O neuvěřitelných potulkách mladých vlčích samců, kteří si hledají svá nová teritoria, jsme na našem webu psali již vícekrát (např. zde a zde). Tentokrát se s polskými a slovenskými zoology vydáváme za pětiletým medvědem Iwem, který během jediného týdne přešel z Tater přes celé Slovensko až do Maďarska. V polovině května to vypadalo, že se mu zastesklo po domově a obrátil se na cestu zpět. Pak ale Iwo opět nečekaně změnil směr na severovýchod a po dalším více než týdnu putování dorazil Podkarpatského regionu. Během třech a půl týdne nachodil 373 km! Medvěd Iwo svým neuvěřitelným výkonem dokonce probudil zájem slovenského Ministerstva životního prostředí k ochraně šelmy i za hranicemi Slovenska.
Medvěd Iwo s telemetrickým obojkem na jaře 2014.
Iwo dostal v polské části Tater telemetrický obojek před rokem od zoologů ze správy Tatranského národního parku (Tatrzański Park Narodowy) a krakovského Institutu ochrany přírody (Instytut Ochrony Przyrody PAN). Od té doby dostávali přírodovědci každé půl hodiny zprávy o jeho pozici. Díky tomuto způsobu monitoringu jsou nyní k dispozici údaje o pohybu či prostorových a potravních nárocích této skrytě žijící šelmy.
Již loni na jaře vykonal Iwo jeden ze svých dlouhých výletů: osmdesát kilometrů na západ a pak zase zpět do liptovského regionu. To ale není vše, tento pětiletý medvěd je také úžasný horolezec. Mnozí z nás by to do mohutného huňáče neřekli, ale Iwo se během uplynulého roku třikrát vydal na horské túry ve výšce 2200 až 2400 metrů nad mořem.
Na začátku letošního května se vydal znovu na cestu: z oblasti Popradu vyrazil tentokrát na jih. Zatímco mladí samci často opouštějí místa svého narození a vydávají se na dlouhé potulky, samice obvykle zůstávají v místě svého narození. Iwo putoval osídlenou krajinou především v noci, aby se vyhnul lidem, v neznámé krajině si obstarával potravu a překonával četné bariéry v podobě železničních koridorů či silnic. Nejnebezpečnější překážkou byla dálnice D1 ve Vysokých Tatrách, kterou ale zdolal díky speciálnímu zelenému mostu (ekoduktu). Třetího května překonal jižní hranici Slovenska a zamířil do Maďarska.
Iwova cesta na jih a zase zpět k polským hranicím.
V Maďarsku aktuálně medvěd trvale nežije, ačkoli ze severu země, kde se Iwo pohyboval, pochází občasná hlášení o výskytu medvědích samců i samic. Přírodovědci všech tří národností s velkým napětím monitorovali jeho pohyb a doufali, že jeho cesta bude bezpečně pokračovat. Největší evropská šelma je sice v Maďarsku chráněná, ale bohužel přímo v regionu, kde Iwo dočasně přebýval, došlo v minulých letech k několika případům pytláctví. O jeho bezpečnost se proto starali také strážci z Národního parku Aggtelek, kteří monitorovali fotopastmi přikrmovací místa pro jeleny a divoká prasata a dopředu také informovali místní myslivce a úřady. Díky tomu Iwo strávil bezpečně v Maďarsku více než týden a následně se otočil na cestu zpět. Do původní domoviny zatím nedorazil, zamířil nakonec severovýchodním směrem k polské hranice a Národnímu parku Bieszczady.
Za dobu svého putování si Iwo získal řadu obdivovatelů v médiích i na sociálních sítích. Zaujal ale také slovenské úřady. Ty si sice většinou stěžují na „přemnožení medvědů“, dle dosavadních tiskových prohlášení si ale Slováci stojí za tím, že je medvěd Iwo jejich, protože většinu roku byl na slovenské straně Tater. V době, kdy Iwo pobýval v Maďarsku, se mluvčí ministerstva životního prostředí Maroš Stano dokonce vydal hájit národní zájmy medvěda k Maďarům:„Už jsme maďarskou stranu upozornili, že tam mají jednoho našeho medvěda, ať tam na něj dají pozor, aby se nenarušily dobré slovensko-maďarské vztahy”.
Putování medvědího samce Iwa přineslo přírodovědcům zajímavé zjištění: doposud se totiž předpokládalo, že je medvědí populace východních a západních Karpat oddělená. Ačkoliv spojovací oblast mezi Tatrami a Bieszczady nabízí pro medvěda vhodné prostředí, dřívější pozorování této šelmy byla spíše občasná a chyběl také důkaz o rozmnožování. Pokud by tedy Iwo nalezl v Bieszczadech svoji vyvolenou, mohlo by to přinést opětné znovu-propojení medvědí populace východních a západních Karpat.
JOSEFA VOLFOVÁ
