Jiří Šuhaj, Hugo Kuzník
V červnu 2002 byla v regionálním denním tisku zveřejněna zpráva o pobytu medvěda brtníka (Ursus arctos arctos) v okolí města Orlové. Výskyt této jinak plaché šelmy v hustě osídlené části průmyslového Karvinska vyvolal obavy ze škod nebo možného napadání lidí. Medvěd byl však velmi plachý, jeho přítomnost zjistili místní myslivci pouze podle poškozené kůry stromů poblíž statku v blízkosti lesa Krajčok. Fotodokumentace trusu a staré jabloně se strženou kůrou byla pořízena v červenci, lokalita se nachází pouze několik desítek metrů od obytných budov. V okolí bylo nalezeno také několik podobně poškozených vrb. V tomto případě možná medvěd hledal pod kůrou hmyz, snad ho vzrušila vůně mízy, popř. si na stromech vybíjel energii. Předpokládal, že se zde asi dvouletý medvěd pouze zastavil během dalšího putování směrem na západ (Kunc 2002).
Na okraji lesa Jedlina nedaleko potoka Račok v katastru Orlové byl nalezen 1.9.2002 další doklad pobytu zřejmě téhož jedince. V tomto případě to byla typická teritoriální značka, tzv. "medvědí strom". Kůra borovice byla vykousaná zuby až na dřevo v rozpětí výšky od 90 do 140 cm od paty stromu (viz obr.). Ve spodní části značky jsou stopy po drápech, podobné zářezy od drápů jsou i v kůře na odvrácené straně kmenu, kde se medvěd přidržoval kmene tlapami ve vzpřímené poloze (viz obr.). Zbytky srsti jsme nikde nenalezli. Podle výšky ohryzů je možné usuzovat, že se jednalo o mladého medvěda. Rozměry poškozené části kůry - „zrcadla“ jsou 20 x 50 cm, ve výšce 130 cm má kmen průměr 37 cm. Stáří borovice odhadujeme na 70 let. Na snímku je názorně vidět, že takové znamení je v lese daleko viditelné. Oznamuje ostatním jedincům stejného druhu, že teritorium je již obsazeno. Nově příchozí podle výšky záhryzu pravděpodobně zjišťuje velikost majitele teritoria. Tyto značky mají zřejmě pro vnitrodruhovou komunikaci medvědů velký význam (Hell a Slamečka 1999).
Ve slovenských Karpatech medvědi vyznačují svá teritoria v naprosté většině případů (99 %) na jehličnatých stromech. Hell & Slamečka (1999) předpokládají, že je pravděpodobně přitahuje vůně pryskyřice. Medvědi však své značkovací stromy používají často i po uschnutí. Ohryzem označují kmeny do tloušťky 30 cm (91,5 %), silnější jen vyjímečně. Nejčastěji jde ale o stromy do průměru 20 cm (64,8 %). Záhryzy jsou ve výšce 50 až 240 cm od země, nejčastěji ve výšce 150–240 cm (83,4 %) a medvědi je zhotovují ve vzpřímené poloze. Nejvíce značkují dospělí samci - vybírají si hlavně osaměle stojící stromy jak na obvodu, tak uvnitř svého teritoria. Jde zpravidla o křižovatky jejich vlastních stezek nebo o místa s hojností oblíbené potravy. Nejčastěji poškozují stromy od května do července, často už v dubnu. V jednom případě předčasně probuzený medvěd v Západních Tatrách strhával kůru ze stromů již koncem února (Kunc 1996). Nejintenzívněji značkují tehdy, když v jejich teritoriu nastala nějaká změna, např. byla provedena prořezávka nebo vybudována nová komunikace. Někdy se na označené stromy přilepí i srst, patrně se při značkování o kmen i otírají. Medvědi při značkování často i močí. Proto se předpokládá, že při jejich nepříliš vyvinutém zraku jsou čichové signály významnější než optické (Hell a Slamečka 1999).
11.9.2002 jsme nalezli v Jedlině ve vzdálenosti asi 100 metrů od prvního medvědem označeného stromu další zrcadlo, které dosahovalo svým horním okrajem také do výšky 140 cm. Tentokrát bylo umístěno na suché borovici, takže ohryzané místo nebylo v tomto případě z dálky zřetelně viditelné. U stromu se kůra dala snadno loupat, takže byla stržena po celém obvodu kmene a u jeho paty vznikla hromádka větších úlomků borky s rýhami po drápech. Obě označené borovice se nacházejí uvnitř lesa. Les Jedlina je převážně listnatý s příměsí borovic a smrků, nadmořská výška místa je 265 m. Ze všech stran je obklopen poli, v blízkém sousedství je rozptýlená zástavba a zahrady. Širší okolí území je poddolováno, výstavba nových domů zde není povolena. Některé domy se tu v důsledku půdních propadů již zřítily, zbývající slouží většinou pouze jako hospodářské budovy pro uskladňování úrody ze zahrad a skladování nářadí. Trvale obydlena jsou už jen některá stavení, přesto se zde pohybuje často dost lidí. Většinu návštěvníků by ani ve snu nenapadlo, že se zde může vyskytovat velká šelma. Od severovýchodního okraje lesa Krajčok je lokalita vzdálena asi 650 metrů. Dokumentovaný pobyt medvěda v Orlové je svědectvím, že přirozená obnova narušeného území probíhá mnohdy i bez následné rekultivace nečekaně rychle.
Další dvě medvědí zrcadla byla objevena v Orlové-Městě v únoru 2003 na lokalitě Rajčula. Jde o staré opuštěné sady a zahrady, v areálu se nalézá také malé soukromé letiště. Poblíž jeho startovací plochy je smrková, asi padesátiletá monokultura se dvěma borovicemi na okraji. A právě na nich jsou obě značky umístěny, takže jsou z letiště zdaleka viditelné. Ohryzy se velikostí, výškou od země a tloušťkou kmenů neliší od značek v Jedlině. Na jedné z označených borovic je postaven myslivecký posed. Tyto značky jsou vzdáleny vzdušnou čarou pouze cca 650 m od centra městské části Orlová–Město a 100 m od nejbližších zahrad. Zahrady v okolí jsou zřejmě klíčem k vyřešení záhady, proč si medvěd vybral k pobytu právě tuto osídlenou oblast. Loňská bohatá úroda jablek poskytovala bohatou potravní nabídku, řada ovocných stromů se tu nachází i mimo oplocení. Medvěd se v označeném teritoriu zdržoval prokazatelně minimálně tři měsíce. Čertsvé ohryzy se dají snadno rozlišit, vykousané dřevo dosti rychle tmavne. Medvěd byl přirozeně plachý, místními usedlíky byl spatřen pouze jednou nedaleko koupaliště v městské části Orlová – Poruba. Medvědi jsou velmi adaptibilní a umí se dobře přizpůsobit i soužití s člověkem. Dostatek potravy byl zřejmě příčinou toho, že se nepokoušel dobývat do blízkých včelích úlů.
V blízkosti Ostravy byl poslední medvěd zastřelen v roce 1682, beskydští medvědi byli vystříleni koncem 19. století. V současné době žijí medvědi ve střední Evropě zpravidla v hlubokých karpatských lesích v nadmořské výšce 700 - 1500 m. Na Slovensku nyní žije 700 - 900 medvědů, v r. 2001 tu byl povolen odstřel 68 medvědů (Dungel a Gaisler 2002). Mladí jedinci se vydávají hledat nová teritoria a na svých potulkách se dostávají až do širší oblasti Jeseníků, jeden se usadil trvale v Hrubém Jeseníku (Anděra a Hanzal 1996). Občas se migrující medvědi objevují také na jižní Moravě a dvakrát se zatoulali až do východních Čech k Líšnici a na Náchodsko. Jedinec z Orlové pochází s největší pravděpodobností z Moravskoslezských Beskyd, které patří opět k oblastem s jejich trvalým výskytem.
Znovuosídlení severovýchodní části České republiky umožnil celkový nárůst populace medvědů v Západních Karpatech v 2. polovině 20. stol. První jedinci se v Beskydech začali objevovat zhruba před 33 lety. V posledních dnech r. 1969 ulovil na Smrku rys laň, ke kořisti se podruhé ale nevrátil a zapadla sněhem. Koncem března 1970 byly zbytky ze závěje firnu vyhrabány a kosti byly rozdrceny silnými medvědími čelistmi. V 70. letech 20. století následovala další zastižení a počet medvědích tuláků se postupně stále zvyšoval. V r. 2000 se v Beskydech vyskytovali najednou čtyři medvědi, v r. 2001 pět. Zimování bylo zaznamenáno v poslední době v oblasti Slavíče a Bílé. Medvědice s mládětem byla pozorována v r. 2001 u Starých Hamer a v r. 2002 v okolí Lemešné poblíž Velkých Karlovic v Javorníkách. Podle odhadu nepřesahuje současný počet medvědů hnědých na Moravě a ve Slezsku 10 jedinců (Dungel a Gaisler 2002).
Hlavním cílem našeho příspěvku je upozornit na uvedená pobytová znamení, aby je lidé pohybující se často v terénu dokázali vyhledávat a správně interpretovat. Medvědi žijí obvykle skrytě a je pravděpodobné, že dost jedinců, kteří mají normální instinkty, uniká pozornosti. Potulky mladých jedinců na západ od Beskyd svědčí spíše o tom, že zdejší vhodná teritoria jsou již zřejmě obsazena. Při zjišťování pobytu medvědů ve volné přírodě je evidence jejich teritoriálních značek významným pomocníkem.
Medvědí "zrcadlo" je v přítmí lesa z dálky zřetelně viditelné. Orlová, 1.9.2002. Stejný strom z odvrácené strany, v kůře jsou rýhy po medvědích drápech. Snímky H. Kuzník.
