Španělský mastin

 Postupně se psi uklidňují a dokonce nás vítají

Jeden z pozorných hlídačů

Několik členů smečky zůstalo po celou dobu u stáda ovcí. Jak se později dozvídáme od chovatele, psi společně fungují ve strukturované skupině. Každý z nich se chová jinak, má specifickou povahu a rozdílnou funkci při ochraně stáda. Někteří vyběhnou vstříc „nebezpečí“ a vyštěkávají útočníka, jiní zůstanou u stáda a hlídají, pokud by se vlci dostali přes první frontu obránců. Na základě těchto zkušeností chovatel nerozlišuje psy ve smečce na vhodné či nevhodné k pastevectví, nechává si všechna štěňata, která se posléze stávají součástí ochrany stáda.

Tito psi zůstávají u stáda ovcí pro případ, že by se vlci dostali do jeho bezprostřední blízkosti 

Další část smečky tvoří „čelní obrannou linii“. Za silného štěkotu vybíhají vstříc návštěvníkům

Majitel je se psi spokojený – ačkoliv se jeho stádo nachází uprostřed teritoria více smeček, škody na ovcích nemá žádné. Obvykle pase svůj dobytek na volno, nyní ho má přechodně obehnaný kovovým mobilním ohradníkem, přičemž někteří psi byli uvnitř ohrady s ovcemi, jiní volně okolo.  Pastviny nejsou nijak ohrazené a vedou přes ně turistické cesty. 

Při debatě s chovatelem máme možnost se doptat na to, co nás zajímá. Zaútočili někdy jeho psi na procházející turisty, případně jak vůbec takové setkání probíhá? Za chvíli dostáváme očitou odpověď: 

Zhruba 300 metrů od nás prochází skupinka osob a opakuje se scénář jako při našem příchodu; pár psů se štěkotem vybíhá a zastavují se několik desítek metrů od procházejících lidí. Na tuto vzdálenost pak se štěkotem „vyprovázejí“ kolemjdoucí, dokud neopustí pastviny. Pan majitel si sice stěžuje na neukázněné turisty, ale navzdory tomu žádný konflikt či útok svých pasteveckých psů na člověka zatím řešit nemusel. 

Na závěr našeho setkání se chovatele ptáme na jeho osobní názor na vlky. Rád je nemá, španělský výraz „puta“ asi netřeba překládat. Ale respektuje je a naučil se s nimi žít. 

Chovatel se pyšně pochlubil novou generací pasteveckých psů. 

 

„Vlky mám rád," svěřil nám druhý z farmářů

Dalším chovatelem je mladý hospodář z rodinné farmy. Vyrážíme s ním jeepy asi 20 km do náročného a strmého horského terénu v národním parku. Cílem jsou náhorní pastviny, kde 14 pasteveckých psů hlídá asi stovku krav. 

Krávy druhého z chovatelů

Majitel jezdí každý den své psy na pastviny nakrmit

Chovatel tuto cestu absolvuje denně, protože vozí psům na pastvinu jídlo. Někdy vyráží dokonce na koni, což považujeme za úctyhodný výkon. 

Z našeho pohledu idylická krajina může být pro dobytek nebezpečná – i zde krávy žijí ve vlčím teritoriu, o čemž se sami přesvědčujeme díky nálezu vlčího trusu. Majitel měl letos na jaře jednu z krav dokonce vlky strženou. „Stalo se to jediný večer, kdy jsem na pastvinách zrovna neměl psy, byli dole v obci na statku." dodává mladý farmář. 

Nejsilnější samci pasteveckých psů ve smečce mají na krku speciální obojky, které je chrání při vlčím útoku před nebezpečným zraněním krku. 

I tohoto chovatele jsme se zeptali na jeho názor na vlky. Nejen že je toleruje a naučil se s nimi žít, ale má je dokonce rád. Tento postoj by ale s dalšími španělskými chovateli asi nesdílel, čekaly by ho problémy v pastevecké komunitě. 

Oba farmáři se však shodli, že soužití s vlky ve Španělsku není levná záležitost. Pouze krmení pro jednoho psa, bez veterinární péče, vyjde ročně na zhruba 350 Euro. 

Dole ve vesnici ještě navštěvujeme štěně, které se ve chlévě socializuje s telaty. Farmář má u statku také pár ovcí, u kterých leží další dva mastini. Jsme na veřejně přístupné silnici kousek od centra vesnice, od velkých hlídačů nás odděluje jedno lanko, které by pes mohl kdykoliv překonat. Tato zdánlivá „nedůslednost“ je dokladem maximální důvěry chovatele v mastiny, kteří nejsou na španělském venkově považovaní za nebezpečné pro člověka. Je to pochopitelně rozdíl oproti jiným pasteveckým plemenům z východu Evropy, která částečně slouží i pro strážení před lidmi, a jejichž využití v českých podmínkách chovatelům nedoporučujeme.