Po vlkovi další vzácný "úlovek” z Pošumaví
Fotopasti Rysích hlídek Hnutí DUHA natočily v Pošumaví dvě videa šelmy, která nápadně připomíná kočku divokou. Vzhled i chování zvířete na záznamu odpovídají vzácnému zvířeti, které z naší přírody vymizelo před dvěma sty lety. Videa pocházejí z okraje Chráněné krajinné oblasti Šumava. Tamější nové záznamy se řadí k necelé desítce údajů z celé České republiky [1].
Zvíře zachycené fotopastmi prochází na značkovacím místě, v jednom případě je také vidět typické kočičí značkovací chování, které známe od domácích koček či rysů. Nalezení genetických vzorků by mohlo přinést zajímavé informace o původu šelmy.
Na monitoringu šelem v jihozápadních Čechách spolupracuje Správa Národního parku a CHKO Šumava, jihočeské regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny a organizace Hnutí DUHA a ALKA Wildlife.
Kočka divoká patří mezi druhy, které byly ještě zhruba v polovině 18. století běžným obyvatelem našich lesů. Její vymizení způsobil výrazný úbytek přirozených pralesovitých porostů a systematické pronásledování člověkem. Lidé v kočce divoké viděli predátora myslivecky obhospodařované pernaté zvěře [2].
Monitoring kočky divoké je obtížný. Její teritorium je malé, má rozlohu sotva pár kilometrů čtverečních a komplikuje jej její skrytý způsob života a nízká početnost. Také je obtížné určit, zda je zaznamenané zvíře kočka domácí či její tajemný a vzácný příbuzný [3]. Bohužel se objevujíi případy “chybného odstřelu", kdy záměna kočky divoké za domácí kočku stojí vzácnou šelmu život.
Přirozeným prostředím kočky divoké jsou níže položené teplejší oblasti s listnatými a smíšenými lesy. Zde vyhledává především okraje lesů, malé mýtiny, v lese ukryté louky a nerušené lesní lemy s bohatou strukturou křovin. Kočka divoká loví hlavně hlodavce [4].
Kočka divoká je také ikonickým druhem kampaně Česká divočina Hnutí DUHA. Ekologická organizace usiluje o rozšíření a ochranu přirozených lesů ponechaných samovolnému vývoji, které jsou pro vzácnou šelmu klíčovým územím. Jsou důležité i pro pro řadu druhů vázaných na odumírající dřevo a různé vývojové fáze lesa. Ochrana divoké přírody také znamená ochranu přírodních procesů, do kterých člověk nezasahuje. Jejich studium nám dává nahlédnout do tajů vývoje přírody, která reaguje na klimatické změny.
Luděk Bufka, zoolog Správy Národního parku Šumava, řekl:
„Naše fotopasti zachytily kočku divokou už před zhruba čtyřmi lety. Kromě těch několika ojedinělých záchytů na české straně Šumavy jsou fotografie také z fotopastí z bavorské strany Šumavy, z těch nižších poloh. Dá se to očekávat, protože právě v Bavorsku bylo v osmdesátých letech vypuštěno asi 120 jedinců kočky divoké a je jisté, že ta populace stále existuje a není proto vyloučeno, že může být zdrojem pro výskyt v Pošumaví a na Šumavě. Bohužel pořád je tato šelma ve volné přírodě vzácností.“
Elisa Belotti, zooložka Správy Národního parku Šumava, řekla:
„Záznamy mohou ilustrovat postupný návrat této šelmy do naší přírody, ale také vypovídají o rozvoji monitorovacích technik pro sledování skrytě žijících šelem a rozšiřování mapovaného území. Donedávna bylo jen velmi obtížné zjistit výskyt kočky divoké v naší přírodě, situace se ale změnila s rozvojem fotopastí. Díky těmto zařízením umístěným ve vhodných lokalitách je dnes možné prokázat přítomnost druhů, které doposavad unikali pozornosti zoologů.”
Josefa Volfová, koordinátorka Rysích hlídek Hnutí DUHA, řekla:
„Dobrovolníci Rysích hlídek Hnutí DUHA se zaměřují na mapování vzácných šelem především v Pošumaví a navazujících pohořích, odkud přinášejí cenné údaje o výskytu rysa, vlka či kočky divoké. Je zřejmé, že přírodní podmínky jsou zde pro tyto chráněné živočichy optimální a záleží pouze na činnosti a přístupu člověka, zda v naší přírodě naleznou prostor pro trvalý život.”
Jana Pospíšková, odbornice na kočku divokou, řekla:
„Šumava je pro život koček divokých svým drsným horským klimatem nevhodná, ale její podhůří by jim už mělo co nabídnout. Nejnovější pozorování kočky divoké je další vlaštovkou, která živí naději na znovuosídlení jižních čech touto fascinující šelmou. Důkaz o trvalém výskytu, tedy o rozmnožování na našem území, totiž stále chybí.“
Kontakty:
Josefa Volfová, Rysí hlídky Hnutí DUHA, josefa.volfova@hnutiduha.cz
Elisa Belotti, zooložka Správy NP Šumava, elisa.belotti@npsumava.cz
Jan Piňos, média a komunikace Hnutí DUHA, jan.pinos@hnutiduha.cz,
Jan Dvořák, mluvčí Správy Národního parku Šumava, jan.dvořák@npsumava.cz
Poznámky:
[1] Více v práci Pospíšková J., Kutal M., Bojda M., Bufková-Daniszová K., Bufka L., 2014: Nové nálezy Felis silvestris v České republice (Carnivora – Felidae) časopis Lynx, č. 44 a zde.
[2] V Čechách se divoká šelma udržela nejdéle právě v jižní části republiky, v horách i v podhůří. Vymizela odtud až počátkem 19. století, o čemž svědčí především náhodně ulovení jedinci. Podle znalců jihočeské přírody se v této době pravděpodobně udržovaly v jižních Čechách sporé zbytky původní populace. Pro novodobý výskyt této šelmy v jihozápadních Čechách je stěžejní relativní blízkost silné německé populace, odkud mohou kočky přicházet i na naše území. V Německu je kočka divoká navíc cílovým druhem rozsáhlých ochranářských projektů.
[3] Vzhledově je kočka divoká obvykle o něco mohutnější, má tlustý ocas zakončený tupou špičkou a mírně se také liší barva a skvrnění na hřbetu. Jsou to ale znaky, které rozpozná jen cvičené oko. Více o rozpoznávání kočky divoké od kočky domácí zde.
[4] Habitatový model Jany Pospíškové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ukazuje, že mezi vhodné lokality pro kočku divokou v Čechách patří například Doupovské hory, Křivoklátsko, ale také nižší polohy Šumavy a Pošumaví. Příhodné podmínky by u nás na základě modelů mohla kočka divoká nalézt až na čtvrtině území.
