Ing. Jaroslav NOVÁK,
vedoucí Lesní správy Boleboř
Mám za sebou další večer, kdy se vracím z naší režijní honitby města Jirkova domů plný bezmocného vzteku a pocitu beznaděje. Opět jsem při večerní čekané zaznamenal dvě nevyjasněné rány, jako již v tomto roce poněkolikáté, jejichž následky nám opět ukáží naší osvědčení strážci-krkavci. V tuto chvíli mě napadá jediné.
A to rozdělit se o své dosavadní zkušenosti a poznatky mysliveckého hospodáře z honitby, která je vzhledem ke své poloze pod mimořádným tlakem organizovaných i ostatních pytláků, a to se všemi, kdo se upřímně snaží zodpovědně chránit svou zvěř v honitbách a jsou nuceni stejně jako my soustavně čelit novým nájezdům těchto &guot;taky&guot; myslivců. Ti bezostyšně využívají doufejme snad, že dočasné anarchie v myslivosti, která nastala po ukončení stávajících nájemních smluv. Nejde určitě o jev, jehož gradace by se po ukončení tvorby nových honiteb nedala očekávat.
Předzvěstí toho co nás čeká byly zprávy, které přinášel tisk i ostatní média o bezmezné drzosti a bezohlednosti pytláků. Jak se zdá a je víceméně prokázáno, že k dlouhodobě škodícím jedincům přibyli další z řad těch myslivců, kteří o své honitby přišli. Můj komentář nedává prostor pro hlubší úvahu o tomto problému, přesto se v krátkosti pokusím uvést několik argumentů a faktů z dosavadní praxe.
Problematiku pytláctví v naší honitbě jsme chtěli řešit instalací zamykatelných železných závor. Slibovali jsme si naivně od tohoto opatření zásadní zlepšení celkové situace. Jak se ukázalo, náklady na jejich následnou opravu přesáhly brzy naše možnosti. Přesto se osobně domnívám, že i přes špatnou zkušenost se závorami by mnohdy stačila k omezení tohoto fenoménu výraznější aktivita mysliveckých stráží a samotného personálu, kteří vykonávají dozor v honitbě v rámci ochranné služby. Bohužel, jak jsme se v praxi sami přesvědčili, mnohokrát zmiňované perfektní a drahé vybavení těchto lidí dává pramalou šanci na dopadení pytláků. Navíc osvědčená strategie se dvěma automobily, kdy jeden střílí a druhý sbírá, za pomoci mobilních telefonů v honitbě o velké rozloze téměř vylučují úspěšný zásah i policie. Celoplošné strážení není prakticky možné, neboť prostředky pro noční vidění jim umožňují celkem pohodlný a bezpečný lov v nočních hodinách. Je téměř veřejným tajemstvím, že ceny zvěřiny v současné době tlačí dolů právě pytláci, kteří úspěšně načerno za nízkou cenu prodávají po hotelech a hospodách. Jak jsem se již několikrát přesvědčil - vhodné lokality pro svou trestnou činnost si tito lidé typují již při nepovoleném sběru shozů, který je jim běžně tolerován. Podaří-li se policii většinou náhodně než systematickým šetřením překvapit některého z pytláků, je většinou další šetření zpravidla bezvýsledné. Snaha prokázat tento skutek naráží obvykle na absenci důkazního materiálu.
Podle dostupných informací z okolních honiteb je u nich otázka pytláctví stejně aktuální. Dozor v honitbách běžně naráží na řadu problémů. Je totiž obtížné rozlišit náhodného houbaře od pytláka, či zaníceného myslivce naslouchajícího v cizí honitbě průběhu jelení říje, nebo uvěřit novým nájemcům z vedlejší honitby, kteří jsou náhodou vašimi sousedy a vy je neznáte, že dosud se řádně neseznámili s hranicí své nové honitby. Stal se i případ, kdy tento náš soused sebevědomě vyháněl naše pracovníky vykonávající běžné lesnické činnosti z naší honitby, která je zároveň totožná s hranicemi lesní správy. Setkal jsem se osobně i s názorem jistého myslivce, který přišel v nedávné době o honitbu, že je jeho morálním právem v této honitbě dále lovit a nikdo mu v tom nezabrání. Ve své dosavadní myslivecké praxi jsem se již mnohokrát setkal v honitbě s pytláky. Vrcholem jejich arogance a drzosti je však moje vlastní zkušenost, kdy pytlák, nemaje tušení o mé přítomnosti střílel na zvěř z houštiny 40 m od kazatelny, na které jsem seděl. Samozřejmě, že ani opakovaná výzva mu nezabránila, aby zmizel v nedalekém přehoustlém porostu smrku.
Pytláci jsou dlouhodobě utvrzováni tiskem i ostatními médii a mnohdy dokonce bohužel i čelními představiteli mysliveckého cechu o praktické nemožnosti je z těchto trestních činů usvědčit a následně potrestat. Bohužel jak vyplývá z dosavadního šetření Policie ČR, pocházejí tito lidé téměř výhradně z řad organizovaných myslivců. Dokonce v jednom případě se pytláctví dlouhodobě dopouštěl jeden policista. Činnost pytláků v naší oblasti, zejména pak organizovaných skupin, je do určité míry odrazem špatné a nedostatečné komunikace a spolupráce mezi myslivci a policií. Dnešní pytláci už dávno nejsou jen králové noci, ale úspěšně negativně ovlivňují zájmy a cíle myslivců i v průběhu dne. Nahrává jim v tom rovněž současná situace v samotné myslivosti, ať se nám to líbí či někdy připomíná Kocourkov, kdy není jasné, zda jde o nebezpečnou hloupost, nebo zlý úmysl. Pytláctví představuje pro tyto lidi patrně výnosnou profesi, na které jsou většinou zainteresováni i hmotně. Tito škůdci přírody tak mají možnost poškozovat ekonomiku honiteb a úspěšně narušovat dlouhodobé záměry v chovu zvěře a ukazují na rozpor současné legislativy a reálné skutečnosti v honitbách. Bude patrně úkolem pro orgány řídící myslivost na úrovni krajů, aby přijaly a sladily opatření, která by alespoň omezila tento narůstající nebezpečný společenský fenomén.
