Vyprávění zkušeného účastníka 10. ročníku monitoringu medvědů
Správa Národního parku Malá Fatra ve spolupráci s Fatranským spolkom zorganizovala ve dnech 15. – 17.6.2012 monitoring medvěda hnědého na Malé Fatře. Letos se jednalo už o 10. ročník systematického sledování medvědů v tomto pohoří. Akce každoročně probíhá za významné spoluúčasti dobrovolníků ze Slovenska i České republiky. Do monitoringu se zapojili také zaměstnanci Hnutí DUHA Olomouc a dobrovolní členové Vlčích hlídek, kteří především v zimním období mapují přítomnost velkých šelem v CHKO Beskydy.
Cílem monitoringu je obsadit během tří dnů co největší počet stanovišť, ze kterých je možné medvědy pozorovat, a přitom popsat jejich velikost, zbarvení nebo chování. Takto sbíraná data umožňují získat informace o časově-prostorové distribuci medvědů, vazbě na prostředí, a také orientačně odhadnout jejich pohlavní a věkovou strukturu nebo početnost. Je důležité upozornit, že pohyb mimo značené turistické chodníky je v NP Malá Fatra přísně zakázán a často kontrolován stráží přírody. V tento termín však byl účastníkům mapování pohyb umožněn i mimo vyznačené chodníky. Bylo totiž třeba, aby se mapovatelé dostali na přidělené pozorovací lokality. Termín byl vybrán záměrně na období páření medvědů, protože v tuto dobu je jejich aktivita nejvyšší. Navíc medvědi využívají horské a podhorské louky k pastvě na ještě svěží trávě, takže je pravděpodobnost přímého pozorování poměrně vysoká.
Velmi rád jsem se i letos této akce zúčastnil. V pátek ráno jsem se vydal ze Správy NP Malá Fatra ve Varíně na přidělenou pozorovací lokalitu, která se nacházela v blízkosti Malého Kriváně.
Z Varína jsem vyrazil nejdříve po zelené turistické značce, ale po chvíli jsem se napojil na žlutou značku, která vedla přes louky na úpatí hor. Tušil jsem, že bych i tu mohl mít nějaké zajímavé pozorování medvědů, ale místo toho jsem vyplašil kuřata jeřábka lesního. Z vysoké trávy se rozletěly na všechny strany a posedaly na okolní lísky a do větví samostatně stojících smrků. 
Po tomto prvním setkání s fatranskou "divočinou“ jsem dále pokračoval po modré turistické značce dolinou Kúr. Cesta byla nejdříve dost nezáživná po asfaltové silnici, ale pak se změnila v pravé fatranské stoupání, které bylo zpestřeno broděním jednoho potoka. U hranice rezervace Suchý jsem našel u krmelce starší tzv. medvědí strom. Bylo však vidět, že dnes už k němu medvědi nechodí, protože v kůře bylo jen pár starých chlupů.
Taky jsem měl cestou štěstí na setkání s našim jediným jedovatým hadem – se zmijí obecnou. Potkali jsme se přímo na turistickém chodníku. Zmije se nehodlala vzdát své pozice a mínila pokračovat v cestě chodníkem. Musel jsem tedy dát hadovi přednost a ustoupit mu z cesty.
Po šesti hodinách chůze jsem se přes sedlo Priehyb a vrchol Malého Kriváně dostal konečně na svoji lokalitu. V blízkosti pozorovacího místa jsem našel starý vlčí trus. Měl jsem výhled hlavně do žlabu pod Malým Kriváněm, ale mohl jsem dobře pozorovat i vzdálené svahy pod okolními kopci.
Jen co jsem se pořádně usadil na hřebínku, odkud jsem měl nejlepší výhled, uviděl jsem svého prvního letošního medvěda. Bylo 15:30, když jsem zahlédl tmavý bod pod Pekelníkem. Díky dalekohledu jsem mohl medvěda pozoroval lépe, ale vzdálenost byla značná (více než 1 km), takže se dalo spíše jen tušit, co medvěd dělá. Medvěd se popásal a postupně došel až k sedlu, kde se mi pak v 16 hodin ztratil z dohledu. V 18:40 se objevil znovu přímo ve svahu vzdáleného kopce a zde setrval až do tmy. Ve 20 hodin se cca 500 m od něj objevil další, tentokrát trochu větší medvěd, kterého jsem též pozoroval až do tmy. Vzhledem k tomu, že vzdálenost byla velká, netroufám si odhadovat, jakého byli pohlaví a kolik vážili.
Ve žlabu pode mnou se od cca 17 hodin pásly různě velké skupiny laní a jelenů, kterým teprve rostlo paroží. Medvěd se v mé blízkosti neobjevil. Pohodu pasoucích se jelenů jen občas narušil srnec, který v údolí výstražně štěkal. Co ho tak vyrušilo jsem však nezjistil. Zajímavé bylo sledovat také vrchol Malého Kriváně. Do cca 19 hodin byl skoro pořád v obležení turistů, ale od cca 20 hodiny patřil vrchol krkavcům. Těsně před západem slunce jsem měl ještě pozorování orla skalního, který přilétl docela blízko mému stanovišti. Přistál na skalku, kde si poseděl snad půl hodiny a pak se nenápadně opět vytratil.
Noc byla krátká, protože pozorovat se dalo už od brzkého rána asi od 3:45 hod. Opět se na loukách pode mnou pásly skupinky jelenů. Pravidelně jsem blízké i vzdálené louky kontroloval dalekohledem. Najednou jsem v 6:30 zahlédl přímo ve svahu pod Malým Kriváněm medvěda. A nebyl sám. Byla to medvědice, která vodila dvě medvíďata. Medvědice šla úbočím a přitom se klidně popásala. Medvíďata odbíhala do kosodřeviny a proháněla se. Medvědice došla až ke sněhovému poli (zbytek sněhu vysoko ve svahu), které začala pozvolna přecházet. Toho využili malí medvídci, kteří se hravě klouzali jako malé děti. Navzájem si podráželi nohy a házeli se do sněhu. Když jedno medvídě zavadilo o matku, tak ta pro hru neměla moc pochopení. Kousla mládě za krk a ještě ho plácla po zadku, až se sklouzlo po sněhu dolů.
Medvědice vyšla až na hřebínek, kde jsem měl své pozorovací místo. Myslel jsem, že hřebínek přejde a bude pokračovat do protější doliny, ale ona si to namířila loukou, a pak chodníčkem v kosodřevině přímo ke mně. Medvíďata jí byla v patách. Říkal jsem si, že určitě z hřebene uhne a půjde do doliny. Ona však stále postupovala celkem svižně blíž a blíž. Její pohyb a polohu jsem zjišťoval podle hýbající se kosodřeviny. Zhruba 30 metrů ode mě jsem ji viděl na malém ostrůvku trávy, který nebyl klečí zarostlý. Bylo jasné, že mě medvědice necítí.
Nechtěl jsem riskovat bližší setkání, tak jsem se na svém místě vzpřímeně postavil, abych se medvědici ukázal. Ta si mě okamžitě všimla, otočila se ke mě bokem a začala kroutit hlavou ze strany na stranu. Byla asi dost zmatená, protože mě pravděpodobně pořád nezavětřila. Myslel jsem, že medvědice odejde, ale ona pořád jen stála a kroutila hlavou. Po pár minutách se rozhodla, že bude pokračovat v cestě ke mně. Jednou jsem tedy klepl o sebe turistickými hůlkami. Po tomto zvuku už medvědice nepřemýšlela o další cestě ani chvilku. Okamžitě vystartovala z kopce dolů jako tank. Její pohyb jsem sledoval jen díky hýbajícím se větvím kosodřeviny. Utekla tak i s mláďaty do žlabu pode mnou.
Trochu mě pak mrzelo, že jsem medvědici vyrušil. Pokud bych to však neudělal, posledních 30 metrů směrem ke mě by medvědice přicházela ukrytá v kosodřevině, a když by z ní vyšla, asi by byla nemile překvapena mojí přítomností. Byl jsem se pak podívat na místo, kudy medvědice utíkala a docela jsem to nechápal. Kdybych tím porostem kleče chtěl projít já, tak snad nemám vůbec šanci. Pro člověka je to totálně neprůchodné, ale pro medvěda hračka. Podařilo se mi pak najít také stopu medvědice v blátě, která na šířku měřila cca 11 cm. Mohla vážit do 100 kg.
Sněhové pole využila cca v 11 hodin ke chlazení také laň. Celý den bylo velké horko, takže zvěř nebyla zdaleka tak aktivní jako předešlý den. Po doplnění vody a setkání s některými mapovateli jsem se na své pozorovací místo vrátil před 17 hodinou. Sobotní večer však moc pozorování nepřinesl. Na louky vyšlo tentokrát jen pár jelenů. Po 20 hodině se ve vzdáleném lavinovém poli objevil medvěd, který tam setrval až do tmy. Šlo však opět o pozorování na značnou vzdálenost. I tak ale bylo evidentní, že medvěd se zase pase.
Také noc byla i přes čerstvý vítr poměrně teplá, což se projevilo na ranním pozorování, kdy jsem za celé ráno a dopoledne zahlédl jen jednu laň. Krátce se mi ještě za svítání naskytla možnost pozorovat útok orla skalního pravděpodobně na mladou srnku nebo lišku (kvůli světelným podmínkám a rychlému pohybu zvířete to nebylo možné identifikovat přesně). Kousek od vrcholu Malého Kriváně několikrát za sebou orel zblízka nalétával na svoji kořist, která mu však úspěšně pláchla do ostrůvku kleče, kde dravec neměl šanci. Další zpestření dopoledního programu mi dělala myš, která běhala kolem mě a schovávala se mi pod spacák a karimatku.
Po 11 hodině jsem spolu s Dajou a Mirkem, kteří ke mě dorazili ze své lokality, opustil přidělené místo a společně jsme sestupovali vyšlapanými chodníčky mezi kosodřevinou a borůvčím do údolí. Procházeli jsme pěkným medvědím biotopem, který je atraktivní hlavně v době zralosti borůvek. V nižších, již lesnatých částech hor jsme narazili na rozhrabanou kládu a mladý smrk, na kterém medvěd zanechal své stopy a chlupy. A aby toho nebylo málo, tak jsme na jedné svážnici našli pěkné rysí stopy.
Myslím, že letošní monitoring, aspoň mi, vyšel výborně. Byl jsem na této akci už popáté a ještě ani jeden ročník mě nezklamal. Pokaždé jsem byl na jiné lokalitě a pokaždé to stálo za to. Ne každý rok se poštěstí pozorovat přímo medvěda, ale už samotný pobyt v místech trvalého výskytu této šelmy je pro mě velkou zkušeností, protože pobytové znaky se tu dají najít opravdu každý rok. Pak to můžu aspoň částečně zúročit při pátrání po medvědech u nás v Beskydách.
Výsledky z minulých i letošního ročníku si můžete přečíst na webových stránkách Fatranského spolku.
MICHAL BOJDA
