Jak se žije velkým šelmám ve Švýcarsku? Situace je ve vyspělé západoevropské zemi v mnohém podobná té naší. Stabilně zde žije pouze rys, a to jen díky úspěšným reintrodukčním projektům, vlk a medvěd se objevují spíše ojediněle. I proto jsme se rozhodli zkusit hledat inspiraci a nové zkušenosti pro naši další práci právě zde – u kolegů ze švýcarských organizací Pro Natura a KORA, kteří se v rámci své činnosti věnují ochraně a monitoringu vlka, rysa a medvěda. Přečtěte si, jak naši cestu zhodnotila jedna z účastnic, dobrovolnice Vlčích hlídek Markéta Bednarzová.
Druhé pololetí letošního roku jsme začali cestovně – napůl turisticky, napůl edukačně. Sedm pracovníků Hnutí DUHA Olomouc a dobrovolníků Vlčích hlídek vyrazilo do Švýcarska, abychom se dozvěděli, jak to vypadá s tamějším výskytem a ochranou vlka, rysa a medvěda, a také informovali o stavu šelmí populace u nás. Poslední červnový víkend jsme vyrazili ve dvou skupinkách a setkali se v Basileji, kde sídlí největší švýcarská ekologická organizace Pro Natura. Ta je stejně jako Hnutí DUHA členem mezinárodní sítě Friends of the Earth.
První den se nesl v duchu přednášek. Situaci velkých šelem v ČR představil pracovníkům Pro Natury vedoucí projektu ochrany velkých šelem Miroslav Kutal, švýcarští lektoři nás pak na oplátku seznámili s problematikou ochrany velkých šelem v jejich zemi a aktivitami Pro Natury. Zaujaly nás metody práce s veřejností i to, jak velká část Švýcarů tuto organizaci zná, zřejmě také díky její více než stoleté historii. Ta vznikla již v roce 1909 jako nezisková organizace pro ochranu přírody. Zabývá se mnoha projekty, z nichž některé se věnují ochraně šelem, jiné energetice, zemědělství nebo chráněným územím. Díky své dlouholeté tradici si Pro Natura vybudovala stabilní roli ve švýcarské společnosti. Je známá i uznávaná veřejností, hájí zájmy přírody i lidí a svou práci řeší i v politické rovině při prosazování nové legislativy.
Další prezentace se týkaly stavu šelmí populace ve Švýcarsku a jejího monitorování. Rysí populace zde byla v minulých staletích vyhubena, obnovit se ji podařilo díky reintrodukci zvířat ze Slovenska. Ta probíhala již od 70. let minulého století ve spolupráci s ostravskou zoologickou zahradou. Díky tomu je dnes v tamější přírodě 140 rysů a zdá se, že se jim v horské přírodě daří. Vlků je však výrazně méně, pohybuje se jich zde jen několik, ačkoli propočty ukazují, že ve Švýcarsku by se uživilo kolem sta jedinců. Ovšem i tak dochází ke konfliktům s hospodářskými zvířaty. Pro Natura se proto věnuje projektu ochrany stád pasteveckými psy. Díky prezentaci na toto téma jsme zjistili, které rasy psů se pro tuto činnost nejvíce hodí a jak se vychovávají. Na závěr jsme zhlédli instruktážní video pro turisty, kde se výletníci mohou dozvědět, jak se chovat v přítomnosti hlídaného stáda.
Instruktážní video natočené švýcarskou organizací Pro Natura vysvětluje návštěvníkům hor, jak se chovat při setkání se stádem ovcí hlídaným pasteveckými psy. Důležité je postupovat pomalu a společně ve skupině, aby hlídač měl možnost ověřit, že nepředstavujete nebezpečí. Video nabádá turisty, aby případně sesedli z kola a pokud mají s sebou psa, určitě by měl být na vodítku.
Odpoledne proběhlo ve znamení rychlého a pro jednu skupinku i komplikovaného (i Švýcarům se zpozdí vlaky :-) odjezdu do městečka Plaffeien. Odtud jsme ráno vyrazili do hor se dvěma průvodci – Mirjam a Bertramem. Společně jsme vystoupali do nadmořské výšky 2100 metrů a za vytrvalého deště vyzpovídali místního pastevce, od něhož jsme se dověděli mnoho o úskalích samotářského života v drsné alpské přírodě, který pastevcům mohou komplikovat i útoky šelem.
Bačovo stádo čítá asi 1200 ovcí. Čtyři pastevecké hlídací psy má už sedm let, sám je vychovává od štěňat. 
Zdůraznil, že je důležité, aby štěňata už od věku zhruba šesti týdnů žila společně s ovcemi a zároveň aby byla v co nejmenším kontaktu s lidmi. Při setkání s neznámým člověkem se tak tito hlídači mohou jevit jako agresivní, ale vždy jde jen o ochranu svěřeného dobytka. Na rozdíl od kolegů, kteří psy nevlastní, nemá náš pastevec větší problémy s vlky – jak se zdá, model model ochrany stád pasteveckými psy skutečně funguje. Jediným negativem jsou snad reakce některých turistů, jimž psi vadí a mají z nich strach. Podle mého názoru je to však strach z neznámého – my jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli, že pokud dodržujeme základní bezpečnostní pravidla jako je zůstat v klidu, nepohybovat se prudce nebo neprocházet přímo středem stáda, nic se nestane.
Následující dva dny jsme byli hosty organizace KORA, která se zabývá monitoringem velkých šelem. KORA nám předvedla moderní a zajímavé možnosti a techniky zpracovávání údajů o šelmách; jejich zkušenosti z terénní práce i zpracování dat pro nás budou inspirací pro další práci. Jejich monitoring sestává z několika částí, např. sledování pomocí GPS, intenzivního využívání fotopastí i dohledávání kořisti. Monitorování tak tvoří propracovaný celek. My jsme švýcarským kolegům na oplátku prezentovali metody používané u nás i výsledky naší práce.
Poté nás čekala pochůzka v terénu. Hned následující den ráno jsme se vydali směrem na jih do hor, kde jsme měli pod vedením Kanaďanky Liz dosledovat místa pravděpodobných lovišť rysa. V odlišném prostředí je potrava rysa poněkud jiná než u nás. Že na prvním místě figurují kamzíci a hned za ním následují srnci, pro nás nebylo takovým překvapením, naopak nás udivilo, že třetím živočichem v rysím jídelníčku jsou lišky.
Alpské terény jsou také mnohem náročnější než beskydské hory, což jsme si ověřili na vlastní kůži, když jsme se prodírali mezi keři a nízkými stromky, zdolali pár roklí a koryt řek a roztrhli jedny kalhoty. Bohužel jsme se po pár hodinách vraceli bez nálezu. I přesto to pro nás byla cenná zkušenost a možnost projít se po alpských kopcích.
Ve zbylém čase jsme poznávali Švýcarsko i jinak. S pracovníkem Pro Natury Friedrichem jsme prošli část Basileje, ochutnali některá místní jídla a do hor jsme si vyrazili i sami.
Současně jsme si všímali dalších švýcarských specifik. Ačkoli je zdejší krajina dosti fragmentovaná, je stále poměrně klidná – mnoho chat či salaší není trvale obydleno, stáda krav i ovcí se přesunují z místa na místo a nezůstávají celou sezónu pouze na jednom. Také počet aut v horách je nižší než u nás. Silnice jsou často vedeny tunely a tím pádem tolik nenarušují krajinu. Pastevectví je zde stále velmi časté, čemuž nasvědčuje množství oplocených pastvin. S těmi však volně žijící zvířata nemají problém. Postoj lidí k velkým šelmám ovlivňují (stejně jako u nás) z velké části média: díky velkému počtu tištěných titulů však existuje velký tlak na jejich kvalitu, bulvární tiskoviny mají menší vliv a veřejnost se seznamuje s kontroverzními případy objektivněji. Většina veřejnosti se proto k výskytu šelem staví pozitivně.
Jakkoli to zní idylicky, i ve Švýcarsku se organizace, jako je Pro Natura, setkávají s negativními ohlasy na svou práci, zejména z řad pastevců a podobných skupin. Část z nich se totiž s návratem šelem nesmířila a na politické úrovni prosazuje jejich lov.
Ve Švýcarsku jsme chtěli poznat zkušenosti starších a „ostřílenějších“ organizací, z nichž bychom mohli čerpat pro svou práci. To se nám podařilo. Odjížděli jsme s dobrým pocitem – dobrým zejména proto, že jsme viděli, že to funguje a že to fungovat může. I u nás.
MARKÉTA BEDNARZOVÁ
