Jedním z důvodů, proč v americkém Wisconsinu před dvěma lety povolili regulovaný odstřel vlka, byl předpoklad, že tento krok povede ke zvýšení tolerance místních obyvatel vůči této šelmě. Dotazníkové šetření provedené po skončení první lovecké sezóny ale ukázalo, že vztah k vlkům se zde zhoršil. Studie amerických vědců z Nelsonova institutu environmentálních studií tak přináší nový poznatek do diskusí o tom, zda kontrolovaný odlov může prospět ochraně velkých šelem.
V americkém Wisconsinu povolili lov vlka prvně v historii státu na konci roku 2012. Vlci zde obývají severní a centrální část státu (obrázek ukazuje výskyt vlčích smeček a také škody způsobené vlky). Zatímco v oblastech výskytu šelmy mělo rozhodnutí lovit vlky podporu místních, obyvatelé v okolí s lovem většinově nesouhlasili. Velké rozdíly byly také mezi názory lovců či myslivců a ostatními. Mezi myslivci měl lov téměř osmdesáti procentní podporu, z ostatních obyvatel souhlasila zhruba třetina.
Názor na přítomnost vlka v oblasti a na jeho lov zjišťovali vědci prostřednictvím dotazníkových šetření. Ta probíhala v letech 2009 a 2013. U respondentů, kteří byli dotazováni v obou výzkumech, pak bylo možné porovnat jejich odpovědi.
V roce 2009 více než polovina oslovených z oblasti výskytu vlka odpověděla, že pokud bude povolen jeho regulační odlov, zvýší se jejich tolerance vůči této šelmě. Bohužel o tři roky později potvrdilo tento předpoklad o 18 procent méně dotázaných. Jamie Hogberg z Nelsonova institutu, která vedla šetření mezi obyvateli, uvádí k závěrům průzkumu: „Pokud bylo jedním z cílů regulačního lovu vlků zvýšit toleranci veřejnosti k těmto zvířatům, první sezóna jasně ukazuje, že cíle dosaženo nebylo.“
"Úspěšný" lovec vlků. Zdroj: http://wisconsinwolfhunt.com/
V průzkumu vedeném v roce 2013 vědci také porovnávali odpovědi respondentů žijících v oblastech výskytu vlka a mimo ni. Zjistili, že obyvatelé, kteří nesdílejí společný životní prostor s touto šelmou, jsou vůči ní více tolerantní. Dvě třetiny z nich by zakázalo lov vlčích mláďat, březích či kojících samic, lov v noci či za pomoci loveckých psů. Obdobná omezení by podpořila jen zhruba třetina až polovina obyvatel „vlčích regionů“.
Dobrou zprávou je, že v porovnání s předchozími průzkumy mají drastické způsoby lovu menší podporu, a to i mezi lidmi, kteří žijí v sousedství s vlky. Adrian Treves, profesor z Nelsonova institutu, to vysvětluje následovně: „Zvýšená publicita a informovanost o prvním odstřelu vlka v zemi může vést k tomu, že se veřejnost o téma více zajímá a přemýšlí o managementu vlků i jejich lovu.“
VLCI VE WISCONSINU
Američtí vlci měli obdobný osud jako jejich příbuzní v Evropě. Po desítkách až stovkách let pronásledování se jim v USA v roce 1974 dostalo ochrany na federální úrovni. Tou dobou se také první vlci znovuobjevili v severním Wisconsinu, kam se zatoulali ze sousední Minnesoty. Do Wisconsinu nebyli vlci nikdy zpět reintrodukováni, jak se domnívá řada místních. Šelmy sem došly „po svých“ ze sousední ho státu.
Koncem sedmdesátých let začal podrobný monitoring rozšiřující se vlčí populace – zimní stopování a telemetrie. Údaje z roku 1980 hovoří o 25 vlcích a 5 smečkách. Populace se postupně zvětšovala a v roce 2004 byli vlci vyřazeni ze státního seznamu ohrožených druhů. Poslední údaje z roku 2011 hovoří asi o 800 vlcích a dvou stovkách smeček.
Vlci mají v Americe podobně špatnou pověst jako u nás. Vedle pohádky o Červené Karkulce ji zde utváří také příběh (klasická ruská pohádka) Péťa a vlk o chlapci a několika zvířátkách vzdorujících útokům krvelačnému vlka. Navíc v severním Wisconsinu dochází každoročně k 56–60 útokům vlků na hospodářská zvířata či lovecké psy. Vlci jsou ale trnem v oku především lovcům kvůli konkurenci v lovu jelení zvěře. Studie ukazují, že každý vlk zabije ročně kolem dvaceti jelenů. Při současné početnosti tamní vlčí populace to činí dohromady zhruba 16 tisíc zvířat, což je jistě vysoké číslo. Je dobré si jej ale uvést v souvislostech: každoročně totiž na místních silnicích zemře zhruba 27 tisíc jelenů a dalších 340 tisíc jich zastřelí lovci.
Vědci upozorňují, že jejich výzkum nebyl prováděn na reprezentativním vzorku obyvatel Wisconsinu. Mezi oslovenými bylo více mužů a lovců, než odpovídá skutečnému zastoupení ve státě. Cílem výzkumu ale bylo zjistit postoje názorových skupin, kterých se přítomnost vlků a jejich lov nejvíce dotýká – tedy lovců, mužů a obyvatel „vlčích regionů“ v porovnání s názory obyvatel mimo tyto oblasti.
JOSEFA VOLFOVÁ
