Na přelomu března a dubna zaplavily bavorská média informace o nových případech výskytu vlka na území této spolkové země. Zatímco severněji – v Sasku, Dolním Sasku či Sasku-Anhaltsku, kde se úspěšně šíří německo-polská populace, se vlci již několik let rozmnožují, v jižní polovině Německa se stále jedná spíš jen o ojedinělé návštěvníky.
První zpráva přišla z okolí hornobavorského města Rosenheim, kde přítomnost šelmy s jistotou potvrdily i výsledky DNA analýz. Vzorky pocházely ze stržené laně, kterou našli a zdokumentovali dobrovolníci z bavorské Large Carnivore Network. Dosavadní zjištěné údaje říkají, že laň má „na svědomí“ vlčí samec, jehož původ je někde v západoalpské populaci – ve Švýcarsku, Francii či Itálii. Bavorský státní úřad pro životní prostředí (LfU) vzápětí informoval místní chovatele dobytka, farmáře a neziskové organizace o výsledcích testů. Jejich snahou je nyní zajistit ochranu stád, která se v současnosti většinou zdržují na horských pastvinách v okolí farem či v uzavřených stodolách. Chovatelé proto dostali rady a instrukce, jak vhodně zabezpečit dobytek před útokem šelmy. I přes to vyvolal příchod vlka do oblasti obavy mezi místními.
Jen o pár dní později se zřejmě další vlk pohyboval severovýchodně od Mnichova. Tentokrát chybí stoprocentní důkazy, že se jednalo opravdu o vlka obecného. Zvíře podobající se vlku zde náhodně nafotily tři turistky. Domněnku následně potvrdili i němečtí experti, kteří snímek z mobilu zkoumali. Zvíře se podle nich odlišuje od psa zejména tvarem trupu a hlavy; podle odhadu se jednalo spíše o mladého jedince.
Obě lokality od sebe nejsou příliš vzdálené, a mohlo se tedy jednat o stejného jedince. Pro tuto domněnku ale zatím chybí důkazy.
Výskyt vlka v Bavorsku není zase až takovou vzácností, jak by se mohlo zdát. Ojedinělé návštěvy vlčích samotářů jsou zde v posledních letech již téměř pravidlem. V prosinci 2011 zachytila vlka fotopast v pohoří Fichtelgebirge, které navazuje na pohoří Smrčiny v nejzápadnějším výběžku České republiky. Starší informace pocházejí například z roku 2010; tehdy osamělý vlk původem z francouzských Alp pobýval v jihobavorském pohoří Mangfallgebirge více než rok. Z roku 2006 pochází případ, kdy auto srazilo mladého jedince nedaleko města Starnberg rovněž na jihu Bavorska. Podle genetických analýz pocházel tento vlčí tulák z italské populace.
Uvedené příklady ilustrují, že Německo může představovat pomyslnou křižovatku evropských vlčích populací. Od severovýchodu se zde úspěšně šíří populace lužických vlků a od jihu a jihozápadu sem mohou přicházet šelmy ze západních Alp a či Apeninského poloostrova.
Vlk na Šumavě
Stejně jako v ostatních částech střední Evropy, i na Šumavě byli vlci kvůli obavám obyvatel a tlaku lovců vytlačováni a nakonec vyhubeni. Poslední vlk byl zastřelen 2. prosince 1874 v revíru Lipka na Vimpersku, jak dokazuje i malý pomníček, který dodnes najdete na místě, kde k události došlo. V následujících letech bylo ještě hlášeno několik pozorování těchto zvířat, závěr devatenáctého století ale znamenal konec vlčí populace na Šumavě.
Teprve od 90. let minulého století se vlci na Šumavě začali opět objevovat. Stejně jako u našich jižních sousedů se ale jedná pouze o migrující jedince, kteří zde nezaložili smečku. Jasným důkazem výskytu byl nález dvou mrtvých zvířat v druhé polovině devadesátých let v okolí Kašperský Hor a Horní Plané, která zahynula po střetech s automobilem. Z posledních let nemá Správa Národního parku Šumava žádné informace o přítomnosti této šelmy.
JOSEFA VOLFOVÁ
Více informací o výskytu vlka na česko-bavorsko-rakouském pomezí naleznete v článku zveřejněném v roce 2005 v časopise Silva Gabreta:
