Na počátku května rozhodl stockholmský soud o zákazu lovu švédský vlků. Ten je v zemi již dlouho velmi kontroverzním tématem, které rozděluje společnost na tábory přívrženců a odpůrců této myšlenky. Před dvěma lety se na Švédsko kvůli lovu vzácné šelmy zaměřila i Evropská komise, která zvažovala, že proti zemi zahájí soudní řízení kvůli porušování evropské legislativy.
Švédská vláda i přesto povolila letos v lednu odlov 16 zvířat (zhruba 7 % z celkového počtu vlků). Své rozhodnutí poněkud absurdně zdůvodňuje snahou ozdravit tamější populaci, kterou tvoří blízce příbuzní jedinci. Jak v březnovém čísle prestižního časopisu Science upozorňuje tým vědců ze Švédské zemědělské university (SLU), jediným způsobem, jak snížit míru příbuzenského křížení, je imigrace, tedy přísun nových jedinců do oblasti, nikoliv lov. Poté, co se proti němu odvolaly, zrušil rozhodnutí vlády tento měsíc stockholmský soud, který označil odlov za nepřípustný a v rozporu s evropskou legislativou.
Švédskou populaci tvoří zhruba 270 vlků, a jak ukázaly genetické analýzy, tato zvířata jsou potomky pouze pěti společných předků. Je tedy zřejmé, že míra příbuzenského křížení je značně vysoká a populace je geneticky ochuzená.
To ale není jediná hrozba pro švédské vlky, kteří mají mnoho nepřátel mezi lovci, farmáři a chovateli sobů.
Lovcům vlci napadají speciálně vycvičené a často velmi drahé psy, farmáři mají strach o svá stáda. Ochránci přírody nicméně upozorňují, že ve skutečnosti je počet napadaných zvířat velmi nízký. Například v případě ovcí se ročně eviduje zhruba 300 usmrcených zvířat, přičemž v celém Švédsku je jich chováno zhruba 800 tisíc.
Celý sever země a částečně také centrální část (provincie Dalarna) je oblastí tradičního chovu sobů. Tato volně pohybující se zvířata jsou pro vlky velmi snadnou kořistí. Místní chovatelé zde proto přítomnost šelem nepřipustí. Bohužel sever země je zároveň jediným územím, kudy mohou do země migrovat noví vlci z Finska či Ruska, tedy ti, jejichž geny by mohly oživit švédskou populaci.
Vlčice Susi
Nadějí pro švédské vlky je nyní vlčice Susi. Jejím původním domovem je Rusko, odkud ale již před několika lety přišla do centrálního Švédska. Bohužel se ale usadila v oblasti chovu sobů, a stala se tak pro místní chovatele úhlavním nepřítelem. Úřady již dvakrát rozhodly o jejím zastřelení a během prvního honu byl usmrcen Susin druh. Ochranáři se proti rozhodnutím vždy odvolali a podařilo se jim situaci zvrátit. S úřady se nakonec dohodli, že vlčice bude přestěhována do jiné části země, kde nebude škodit a kde zároveň může založit novou smečku.Převézt zvíře pryč se však zatím nepodařilo – Susi se pokaždé dokázala vrátit na místo odchytu. V minulých týdnech selhal zatím i poslední, čtvrtý pokus. Tentokrát byla jako nové působiště pro vlčici vybrána oblast na jihu země, nedaleko hlavního města. Do patnácti dní byla ale Susi opět zpátky v centrálním Švédsku. Ač je to obdivuhodný výkon, zároveň to znamená, že je vlčice znovu v ohrožení života.
Susi si během svého života získala řadu podporovatelů a obdivovatelů. Ti jí zřídili profil na sociální síti či sepsali petici na její ochranu, kterou již nyní podepsalo více než 150 tisíc lidí.
Vyhrocený konflikt
Mezi švédskými ochránci přírody se objevuje názor, že nelehká situace tamější vlčí populace a vyostřený konflikt s obyvateli venkova je dán především jednostranným a velmi vyhroceným vnímáním šelem v oblasti. Představy místních o vlcích bývají totiž značně zkreslené. Ztráty hospodářských zvířat či loveckých psů mají mnohem častěji jiné příčiny – přirozená onemocnění, napadení jinou šelmou či kolize s automobilovou dopravou. Vlci například ročně usmrtí průměrně 40 loveckých psů, oproti tomu až patnáct set jich každý rok zemře na silnicích či po střetnutí s liškou, jezevcem nebo divokým prasetem. Tento fakt je ale často opomíjen, naopak útok či samotný výskyt vlka obvykle vyvolá silnou, často velmi agresivní reakci místních obyvatel. V minulých týdnech byl například ve Švédsku vynesen rozsudek nad dvěma muži, kteří přejeli vlčici sněžným skútrem a způsobili tak její smrt. Nelehkou situaci zdejších vlků komplikuje i postoj státních orgánů ochrany přírody, které se staví na stranu farmářů a lovců.
JOSEFA VOLFOVÁ
