Poslední dny před Vánoci nebyly pro německou vlčí populaci příliš šťastné. Během jednoho týdne zde zahynuly hned tři tyto chráněné šelmy. V jednom případě má mladého samce na svědomí pytlák, další dvě zvířata nepřežila srážku s automobilem. Vlci se ve spolkové republice úspěšně šíří od přelomu tisíciletí, podle posledních odhadů jich zde žije již více než stovka. Podle Leifa Millera z německé ochranářské organizace NABU ale německá populace ještě není stabilizovaná a smrt každého zvířete proto znamená významnou ztrátu.
Hned první případ bohužel svědčí o tom, že ne všichni obyvatelé Německa se s návratem této šelmy vyrovnali. Zprávu o nálezu mrtvého zvířete přineslo v polovině prosince saské ministerstvo životního prostředí. Podle odborníků se jednalo o letošní mládě z Milkelerské smečky, která má své teritorium v centru saské Lužice. Mladý vlčí samec byl nalezen nedaleko města Bautzen. Následné zkoumání v berlínském zoologickém ústavu přineslo zprávu o tom, že v jeho těle bylo nalezeno 31 broků. Ochranáři z NABU v reakci na nález podali trestní oznámení. Podle jejich údajů se jedná už o devátý případ pytláctví vlka od přelomu tisíciletí.
Rentgenový snímek vlka, který byl zastřelen v roce 2009 v Sasku. Zdroj: Institut für Zoo- und Wildtierforschung Berlin
Rozmístění vlčích smeček v německé Lužici na podzim loňského roku. Zdroj: http://www.wolfsregion-lausitz.de/
Celková bilance: nejméně desítka vlků upytlačených, dalších třicet uhynulých na silnicích
Další dva případy z předvánočních dnů ukazují, že vlky v Německu neohrožuje jen pytláctví. Střetnutí s autem se stalo osudným dalšímu zvířeti na tzv. Berliner Ring – vnějším okruhu Berlína v Braniborsku. Třetí vlk zahynul na jiné hlavní silnici, tentokrát v Sasku-Anhaltsku, přičemž téměř ve stejné lokalitě auto srazilo vlka i o měsíc dříve.
Vlk sražený u Berliner Ring. Zdroj: http://www.bz-berlin.de/
Od přelomu tisíciletí jsou evidovány případy upytlačených vlků na různých místech spolkové republiky – z roku 2003 z okolí dolnosaského Göttingenu, v následujících letech z Bavorska, Dolního Saska či Braniborska. V roce 2009 zastřelil lovec vlka ve vojenském výcvikovém prostoru v Sasku-Anhaltsku a loni padl rozsudek za zastřelení vlka ve Westerwaldu (spolkový stát Porýní-Falc). Zde se dokonce myslivec ke střelbě přiznal a hájil se tím, že si šelmu spletl se zatoulaným psem. Důkazy o pytláctví přinesla i pitva nejstarší zakladatelky lužické vlčí populace – vlčice „Jednoočky“. Ta sice nezahynula v důsledku pytláctví, pitva ale ukázala, že v průběhu života byla minimálně dvakrát postřelena. A kulky jí také způsobily zranění oka, kvůli kterému po zbytek života napůl neviděla.
Podle německých ochranářů je ale pravděpodobně počet upytlačených zvířat vyšší, jen se o dalších případech neví. Vzhledem k počtu každoročně narozených mláďat ve sledovaných smečkách by totiž celkový počet těchto šelem v Německu měl být vyšší. Zároveň je ale obtížné toto tvrzení dokázat věrohodnými daty. Studie ze Švédska ukazuje, že pytláci jsou zodpovědní za polovinu úmrtí volně žijících vlků. Mezi lety 1998 a 2009 zde přírodovědci sledovali 104 zvířat za pomoci telemetrického obojku. V průběhu této periody čtvrtina z nich „padla za oběť“ pytlákům a v dalších osmnácti případech se osud vlka nepodařilo přesně objasnit. Jiná studie ze švýcarského pohoří Jura zase ilustruje osud tamních rysů – mortalitu zde z jedné třetiny tvoří právě pytláctví.
Německý federální zákon na ochranu přírody řadí vlka mezi přísně chráněné druhy. Jeho ochrana je ukotvena také v legislativě Evropské unie. V Německu za jeho upytlačení hrozí pachateli trest odnětí svobody až na pět let a pokuta 50 000 euro. V roce 2012 byl v Sasku vlk začleněn mezi zvířata, na která se vztahuje myslivecký zákon. Místní myslivecká sdružení by se měla po změně legislativy více podílet na monitoringu zvířete. Vyšetřování pytláctví ale tato legislativní změna nijak zásadně nepomohla. Myslivci vylučují, že by kdokoli z členů usmrtil zvláště chráněnou šelmu. Na vině jsou podle nich i v tomto konkrétním případě sportovní střelci či pytláci s nelegálně drženou zbraní.
JOSEFA VOLFOVÁ
