mladých vlků na západ do Česka. Vzhledem k tomu, že cca 40 % vlčích smeček na Slovensku je přeshraničních, dost možná slovenskou populaci „dotují“ vlci z Polska, kde platí celoroční ochrana.
Pominu teď skutečnost, že neexistuje moc rozumných důvodů k plošné regulaci vlků, natož v počtu 150 zvířat ročně (škody na ovcích hradí stát, lze realizovat preventivní opatření). Odlišný management téže populace na různých stranách hranice není v souladu s doporučeními Evropské komise na úrovni populací (Guidelines for population level management for large carnivores) a je v rozporu s Evropskou směrnicí o stanovištích, byť si Slovensko a další, většinou východoevropské země, vyjednaly výjimku (jejich populace jsou vyjmuty z přílohy IV, určující seznam druhů vyžadujících přísnou ochranu). Na Slovensku také není prováděn důvěryhodný monitoring stavu populace. Veškerá data o početnosti vlků vycházejí pouze ze součtu hlášení loveckých revírů, které opakovaně zaznamenávají tytéž smečky. Podle oficiálních dat se například v poľovné oblasti Oravská Magura (cca 400 km2) vyskytuje 75 vlků, což je číslo několikanásobně nadhodnocené (teritorium jedné vlčí smečky na Slovenku se pohybuje mezi 140–190 km2). Stanovování ročních kvót na odstřel na základě mysliveckých dat je pak zcela zavádějící. Z jakých údajů slovenské úřady při rozhodování ve skutečnosti vycházejí však není zřejmé. Například v poľovné oblasti Javorníky (hraničící s CHKO Beskydy) v roce 2009 navrhl Krajský lesný úrad v Trenčíně kvótu pro lov ve výši 4 vlků, ačkoliv na základě hlášení myslivců nebyl v oblasti zaznamenán jediný vlk.
Blízká budoucnost vlků nejen v Beskydech, ale také v dalších oblastech Česka tedy záleží na průchodné krajině a dostatečné ochraně v širším území, než vymezují státní hranice.
MIROSLAV KUTAL
Autor je vedoucím projektu ochrany a monitoringu velkých šelem v Hnutí DUHA Olomouc a doktorandem na Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty MZLU v Brně.
