Sociální a environmentální příčiny dvou případů vlčí agrese vůči lidem v Polsku

Útoky vlků na člověka jsou mediálně zajímavým tématem. Často se však jedná o neověřené, neúplné nebo přibarvené popisy událostí, které přiživuje historicky zakořeněný strach lidí z velkých šelem. Jak ukázala nedávno zveřejněná studie, riziko napadení člověka vlkem je zejména v Evropě extrémně nízké. Přesto však nesmíme podceňovat vliv ojedinělých případů na ochotu veřejnosti akceptovat přítomnost vlků v naší přírodě. Polští vědci proto detailně zkoumali a popsali dva poměrně nedávné případy napadení lidí vlky, které se odehrály v roce 2018 v Polsku. Jak chování vlků ovlivnila jejich fyzická kondice nebo přístup místních lidí popsali v článku pro European Journal of Wildlife Research.

Návrat vlků do hustě osídlené středoevropské krajiny nutně vede k častějším pozorováním šelmy, někdy i na poměrně krátkou vzdálenost. Zdaleka ne každé blízké setkání člověka s vlkem lze automaticky považovat za hrozbu, je však třeba je sledovat, abychom dokázali včas rozpoznat potenciálně nebezpečné chování.

Na počátku léta 2018 došlo v Polsku nezávisle na sobě ke dvěma případům napadení člověka vlkem, přičemž nejméně o jednom z nich informovala také česká a slovenská média. První případ se odehrál v centrálních Bieszczadech na jihovýchodě Polska nedaleko hranic se Slovenskem a Ukrajinou. Stejný vlk zde v rozmezí dvou týdnů pokousal několik lidí. Nejprve způsobil lehké poranění ženě, která se s ním setkala v pozdních večerních hodinách v turistickém kempu u obce Wetlina. Majitel kempu zahnal vlka na útěk. O dva týdny později se podobný incident odehrál ve vesničce Przysłup ležící uprostřed lesů na okraji Bieszczadského národního parku. Vlk zde pokousal dvě děti hrající si navečer venku. Obě utrpěly drobná zranění a po ošetření v nemocnici se vrátily domů.

Bezprostředně po první události Generální ředitelství pro ochranu životního prostředí vydalo povolení k odstřelu šelmy, lovcům se však tehdy nepodařilo zvíře najít. Vlk byl zastřelen hodinu po druhém útoku v blízkosti vesnice, kde k němu došlo. V obou případech byly z poranění odebrány vzorky slin, na jejichž základě bylo možné potvrdit, že šlo o stejné zvíře – asi ročního samce. Vlk byl v dobrém zdravotním stavu a nejevil žádné známky nemoci nebo zranění. Genetická analýza ukázala, že patřil do východokarpatské populace a šlo o čistokrevného vlka bez známek hybridizace se psy. Vzhledem k tomu, že v oblasti probíhá intenzivní monitoring vlčí populace, bylo možné stanovit příbuznost zastřeleného vlka s jedinci z jedné ze dvou smeček, jejichž teritoria se zde překrývají.

Z rozhovorů s místními lidmi vyplynulo, že již nejméně čtyři měsíce před prvním napadením pozorovali v několika okolních vesnicích samotářského vlka, který přicházel hledat potravu do blízkosti domů a dovoloval lidem přiblížit se až na 10 metrů. Několik dní před prvním útokem byl také spatřen v kempu, kde později k útoku došlo, a byl natočen na video, jak se prochází za bílého dne mezi domy v obci Wetlina. Podobně tomu bylo i před druhým útokem.

Druhý případ se odehrál asi o měsíc později v západním Polsku poblíž Noteckého lesa – rozsáhlé zóny nížinných lesů severozápadně od Poznaně, která je vyhledávanou turistickou oblastí. Vlci se sem vrátili v roce 2008 a jsou jedinou velkou šelmou žijící v této části Polska. V roce 2018 se zde pohybovalo celkem šest smeček.

Na farmě na okraji Noteckého lesa se konala oslava s grilováním pro asi 100 lidí. K farmě už asi čtyři měsíce předtím pravidelně přicházel vlk, kterému tu místní nechávali zbytky jídla z kuchyně. Zvíře bylo pozorováno, jak čeká u vrat také bezprostředně před začátkem oslavy. Později po setmění vlk následoval dvě ženy, které se šly projít po cestě, jednu z nich kousnul do lýtka a poté do ruky. Druhá žena vlka zahnala na útěk tím, že ho udeřila do hlavy skleněnou lahví. O šest dní později vlk lehce poranil starší ženu na zahradě u jejího domu asi kilometr od místa prvního incidentu.

Podobně jako v Bieszczadech bylo ihned po prvním útoku na základě konzultace s odborníky vydáno povolení k odstřelu šelmy, ke kterému došlo ráno po druhém napadení. Přestože místní lidé informovali o pozorování tří různých vlků v oblasti, odborníkům ze sdružení WILK se tuto skutečnost nepodařilo pomocí fotopastí potvrdit a po zastřelení vlka již k dalšímu incidentu ani blízkému setkání nedošlo. Usmrcené zvíře byla asi 14 měsíců stará samice. Měla nápadně velké břicho a vzhledem odpovídala zvířeti zachycenému na fotopast před vraty farmy, kde se odehrál první útok. Pitva ukázala, že trpěla deformací sleziny, tzv. syndromem polysplenie, který pravděpodobně omezoval její schopnost lovit. Podle genetické analýzy vlčice náležela ke středoevropské nížinné populaci a pocházela z jedné z místních smeček.

Ačkoli se popsané události odehrály na místech vzdálených od sebe 700 kilometrů, jsou jejich okolnosti v mnoha ohledech podobné. V obou případech byl již několik měsíců před incidentem vlk pozorován, jak přichází do bezprostřední blízkosti domů hledat potravu. Úřady však o tom nebyly oficiálně informovány a nebyly podniknuty žádné kroky k odrazování šelmy od takového chování.

Jednalo se o mladé jedince pocházející z místních smeček. Mladá zvířata, zejména pokud se právě oddělila od smečky, aby si hledala vlastní teritorium, se častěji přibližují k lidským obydlím než dospělí vlci. Ani u nich však není běžné příliš smělé chování, jako je procházení se mezi domy za bílého dne nebo malá plachost při setkání s lidmi. To bývá známkou toho, že si šelmy přivykly na člověka jako zdroj potravy, často proto, že je lidé záměrně krmí.

Vlk zodpovědný za útoky v Biesczcadech – roční samec – vykazoval chování podobné jedincům, kteří byli jako vlčata odebráni z doupěte a vyrůstali v zajetí. Nasvědčovaly by tomu také výrazně obroušené drápy v důsledku pravidelné chůze po zpevněném povrchu. V Polsku je bohužel každoročně stále zaznamenáváno několik případů takové nelegální praxe. V Biesczcadech je však také v posledních letech na vzestupu turismus zaměřený na pozorování přírody a trofejní lov. Někteří turističtí operátoři cíleně přikrmují divoká zvířata, aby je klienti mohli snáze pozorovat a fotit. Dalším problémem je nezodpovědné nakládání s odpadky včetně zbytků z kuchyně v turistických ubytovnách, hotelech a kempech. Mnohem častěji než jinde v Polsku jsou zde zaznamenávány konflikty nejen s vlky, ale také s medvědy.

V případě vlčice v západním Polsku sehrála navíc roli vrozená deformace sleziny, která ji bránila v úspěšném lovu. Namísto toho si evidentně navykla očekávat potravu od lidí. Podobné případy divokých vlků, kteří se naučili přijímat jídlo od lidí a v důsledku toho částečně ztratili plachost, jsou popsány také z Německa (vlčí smečka poblíž města Münster v Dolním Sasku) nebo Švýcarska (pohoří Calanda ve východním Švýcarsku). Tyto situace bohužel často končí smrtí šelmy.

Uvedené zkušenosti ukazují, že pro snížení rizika konfliktů je důležitá osvěta a vzdělávání místních lidí i turistů ohledně toho, jak se správně chovat v oblastech obývaných velkými šelmami – zejména důležité je pravidlo „nepřibližovat se a nekrmit“. Přístup k takzvaným smělým vlkům potom zahrnuje negativní podmiňování pomocí plašících metod, jako jsou například gumové projektily. Podrobné analýzy událostí, jako jsou výše popsané dva případu z Polska, pomáhají rozvinout takové postupy a strategie, které snižují riziko konfliktů a usnadňují soužití lidí a šelem v naší krajině.

 Originální vyjádření LCIE je dostupné ke stažení zde.

Také v České republice je možné požádat o výjimku na odstřel nebezpečného jedince. Prozatím však nemuselo být toto krajní řešení nikdy využito. Český program péče o vlka zavazuje Agenturu státní ochrany přírody a krajiny k sestavení pohotovostního plánu, který by měl nastavit kroky v situaci, kdy by se v Česku vyskytoval jedinec vlka vykazující ztrátu plachosti nebo dokonce agresivní chování vůči lidem. Pokud by kdokoliv z veřejnosti takové chování u vlka pozoroval, budeme rádi za informování ideálně i s dokumentací  na email info@selmy.cz. Údaje vyhodnocujeme společně s dalšími členy Large carnivore initiative for Europe (LCIE) - expertní skupiny Světového svazu ochrany přírody (IUCN). Případně může veřejnost informovat přímo AOPK ČR.

MARTINA DUŠKOVÁ

Podpořil: