Otevřený dopis norskému velvyslanectví proti zabíjení vlků

Norské velvyslankyni jsme s podporou spolku Prales dětem a dalších desítek lidí v pondělí 14. 11. předali následující otevřený dopis, ve kterém nesouhlasíme s navrženými kvótami pro odstřel vlků v Norsku. Více si můžete přečíst také tady.

English version of the letter 

Vážená paní velvyslankyně,

dovolte nám vyjádřit znepokojení nad situací, která se letos již několikátým rokem opakuje v Norsku. Jde o následující rozhodnutí norského parlamentu: dvě třetiny z odhadované populace vlka obecného by měly být v nadcházející sezóně zabity.

I když respektujeme demokratické procesy Norského království, lov ohrožených druhů, obzvláště zvláště chráněných predátorů, je třeba vnímat v širším kontextu evropského práva, vědeckého poznání i morálních hodnot, ke kterým se upínáme.

Norsko je signatářem Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť, podepsané 19. 9. 1979 v Bernu, ratifikované v Norsku o rok později. Bernská úmluva sice explicitně neříká, do jaké míry by vlk měl být chráněn a kolik zvířat by mohlo být odstřeleno. Je to však dokument, který formuluje vize a ideje v ochraně přírody, obzvláště pro zranitelné druhy, jejichž ochrana vyžaduje spolupráci sousedních států.

Asi nejlépe duch Bernské úmluvy zachycuje preambule, ve které smluvní strany rozpoznávají estetické, vědecké, kulturní, ekonomické a vlastní vnitřní hodnoty divoké přírody, potřebnost zachování těchto hodnot jako přírodního dědictví pro příští generace a nepostradatelnou roli při udržování přírodní rovnováhy. Státy jsou si vědomy, že řada vzácných druhů byla vyhubena, některé jsou ohroženy vymřením a že ochrana druhů by měla být brána v úvahu národními vládami a při definováních jejich cílů. Píše se rok 1979, vlci byli v celé Skandinávii prakticky vyhubení, rozmnožující se smečka tu již nebyla zaznamenána 15 let. Vlci se díky celoroční ochraně ve Švédsku a Norsku vrací začátkem 80. let.

Nyní, téměř čtyřicet let od podpisu bernské úmluvy, pozorujeme obdivuhodnou schopnost obnovy populací velkých šelem napříč Evropou. I díky celoroční ochraně se vlci vrací do západního Polska, Německa, České republiky či do Rakouska. O to překvapivější je, že Norsko, jehož přírodní bohatství, odpovědnost a humanistické principy jsou pro mnohé z nás vzorem vyspělé evropské kultury, vede svatou válku proti vzácným šelmám stylem, jako by naše myšlení a poznání uvízlo v hlubokém středověku.

Pouze na 1 % norského území mají vlci povoleno žít v maximálně třech rodinách. Tak pozoruhodně nízké cíle nejen že považujeme za morální selhání norské politické reprezentace, podporující separaci lidí a divokých zvířat namísto soužití – úspěšného modelu, který najdeme prakticky všude v evropské krajině [1]. Naše znalosti o ekologii vlků, jejich sociálního života, postupně odhalované roli, jakou vrcholoví predátoři formují ekosystémy [2], nebyly nikdy větší. Víme, že celkové škody na dobytku, které vlci působí, jsou nižší než 1 % z celkového množství volně chovaných zvířat [3]. Víme také, že lov vlků představuje jen chabou ochranu před útoky šelem, přičemž často způsobuje dokonce nárůst škod [4]. To a další znalosti nám umožňuje dělat dobrá rozhodnutí a stanovit cíle, které nám Bernská úmluva pomohla před čtyřiceti lety definovat.

Věříme, že populistická rozhodnutí takřka nulové tolerance nebudou inspirovat další smluvní strany Úmluvy o ochraně evropské přírody. Norská snaha o eradikaci druhu na místo jeho podpory je ojedinělou interpretací, která pošlapává principy, na kterých evropská ochrana přírody stojí. Považujeme proto za klíčové – nejen pro Norsko – aby norská politická reprezentace svérázný přístup k ochraně vlků přehodnotila.

Vážená paní velvyslankyně, jménem mnoha podporovatelů vás laskavě žádáme apelovat v této věci na vaši vládu.

S pozdravem,

Miroslav Kutal, Hnutí DUHA