Tyto výsledky odpovídají podle Hnutí DUHA Šelmy také výskytu medvědů na české straně hor. Kdyby totiž slovenská medvědí populace v poslední dekádě výrazně rostla, projevilo by se to pravděpodobně i na častějším výskytu této šelmy v Beskydech nebo v Javorníkách. Dlouhodobý monitoring ale naopak ukazuje, že výskyt medvěda na moravsko-slovenském pomezí nadále stagnuje.

Následuje kompletní tisková zpráva Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Spolupráce českých a slovenských vědců umožnila spočítat západokarpatské medvědy

Přírodovědecká fakulta UK, Praha 22.8. 2022

tisková zpráva

V ekologii dnes po celém světě dochází ke změně přístupu, který zohledňuje roli velkých savců jako klíčových druhů pro fungování ekosystémů. S tímto trendem rezonuje rozsáhlá spolupráce českých a slovenských zoologů při výzkumu velkých šelem v západních Karpatech. V případě medvěda hnědého, jehož slovenská populace představuje unikátní genetickou linii, poněkud izolovanou od zbytku karpatského oblouku, sbírali zaměstnanci Štátnej ochrany prírody Slovenskej republiky po dobu dvou vegetačních sezón neinvazivní vzorky, aby nedocházelo k rušení zvířat. Jednalo se hlavně o vzorky trusu a srsti a celkem jich bylo přes 2000. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy pak byly provedeny analýzy DNA, které umožnily odhadnout početnost a genetickou strukturu slovenské populace medvěda, která se zdá být v čase relativně stabilizovaná.

V loňském roce, kdy poprvé po sto letech na Slovensku došlo ke smrtelnému útoku medvěda na člověka, bylo téma početnosti medvěda často medializováno a politizováno a objevily se formulace o „přemnožení“ medvědů. Tato zpráva má informovat, že zatím neexistují vědecká data, která by taková tvrzení podložila. „Výsledek srovnání této studie s předchozím genetickým sčítáním lze shrnout tak, že na Slovensku pravděpodobně nedochází v poslední dekádě k výrazným změnám velikosti populace medvěda hnědého,“ uvádí doc. Pavel Hulva z katedry zoologie PřF UK. Odhady získané na základě genetiky jsou v dobré shodě s daty z klasického monitoringu na základě přímého pozorování nebo pobytových stop, který dlouhodobě probíhá v řadě chráněných oblastí, které rovněž přibývání medvědů nepozorují, pokud pomineme lokální fluktuace populační hustoty např. v souvislosti se změnami distribuce potravy. „Navíc celý koncept údajného „přemnožení“ medvědů je problematický i vzhledem k obecným poznatkům ekologie - početnost vrcholových predátorů v přírodě není regulována jinými organismy, v jejich populacích se proto vyvinuly samoregulační mechanismy, jako je například pomalý vývoj, teritorialita, reprodukční inhibice nebo infanticida čili zabíjení mláďat,“ uvádí Pavel Hulva.

Výše uvedená fakta ale samozřejmě nepopírají to, že medvěd může být člověku nebezpečný. Pravděpodobnost interakce medvěda s člověkem představuje velmi složitý komplex otázek, na kterých praktická ochrana přírody intenzivně pracuje. Jedná se na jednu stranu o snahu zamezit adaptaci medvědů na lidský faktor, zejména evoluci food conditioned a human habituated medvědů, tedy omezit přístup medvědům k lidské potravě a kontrolovat překotné pronikání dalších antropogenních faktorů do přírody, ke kterému v současnosti dochází. Klíčové je také informování veřejnosti o preventivních opatřeních potřebných v oblastech s výskytem medvěda. V těchto souvislostech se nabízí otázka, proč tedy takové zvíře vlastně chránit?

Ochrana divokých savců souvisí s jejich vzácností. Jak naznačují výpočty profesora Václava Smila a dalších, hmotnost člověka a jeho domácích zvířat představuje asi 96% biomasy všech savců na Zemi, všechny ostatní tisíce druhů volně žijících savců tvoří jen cca 4% globální biomasy a toto číslo stále klesá. S tím také souvisí statistická vzácnost problémů způsobených zvířaty ve srovnání s civilizačními faktory. Medvědů hnědých zbývá na světě jen asi 200 tisíc. „Z hlediska evoluční genetiky existuje koncept minimální životaschopné populace, tedy populace, která má šanci dlouhodobě přežívat i přes ztrátu variability vlivem genetického driftu a působením dalších náhodných událostí, jako jsou např. epidemie. Stanovení prahové hodnoty je obtížné, číslo okolo 1000 jedinců pro západokarpatskou populaci, která je navíc unikátní fylogeografickou linií, však rozhodně není výrazně nad ní,“ dodává Pavel Hulva. Velcí savci a zejména vrcholoví predátoři jsou navíc takzvanými klíčovými druhy, které mají zásadní význam pro fungování ekosystému, jejich přítomnost na Slovensku naznačuje mnohem lepší stav přírody než v jiných západních zemích. 

Kolik žije na Slovensku medvědů a jak se jejich počet odhaduje? 

Přístup k modelování velikosti populace, který je z několika důvodů vhodný pro získaná data (a který byl použit jako hlavní přístup např. u publikovaného odhadu pro slovinskou populaci - Skrbinsek et al. 2019), dospěl k odhadu početnosti středoslovenské populace medvěda 1056 (1012–1275) jedinců v letech 2020–2021. To je v dobrém souladu s odhadem 1214 jedinců z předchozí studie z let 2013–2014 (konfidenční interval u této metody v této studii nebylo možno stanovit, pravděpodobně v důsledku problému shody modelu s pozorováními - Paule 2015). K těmto údajům je ale potřeba ihned doplnit: 

a) Existují i odhady pomocí jiných metod, jejichž podrobná prezentace a diskuse bude předmětem článku ve vědeckém časopise. 

b) Výsledky obou studií nejsou v tuto chvíli přímo porovnatelné, protože používají poněkud jiný způsob sběru dat i statistiky. Všechny metodické detaily starší studie nebyly zatím publikovány ve vědeckém časopise, novější studie ji proto zatím nemůže přesně zreplikovat, navíc statistické metody se vyvíjejí atd. V současnosti probíhá spolupráce českých i slovenských molekulárních ekologů se snahou sjednotit statistickou analýzu obou studií tak, aby výsledky byly srovnatelné bezprostředněji (stoprocentně se to ale asi nepodaří, neboť obě studie mají poněkud odlišný průběh vzorkování). 

c) Protože obě studie zatím neprošly recenzním řízením a nebyly publikovány ve vědeckém časopise, výsledky nelze považovat za definitivní. Např. z důvodů alespoň nějaké srovnatelnosti byla použita dostupná metodika starší práce, kde odhady nejsou očištěny o mortalitu, která výsledné číslo sníží. Přesto lze předpokládat, že odhady z obou studií se i při případných revizích metodiky během publikačního procesu nezmění zásadně a rozdíly v odhadech početnosti mezi oběma studiemi budou pravděpodobně v řádu statistické chyby. 

„K tomu by se dalo dodat, že je standardem medializovat výsledky vědeckých studií až po jejich publikování ve vědeckém časopise. Je to součást fungování vědy, která klade důraz na postupy zajišťující objektivitu, jako jsou recenzní řízení, replikovatelnost studií zajištěná publikováním primárních dat a podrobné metodiky, systém odkazů na publikované práce atd., čímž se věda liší od jiných oborů jako jsou např. žurnalistika nebo politika. V tomto případě činíme na přání slovenských kolegů výjimku vzhledem k potřebě uklidnit veřejnost,“ dodává Pavel Hulva.

Literatura 

Bar-On, YM, Phillips R, Milo R (2018) The biomass distribution on Earth. Proceedings of the National Academy of Sciences, 115, 6506–6511. 

Paule L (2015) Odhad veľkosti populácie medveďa hnedého na Slovensku na základě genetických analýz. Pp.: 73–84. In: Lešová A. & Antal V. (eds.), Ochrana a manažment veľkých šeliem na Slovensku. Banská Bystrica: Štátna ochrana prírody SR. 

Skrbinšek TR, Luštrik A, Majić-Skrbinšek H, Potočnik F, Kljun M, Jelenčič M, Kos I, Trontelj P (2019) From science to practice: genetic estimate of brown bear population size in Slovenia and how it influenced bear management. European Journal of Wildlife Research 65, 247–261.

Smil V (2002) The Earth’s Biosphere: Evolution, Dynamics, and Change. Cambridge, MA, MIT Press. 

Wallach AD, Izhaki I, Toms JD, Ripple WJ, Shanas U (2015) What is an apex predator? Oikos 124, 1453–1461.