Odborníci nepotvrdili, že by šelma byla vypuštěna ze zájmového chovu.
V únoru byla nalezena sražená vlčice nedaleko České Kamenice. Kvůli podezření na prašivinu byla převezena na Státní veterinární ústav v Praze, kde ve spolupráci s vědci z České zemědělské univerzity proběhla pitva.
Pitva vlčice prokázala úmrtí na akutní trauma v důsledku srážky s automobilem a potvrdila onemocnění prašivinou (Sarcoptes scabiei L., 1758), vzteklina byla vyloučena. Genetická analýza na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy prokázala, že zvíře náleželo ke středoevropské nížinné populaci, v jeho v žaludku byly nalezeny zbytky zkonzumovaného prasete divokého. To svědčí o tom, že samice nedlouho před smrtí běžně lovila a i přes napadení prašivinou se živila volně žijícími živočichy.
„Prašivina je ve středoevropských podmínkách běžné parazitické onemocnění (vyskytuje se např. až u 10-20 % lišek), které je přenosné také na jiné druhy živočichů, včetně člověka. Nemusí nutně znamenat smrt nakažených zvířat, často se z něj sama dostanou,“ vysvětluje Aleš Vorel z České zemědělské univerzity, Fakulty životního prostředí, který se věnuje výzkumu vlků v regionu v rámci projektu OWAD [1]. „Prašivina se také objevila u některých vlků v sousedním Sasku. Vlci, u kterých se tato nemoc projevila, nevykazovali žádné změny chování vůči lidem,“ konstatuje Vorel.
„Při pitvě se nenašel žádný RFID čip, který by potvrzoval četné nepodložené spekulace o vypouštění vlků v České republice do volné přírody. To, jak měla vlčice obroušené drápy, také dokládá, že se pohybovala ve volné přírodě,“ dodává Vorel.
Kondice a váha (28 kg) vlčice odpovídala dospělému jedinci po dlouhé zimě. Její výživový stav byl dobrý. Pitva rovněž prokázala, že samice se s největší pravděpodobností v roce 2018 rozmnožovala. Dle charakteristických ploch vypadané srsti bylo možné samici zpětně identifikovat na snímcích z fotopastí pořízených v oblasti Lužických hor a národního parku České Švýcarsko. Rozvoj onemocnění lze vysledovat od prosince roku 2018 do února letošního roku.
„V národním parku České Švýcarsko a jeho bezprostředním okolí je výskyt vlků spolehlivě prokázán již od roku 2016, a jak ukazují další snímky z fotopastí, pohybují se ve zdejších lesích naprosto běžně," říká Tomáš Salov, tiskový mluvčí Správy NP České Švýcarsko, a dodává: "Přesto hlášení o alespoň domnělém přímém spatření vlka lidmi dostáváme jen sporadicky. Ke kolizím s lidskými zájmy však občasně dochází v případech, že vlci překonají zabezpečení chovu hospodářských zvířat, proto na chovatele apelujeme, aby tento aspekt nepodceňovali a chovy zabezpečili [2]".
„Doprava je jedním z podstatných faktorů, které limitují pohyb velkých savců naší krajinou. Sražená vlčice v Českém Švýcarsku není prvním případem, vloni byl nalezen mrtvý vlk na dálnici D10 poblíž Mladé Boleslavi, o rok předtím na dálnici D1 u Havlíčkova Brodu. Na silnicích ale nehynou jen vlci, ale i řada dalších druhů zvířat,“ konstatuje Karolína Šůlová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Poznámky:
[1] Projekt Objektivní akceptace vlka v člověkem pozměněné příhraniční krajině (OWAD) byl podpořen Evropskou unií prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Programu přeshraniční spolupráce Česká republika - Svobodný stát Sasko 2014-2020.
Hlavním nositelem je Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU), kromě vědců z Fakulty životního prostředí ČZU se na projektu z české strany podílí Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP) a Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), která má klíčovou úlohu při práci s veřejností – spravuje například webové stránky www.navratvlku.cz, které poskytují aktuální informace o vlcích, preventivních opatřeních na ochranu stád a možnostech podpory chovatelů. Za německou stranu je projektovým partnerem Senckenbergská přírodovědná společnost zastoupená Muzeem pro přírodovědu ve Zhořelci (Museum Görlitz).
[2] Informace o zabezpečení stád a možnostech podpory naleznete zde.
