Vlci na Pyrenejském poloostrově rozhodně nežijí v nedotčené divočině. Tyto majestátné psovité šelmy však přesto nacházejí v hustě osídlené oblasti to, co vlci potřebují všude na světě: úkryt i dostatečnou potravní nabídku.
Podle odhadů dnes žije na poloostrově asi 2300 vlků iberských. Stejně jako v mnoha dalších oblastech Evropy, i zde znamenala minulá století pro zdejší šelmy období temna. Vlci tu překvapivě přežili téměř výhradně na severozápadě země, v oblasti hojně osídlené Galície. Odtud se po roce 1970 začali šířit do zbytku země.
Iberský vlk. Zdroj: Grupo Lobo
Areál jejich výskytu se ale za posledních 150 let výrazně nezměnil. To, co je jiné, je stále se měnící krajina dvacátého století: silně ovlivněná působením člověka, s poměrně hustou dopravní infrastrukturou a zdánlivým nedostatkem potravních zdrojů. Jak ale ukazuje nová studie zaměřená na diverzitu a distribuci živočišných druhů galicijské oblasti, vlkům se v této hustě osídlené oblasti daří. Zdejší vlčí populace je živým důkazem platnosti přísloví „Pod svícnem bývá největší tma“.
V regionu skutečně nenarazíme na stáda velkých kopytníků, jako jsou srnci, ani na jinou typickou vlčí kořist. Zdá se ale, že častý argument „Proč by vlci měli být právě tady, kde nemají co jíst?“ zde ztrácí svou přesvědčivost. Španělským výzkumníkům se totiž podařilo podrobně zmapovat složení potravy zdejší vlčí populace, kvůli čemuž strávili nemálo času sběrem vlčího trusu. Rozbory exkrementů možná rozbily romantizující mýtus o důstojných lovcích, upozornily nicméně na fakt, že přizpůsobiví vlci si pohodlně vystačí s místními zdroji potravy. A to doslova: jídelníček zdejších vlků tvoří především drobní hlodavci, zajíci a ptáci. Ba co víc – vědci zjistili, že vedle lovu se vlci běžně uchylují i k přebírání komunálního odpadu.
Zažitá představa o „krvelačných šelmách“ dostává při střetu s realitou – tedy s chlupáči vybírajícími popelnice a kontejnery – skutečně na frak. Co tedy vábí zástupce poddruhu Canis lupus signatus, vlky iberské, do lidmi osídlené krajiny, pokud to není kvalitní potrava? S odpovědí přichází Luis Llaneza z Centra výzkumu přírodních zdrojů (Asesore en Recursos Naturales, A.RE.NA), vedoucí celého výzkumu. „Jak se nyní ukázalo, potrava je až sekundárním faktorem ovlivňujícím rozšíření vlků na Pyrenejském poloostrově. Ve skutečnosti je pro vlky nejpodstatnější krajina, respektive dostatek úkrytů.“
Llaneza a jeho kolegové prošli na severozápadě Iberského poloostrova oblast o rozloze 30 000 kilometrů čtverečních a pátrali po přítomnosti vlků. Vedle toho je rovněž zajímala řada ukazatelů, které by mohly osvětlit, proč si velké šelmy oblíbily právě tento region – zkoumali hustotu lidského osídlení, přirozené a náhradní potravní zdroje či charakteristiku území. Výzkumníci poté v procentech vyjádřili sílu jednotlivých faktorů, které by výskyt vlků v oblasti vysvětlovaly. Zatímco přítomnost lidí (množství budov a cest) dle těchto statistik ovlivňovala výskyt vlků v oblasti z 35 % a dostupnost potravy jen ze 17 %, jako rozhodující se ukazují krajinné charakteristiky – výskyt vlků ovlivňují z 48 %.V čem vlastně galicijská oblast vlkům tolik vyhovuje? Především pestrou mozaikou dříve zemědělsky intenzivně využívané krajiny. Malá políčka střídají zarostlé louky a opuštěné sady, skalnaté útesy či neprostupné křoviny. To vše prý vytváří dostatečně členitý prostor, v němž vlci nacházejí množství úkrytů. Díky trávě a křovinám vyšším než padesát centimetrů tu žijí, prakticky na dohled od lidí, nepovšimnuti. A Luis Llaneza dodává: „Vlci mohou žít všude tam, kde najdou úkryt a potravu, za předpokladu, že k nim lidé budou snášenliví.“
RADOMÍR DOHNAL
Zpracováno na základě článku „Insights into wolf presence in human- dominated landscapes: the relative role of food availability, humans and landscape attributes “, uveřejněného v květnu 2012 v časopise A Journal of Conservation Biogeography.
