Letní setkání s vlkem z Kysuc a letošní kvóta na odstřel vlků na Slovensku
Chráněná krajinná oblast Kysuce je velice zásadní i pro českou vlčí populaci. Právě přes ni mohou do České republiky putovat vlci z populace karpatské. Bohužel je na Slovensku každoročně povolená kvóta na odstřel tohoto mezinárodně chráněného druhu. Přesto, že se letos proti jakémukoliv legálnímu odstřelu postavilo 29 různých nevládních organizací s otevřenou výzvou na zastavení lovu vlka, kterou podepsalo přes 62 000 lidí, byla tato kvóta opět vystavena na 35 jedinců. V loňském roce byla nastavena na 70 jedinců.
Může se tak zdát, že u našich sousedů došlo k výraznému omezení lovu vlka. Je však třeba vzít v úvahu, že v loňské lovecké sezóně bylo nakonec legálně uloveno 31 jedinců. Stejný nebo vyšší počet může být tedy uloven i tuto sezónu. Kvótu každý rok určuje na základě diskuzí pracovní skupiny slovenské ministerstvo zemědělství. Vlk může být v rámci tohoto rozhodnutí letos na Slovensku loven od 1. listopadu do 15. ledna 2020, avšak pouze ve vybraných územích a za konkrétních podmínek. (Viz např. tisková zpráva slovenského ministerstva zemědělství) [1].
Do budoucna doufáme v úplné zastavení lovu i kvůli vlivu na populaci na česko-slovenském pomezí. V oblasti Kysuc se však alespoň některým vlkům daří. To dokládá i přímé setkání s touto šelmou Pavola Chabrečka a Adama Pohančeníka, kteří si onen nezapomenutelný zážitek odnesli ze svého letního pozorování právě v oblasti Kysucké vrchoviny. Rozhodli se nyní prostřednictvím našeho webu svůj zážitek a také fotografii ze setkání sdílet.
Pozorování v Kysucích
„Už delší dobu jsme se s kamarádem Adamem chtěli vydat do lesa aspoň na jednu noc poslechnout hlasy, prohlédnout louky a paseky a s očekáváním někde v koutku duše tu možná také potkat některou ze tří velkých šelem. Z předešlých informací, které jsme o lokalitě měli, jsme věděli, že se v dané oblasti šelmy opravdu nachází. Vytipovali jsme si vhodné místo na bivakování a užívali si klid lesa a západ slunce. Ochladilo se a tak, když se naše smělá očekávání nesplnila, zvedli jsme se a šli se projít na blízké louky, kde jsme viděli srnčí i jelení zvěř. V dálce bylo možné zaznamenat také divočáky, kteří se krmili kukuřicí pod posedem. Vrátili jsme se zpět do našeho "hotelu pod hvězdami" a když se úplně setmělo, zkusil Adam zavýt na vlky, jestli se neozvou nazpět. V té chvíli, kdy jsme slyšeli jejich odezvu, jsme byli šťastní, že se nám splnilo očekávání alespoň poslechem, když už ne vizuálně. Všechno ztichlo a tak jsme se pozapínali do spacáků a rozhodli se jít spát. V noci byl slyšet pohyb zvěře, přestože vidět nebylo nic. Ráno jsme tiše seděli na místě a monitorovali paseku a přilehlou louku dalekohledy. Naše pohledy potěšily srny i laně, ale po některé ze šelem ani stopa. Nasnídali jsme se, pobalili věci a řekli si, že se podíváme ještě na hřeben.
Před úplným vrcholem byla zatáčka, která obcházela pár stromů a když se před námi za ní rozprostřel hřeben, nevěřil jsem vlastním očím. Stál tam! Opravdu tam byl, nádherný a silný vlk. Stáli jsme od sebe asi 40 metrů. Hned se mi rozbušilo srdce a nemohl jsem tomu uvěřit. Hlavou mi problesklo, je to vůbec pravda? Ano, byla! Užíval jsem si ten krásný pohled, pomalu jsem zvedal foťák a udělal pár záběrů. Vlk se na nás podíval a s úplným klidem postál. Dovolil nám užít si tuto nádhernou chvíli, která trvala asi 3 až 4 minutky. Ve skutečnosti v mém nitru trvá ještě dnes- Nikdy nezapomenu na ten klidný, vyrovnaný vlčí pohled. Po tomto jedinečném okamžiku se na nás vlk ještě párkrát podíval, přešel na cestu, na které jsme stáli my a bez jakéhokoliv náznaku paniky přešel do porostu pod cestou. Ztratil se tak pokojně, jako se objevil. Ještě velmi dlouho jsem v duchu děkoval bohu i vlkovi, že nám dovolil tento nezapomenutelný okamžik zažít."
Přílohy:
[1] Mapa Slovenska s vyznačenými oblastmi úplného zákazu lovu vlků (červeně). Zdroj: NLC
Podpořil:
