Když se řekne Alpy, většina z nás si představí spíše davy turistů na sjezdovkách než divočinu vhodnou pro život velkých šelem. Rysové zde přitom odpradávna žili a i dnes zde nacházejí vhodné podmínky k životu. Překážkou k vytvoření životaschopných rysích populací jsou však i zde – jak jinak – pytláci.
Rysové původně obývali většinu Evropy, koncem devatenáctého století však již byli na většině míst vyhubeni. Teprve reintrodukční projekty, které probíhaly v sedmdesátých letech minulého století ve Švýcarsku, Francii, Itálii, Rakousku, Německu, Řecku a Slovinsku, přinesly naději, že se tato krásná zvířata vrátí do některých z původních oblastí. Navzdory snahám ochránců přírody se však mnohé z těchto „staronových“ populací dodnes potýkají s problémy. Jejich početnost stagnuje či dokonce klesá, z některých oblastí rys opět vymizel a přeživší populace jsou malé a izolované.
Reintrodukce rysů ve Francii v 80. letech. Zdroj: http://www.parc-des-felins.com/
Důsledky této situace nyní zkoumají vědci. Problémem je zejména příbuzenské křížení: pokud zvířata žijící v určité oblasti nenacházejí dostatek rozličných partnerů k páření, dochází k nevyhnutelné degeneraci populace – snižuje se plodnost, zhoršuje vitalita mláďat či odolnost vůči nemocem. Vedle toho byly u současných rysích populací zaznamenány také případy vývojových vad či poškození vnitřních orgánů.
|
Legální lov rysů ve Slovinsku Po reintrodukci v roce 1973 byli rysové ve Slovinsku zařazeni mezi lovnou zvěř a jen pět let trvalo, než si zdejší lovci prosadili regulovaný odstřel této šelmy. V následujících 17 letech bylo legálně usmrceno 123 zvířat. Na základě monitoringu populace byly poté kvóty pro odstřel rysů výrazně sníženy, přesto během následujících osmi let lovci zastřelili dalších 20 jedinců. V posledních letech již při lovu „úspěšní“ nebyli, a tak se jim nedařilo naplnit ani povolenou kvótu. Vláda ji proto v posledních letech přestala stanovovat. Populaci, která vznikla díky reintrodukci v 70. letech, tak slovinští lovci téměř vystříleli. |
Rysové v Alpách a Dinárských horách
Zatímco ve Švýcarských Alpách dnes najdeme prosperující rysí populaci čítající 130 zvířat, u jejíhož zrodu stálo 14 jedinců vypuštěných zde v letech 1970-1976, podobné projekty v Rakousku, Itálii či Francii byly méně úspěšné. Situace v Alpách a Dinárských horách je podle slov místních odborníků kritická.
Výskyt rysa v Alpách. zdroj: kora.ch
Dinárská populace se začala formovat po roce 1973, kdy bylo šest původem karpatských rysů vypuštěno ve Slovinsku. I přes takto nízký počet zvířat se zpočátku zdálo, že proces bude úspěšný. Rysi se rychle rozšířili do velké části Dinárských hor a jihovýchodních Alp. Navzdory tomuto počátečnímu úspěchu zde začalo koncem 90. let rysů opět ubývat, což se nejvýrazněji projevilo počátkem tisíciletí (více viz box). Dnes už rysi z některých oblastí, které se jim podařilo po reintrodukci úspěšně obsadit, opět zcela vymizeli. Ve Slovinsku pravděpodobně zůstalo pouze 15 dospělých jedinců a podobně jsou na tom také okolní regiony. Takto malá populace je přitom extrémně zranitelná i vůči faktorům, které by pro větší a stabilní populaci hrozbu nepředstavovaly. Smrt každého jednotlivého zvířete nyní může znamenat vážné ohrožení celé populace.
Není čas čekat
Další existence rysů v Dinárech a jihovýchodních Alpách je nyní závislá na zásahu zvenčí. Nebezpečí představuje zejména probíhající příbuzenské křížení. Podle přírodovědců z rakouského WWF by proto měly proběhnout další reintrodukce karpatských rysů do Alp a Dinárských hor. Větší projekty se plánují teprve v dalších letech, výzkumníci a zástupci místní samosprávy však připravili malý pilotní projekt již nyní: jedná se o přemístění několika zvířat ze Švýcarska, aby se podařilo zastavit pokles početnosti dinárské populace a zároveň zachránit stávající genetický potenciál.
Alus a Jura: rysí pár putuje do nového domova
První krok plánu na posílení populace byl realizován tento rok v Itálii: na konci dubna byla první zvířata – samec Alus a rysice Jura – vypuštěna nedaleko italského města Tarvisio v jihovýchodních Alpách. Obě zvířata odchytili o měsíc dříve ve švýcarském pohoří Jura výzkumníci švýcarské organizace KORA. Poté, co oba rysové strávili nějakou dobu v Bernu v karanténě, absolvovali svou (pravděpodobně nejdelší) životní cestu. V Itálii si zvířata nejprve v omezeném prostoru zvykala na nové prostředí. Někdy se totiž stává, že se rysi, ale i jiné druhy zvířat v tomto období pokusí vrátit do svého původního domova. Teprve po této „aklimatizaci“ obě šelmy definitivně přivítala alpská divočina.
Vypouštění rysa poblíž slovinské hranice. Zdroj: wwf.at.
Obě zvířata dostala speciální GPS obojky, které umožňují sledovat jejich schopnost přežití, pohyb, lov či potenciální reprodukci. Podle plánů měl být pilotní projekt ukončen vypuštěním druhé rysí samice, zatím se tak ale nestalo. Jak se bohužel ukázalo, ne všichni místní občané uvítali zprávu o příchodu rysů s nadšením…
Pytláci kříží plány
Sedmého srpna 2014, tehdy zhruba jen čtvrt roku po vypuštění, přestal rysí kocour Alus vysílat GPS signál ze svého obojku. O den později přijali výzkumníci tzv. signál smrti, který obojek vydá, pokud je zvíře nějakou dobu neaktivní a obojek nemonitoruje základní životní funkce. Začátkem srpna našel náhodný turista na rakouském území obojek přehozený přes větev stromu ve výšce asi dvou metrů, bez známek jakéhokoli poškození. Bernhard Gutlieb z korutanské vlády a Chrisitan Pichler z rakouského WWF jsou si jisti, že rys se stal obětí pytláka. „Je prostě nepředstavitelné, že jeden pytlák zničil roky intenzivní spolupráce ochranářů, vědců, lovců i majitelů pozemků,“ komentoval smutnou situaci Pichler.
Rysové to nevzdávají
Jisté povzbuzení naštěstí přišlo hned o týden později: z hornorakouského národního parku Kalkalpen a jihorakouských Korutan dorazila zpráva o dvojí úspěšné reprodukci rysů. Matkami jsou v tomto případě rysice Kora a Jura, reintrodukované v letech 2011 a 2014 ze Švýcarska. Při pohledu na mapu evropských rysích populací pochopíme, proč je právě zde, v Rakousku a přilehlých oblastech, vytvoření stabilní rysí populace zcela zásadní. Díky reintrodukcím se sice tyto vzácné šelmy vrátily na místa, kde byly kdysi vyhubeny, bez vzájemného propojení populací však zůstanou rysové v západní, střední a jižní Evropě izolovaní a dříve či později jim bude opět hrozit vyhubení.
JOSEFA VOLFOVÁ
Zdroje:
Magazín ekologické organizace European Wilderness Society: European Wilderness Society Journal
Web rakouské pobočky Světového svazu na ochranu přírody: http://www.wwf.at/de/menu27/subartikel3052/, http://www.wwf.at/de/menu27/subartikel3044/
Sindičić, M., N. Sinanović, A. Majić Skrbinšek, Đ. Huber, S. Kunovac,I. Kos, 2010a: Legal status and management of the Dinaric lynx population. Veterinaria 58(3–4): 229–238.
Sindičić, M, Gomerčić, T., Polanc, P., Krofel, M., Slijepčević, V., Gembarovski, N., Đurčević, Ma., Huber, Đ (2013): Analiza rodoslovlja dinarske populacije risa (Lynx lynx). Šumarski list, 1-2: 43-49
Kos, I.,Korenb, I., Potočnik, H., Krofela, M., 2012: Status and distribution of Eurasian lynx (Lynx lynx) in Slovenia from 2005 to 2009.Acta Biologica Slovenica, 55 (2): 49-63
Ryser-Degiorgis, M.-P., Ryser, A., Obexer-Ruf, G., Breitenmoser-Wuersten, Ch., Breitenmoser, U., Lang, J., 2004. Emergence of congenital malformations in free-ranging Lynx from Switzerland: first evidence of inbreeding depression? European Association of Zoo- and Wildlife Veterinarians (EAZWY), 307–311.
