Před dvěma lety na jaře jsme zveřejnili první video beskydského rysa z fotopasti. Rysí samec na něm přichází k velkému balvanu, očichá jej a nakonec označí močí. Takováto výrazná místa – balvany, skalky, skalnaté převisy, ale také mohutné pařezy či spadlé kmeny představují v oblastech výskytu rysů jakési křižovatky. Svoji pachovou značku zde nechává téměř každý jedinec, který kolem výrazného místa prochází, ať už se jedná o kocoura, rysici, „přivandrovalce“ z jiných oblastí či místní zvíře, které zde má své teritorium. Švýcarští vědci nedávno začali podrobněji zkoumat, co tímto chováním rysi vyjadřují. Značkuje opravdu každý jedinec při každé návštěvě daného místa? Vymezují si rysi takto svá teritoria, nebo je to způsob, jímž šelma dává najevo, že je připravena se pářit či že hledá partnera? Výsledky vychází v prvním červencovém čísle časopisu Behavioural Processes [1].
Co se týče monitoringu rysa ostrovida, patří švýcarští vědci z organizace KORA k evropské špičce. Díky mnohaletému intenzivnímu monitoringu pomocí fotopastí i telemetrie získali podrobné a komplexní údaje o struktuře tamější rysí populace, poměru pohlaví, stáří jedinců i prostorové aktivitě zvířat. Vědci se tak nyní mohli pustit i do výzkumu chování těchto zvířat a analýzy vzájemných interakcí mezi nimi. Pomoci zimního stopovaní a telemetrického sledování vytipovali 22 značkovacích míst v oblastech, kde se překrývala teritoria více zvířat.
V průběhu necelých tří let sledovali tyto lokality dohromady téměř 8,5 tisíce „fotopasťo-dní“ (počet dní, kdy byly na lokalitách umístěny fotopasti v aktivním režimu). Zachytili 338 návštěv rysa a odlišili 40 různých jedinců. Téměř ze tří čtvrtin se u značkovacích míst objevovali samci, rysice jen v osmině případů a u zbytku (také zhruba osmina) nebylo možné s jistotou určit pohlaví.
Oblast výzkumu švýcarských vědců na severozápadě švýcarských Alp: černé hvězdičky značí lokalizaci sledovaných značkovacích míst, barevné elipsy značí přibližná teritoria rysů - oranžově samice, světle modře samci, černě jedinci, u nichž nebylo možné s jistotou určit pohlaví. Celková rozloha sledovaného území činila 1424 km2.
Rysí značkování mívá obvykle podobný průběh: dospělý samec či samice přicházejí k výraznému místu, přičichnou k němu a otřou se o něj lící a krkem. Proceduru zakončuje postříkání močí. Zvíře se většinou hlavou otírá oblasti nad potřísněným místem, kterého se však dotýká krkem a rameny. Proto je možné zde často najít rysí chlupy. Značkování obvykle trvá zhruba dvacet vteřin, jak ale ukázal švýcarský výzkum, zejména samci v období před pářením a v jeho průběhu značkovali pro jistotu hned několikrát a před fotopastí trávili i několik minut.
PROČ RYSI ZNAČKUJÍ?Značkování je mezi savci obecně velmi rozšířené. Pro různé živočišné druhy existuje více teorií, které toto chování objasňují. U kočkovitých šelem pracovali vědci se čtyřmi hypotézami:
Pravděpodobně nejrozšířenější je domněnka, že prostřednictvím značkování si rezidentní jedinci vymezují teritorium a upozorňují na sebe rysí „návštěvníky“ z okolních oblastí.
|
Jaká jsou nejdůležitější zjištění švýcarských vědců?
Dosavadní výzkumy naznačovaly, že značkování je především formou komunikace mezi rezidentními samci a samicemi se stálým teritoriem a slouží také k vymezení teritoria pro náhodné rysí návštěvníky z jiných oblastí. Studie švýcarských vědců přinesla některé zpřesňující údaje, ukázalo se však, že někdy je obtížné značkovací chování jednoznačně interpretovat.
Překvapivá byla především vysoká značkovací aktivita rysů v době před pářením a v jeho průběhu. Naopak nejnižší aktivitu zaznamenaly fotopasti v době, kdy rysice rodí mláďata a kojí. Pozorování tak potvrdilo teorii, že značkování má upozornit potenciálního partnera/partnerku pro páření.
V období páření jsou rysí samci prostorově nejaktivnější – opouštějí svá stálá teritoria a vydávají se hledat partnerku i do vzdálenějších oblastí. Poměrně překvapujícím zjištěním bylo, že tito „tuláci“ značkují také v teritoriích jiných samců. V jednom případě byl takovýto putující rysí samec dokonce otcem koťat v teritoriu jiného kocoura. Ve skutečnosti rysi pravděpodobně nejsou přísně teritoriální zvířata, jak se dříve předpokládalo. Souboje o teritoria jsou poměrně vzácné: zaznamenány byly pouze ve Skandinávii a většinou končily tak, že rezidentní samec opustil svůj domovský okrsek.
Neznačkují všichni rysi: Zhruba ve třetině případů prošla šelma kolem značkovacího místa zcela bez povšimnutí. V dalších sedmi případech zvíře sice skalku či jiný předmět očichalo, ale samo jej neoznačkovalo. Fotopasti také nikdy nezachytily značkující mládě, které dosud vodila matka. Kotě buď minulo místo bez povšimnutí, nebo (ve čtyřech případech) pouze očichalo značku své matky. Podobnou aktivitu zachytily také fotopasti Hnutí DUHA Olomouc v Beskydech. Na následujícím videu si můžete prohlédnout záběry značkující rysice Lenky a jejich zhruba sedmiměsíčních potomků zachycených koncem roku 2013:
Sledovaná místa podstatně častěji navštěvovali a značkovali dospělí samci než dospělé samice. Rysice také častěji prošly kolem bez jakékoli reakce. Když už značkovaly, svou „stopu“ zanechávaly spíše v jádrových oblastech teritorií.
Sledování chování zvířat u značkovacích míst vedlo vědce k závěru, že rysi nechávají na daném místě hned dvojí vzkaz o své přítomnosti – kromě moči také výměšek ze slinné či kožní obličejové žlázy. Pach rysí moči je pro ostatní zvířata, ale i člověka velmi výrazný a je možné jej cítit ještě tři týdny po značkování. Kombinace tohoto značení umožňuje zvířatům lépe identifikovat jedince při přímém setkání. Toto chování možná také vysvětluje, proč rysi někdy opakují celou sekvenci značkování vícekrát za sebou – chtějí, aby si ostatní jedinci lépe spojili jejich močovou značku na značkovacím místě s osobním pachem těla při přímém setkání.
JOSEFA VOLFOVÁ
K dalšímu čtení:
[1] Vogt, K., Zimmermann, F., Kölliker, M., & Breitenmoser, U. (2014) Scent-marking behaviour and social dynamics in a wild population of Eurasian lynx Lynx lynx. Behavioural Processes 106: 98–106. doi:10.1016/j.beproc.2014.04.017
