Téma velkých šelem v současné době přitahuje poměrně velkou pozornost. Díky přísnější legislativní ochraně a jejímu důslednějšímu vymáhání se počty šelem ve volné přírodě již několik desetiletí zvyšují a šelmy se vracejí do míst, kde jsme nebyli na jejich přítomnost zvyklí. Na druhé straně lidé svou činností stále více zasahují do volné přírody. Životní prostředí velkých šelem a člověka se tak dnes často prolíná a s tím přibývá konfliktů mezi šelmami a lidmi.
Problémy provázející soužití lidí a divokých zvířat nejčastěji zahrnují útoky na hospodářská zvířata či poškození majetku, například včelích úlů. Jenom nepatrný zlomek případů tvoří útoky šelem na člověka. Tyto události nebo i jenom pouhá možnost, že by k nim mohlo dojít, však přitahují velkou mediální pozornost a vyvolávají silné emoce.
Aby se lidé nemuseli soužití s velkými šelmami přehnaně obávat, je důležité brát existující rizika, jakkoliv malá, vážně a snažit se je omezit na minimum. K tomu je třeba pochopit, kdy a proč k napadení člověka šelmou nejčastěji dochází. Prestižní časopis Scientific Reports v prosinci zveřejnil analýzu okolností útoků, které se udály v letech 1980-2016 v zalidněných oblastech Spojených států amerických a Kanady. Studie se zaměřila výhradně na útoky, ke kterým došlo v oblastech trvale obydlených lidmi, protože takové události mají největší dopad na postoje lidí a jejich ochotu šelmy tolerovat.
Kojoti, medvěd baribal a puma americká. Vlk nula
Autoři studie z dostupných zdrojů zjistili, že za 36 let bylo zaznamenáno celkem 177 útoků šelem na člověka. Téměř ve dvou třetinách případů šlo o napadení kojotem, přibližně čtvrtinu útoků měl na svědomí medvěd baribal a dvanáctkrát útočila puma americká. Vyskytlo se také několik ojedinělých případů útoku ledního medvěda a grizzlyho. Napadení člověka vlkem nebylo od počátku 80. let zdokumentováno ani jednou.
Zatímco na začátku sledovaného období lidem v Severní Americe hrozilo téměř výhradně střetnutí s kojoty, s rostoucí populací lidí i šelem začalo také v obydlených oblastech přibývat konfliktů s dalšími druhy. Ke střetu člověka s medvědem došlo zpravidla v noci, na neosvětlených, řídce zastavěných místech s hustou vegetací. Může to souviset s rostoucí oblibou „wildlife gardening“ (zahradničení v souladu s přírodou) a trendu zahrnování rozsáhlých zelených ploch do struktury měst. Ačkoliv je tato praxe obecně pro přírodu i člověka přínosná, ukazuje se, že není úplně vhodná v místech s trvalým výskytem medvěda. Z hlediska územního plánování lze spíše doporučit udržování koncentrovanější zástavby a zřetelné oddělení prostoru lidí od životního prostředí divokých zvířat.
„Složitější“ kojot a doporučení
Složitější je hledání řešení v případě kojotů, kteří se mimořádně úspěšně přizpůsobili životu v blízkosti člověka. Většina ze stovky útoků kojota na člověka zaznamenaných od roku 1980 se odehrála ve dne a často k nim došlo v poměrně hustě osídlených oblastech s fragmentovanou řídkou vegetací. V necelé polovině případů navíc byly terčem útoku děti. Zejména nejmladší děti by proto neměly být nikdy ponechány na volných prostranstvích bez dozoru dospělých. Dětská hřiště či zahrady, kde si děti mohou samy hrát, by měly být vždy oplocené.
Jak napadení kojotem, tak i medvědem se často odehrála v situaci, kdy zvíře hledalo v blízkosti lidí potravu, ať už šlo o nezabezpečené odpadky, krmivo pro domácí mazlíčky nebo dozrávající ovoce v okolí domů. Rovněž časté byly útoky na lidi venčící psa, přičemž ve dvou třetinách případů byl pes primárním terčem útoku a proti člověku se šelma obrátila teprve, když se pokusil zasáhnout.
Je proto důležité, aby byli místní lidé o pravděpodobném výskytu šelem dobře informováni a aby si osvojili některé osvědčené zásady chování. Především jde nakládání s odpadky a dalšími potenciálními zdroji potravy, jež mohou přilákat šelmy do blízkosti obydlí. Lidé by také pokud možno neměli venčit psy v noci v místech, kde se mohou objevovat medvědi.
Nejobávanějšími a nejzávažnějšími případy napadení člověka jsou predační útoky, kdy šelma vnímá člověka jako potenciální kořist. Do této kategorie patřilo všech dvanáct útoků pumy americké a také čtyři zaznamenané útoky ledního medvěda. Dalších několik desítek případů měli na svědomí kojoti. Protože oběťmi byly až na výjimky téměř vždy malé děti, platí již zmíněná doporučení oplocovat prostory, kde si děti zpravidla hrají a nenechávat je venku bez dozoru.
Ačkoliv život velkých šelem v těsné blízkosti lidí může vést k určitým konfliktům včetně možnosti napadení člověka, ukazuje se, že skutečné riziko je mnohem menší, než obavy, které vyvolává. Na území, které je domovem více než 360 milionů lidí, došlo za 36 let k necelým dvěma stovkám útoků šelmy na člověka. Podobným událostem lze přitom často předejít, je však třeba brát v úvahu potřeby zvířat a více respektovat jejich životní prostor.
Český a evropský kontext
V našich podmínkách lze o určitém riziku napadení člověka mluvit pouze u medvěda hnědého, který se ojediněle objevuje v horách na východě země. Některá doporučení vyplývající z americké studie platí i u nás. Především jde o lepší zabezpečení možných zdrojů potravy, které mohou medvěda přivést do bezprostřední blízkosti člověka, a také zvyšování informovanosti lidí o výskytu šelem a o zásadách, jak se v příslušných oblastech chovat.
PŘEKLAD: MARTINA DUŠKOVÁ
