Více než 150 let se mělo v Německu za jasnou věc, že vlka z pohádky o Karkulce uvidí děti pouze na obrázku v knížce, v lepším případě v zoologické zahradě. Nyní se ale tato krásná i obávaná šelma k našim západním sousedům vrátila. Už dvě smečky se prohánějí v hustých lužických lesích nedaleko českých hranic. Ve vojenských výcvikových prostorech, kam obyčejní smrtelníci nemají přístup, se jim daří víc než dobře.
Už od sjezdu z dálnice jsem začal očima pročesávat okolní lesy, jestli náhodou nezahlédnu šedý vlčí kožich nebo aspoň lesníky, v hrůze prchající před rozevřenými čelistmi do bezpečí. Byla to samozřejmě hloupost a vlastně jeden z mnoha předsudků, kterými je vztah člověka k této psovité šelmě zatížen. "Tyhle staré příhody a mýty, které lidé nosí v hlavě, se jen velmi těžko vyvracejí. Snažíme se pomoci odbornými informacemi tyto neopodstatněné obavy a strach z vlků odbourávat. Máme tuhle šelmu zpátky v Lužici už deset let a s postupujícím časem snad lidé zjistí, že vlk o kontakt s člověkem opravdu nestojí," říká doktorka Jana Schellenbergová, jakási styčná osoba pro záležitosti lužických vlků.
Dvě smečky po osmi kusech vlastně nejsou "Němci", nýbrž uprchlíci z Polska, kteří si to jaksi bez dovolení namířili přes schengenskou hranici. Zatímco lidé vlky nezajímají, o kozy, a zejména ovce, projevují naopak velmi živý zájem. Ovčák Frank Neumann z vesničky Mühlrose se o tom v roce 2002 přesvědčil nedobrovolně na vlastní kůži. Při dvou útocích vlčí smečky přišel o třiatřicet ovcí a tenhle "masakr" se dokonce dostal až na titulní stranu bulvárního deníku Bild. "Byli to čtyři vlci, to jsme věděli bezpečně, protože jsme je spatřili v blízkosti stáda. Šlo o mladé šelmy, které se předtím odtrhly od původní smečky. Byla mezi nimi také vlčice, která si mezitím v okolí Neustadtu 'vybudovala' vlastní smečku. Je snadno rozpoznatelná, protože je extrémně malá," říká mi Frank Neumann.
Z jeho vyprávění je znát, že vlky sice vyloženě nemiluje, ale cítí k nim úctu a respekt. I když mu spolková země Sasko a Společnost na ochranu vlků uhradily škodu za zabité ovce v plné výši, nájezdy šelem bylo třeba řešit. Účinným se ukázal být tzv. "evropský síťový ohradník", který je neustále pod elektrickým proudem. Frank Neumann tvrdí, že přes tuto překážku ještě na pastvinu nikdy žádný vlk nepronikl. "O víkendu k nám zavítá spousta výletníků, kteří s sebou navíc mívají často psy. Museli jsme mít jistotu, že na tyhle turisty ovčácký pes nikdy nezaútočí. Ale nedá se říct, že by začátek jejich soužití s ovčím stádem byl bez problémů. Psi si totiž s ovcemi chtěli hrát, škubali z nich vlnu a někdy je i kousali. Nešlo o žádná krvavá zranění, ale člověk by si měl pořídit minimálně dva psy, aby něčemu podobnému zabránil," tvrdí lužický ovčák.
Frank Neumann se napřesrok chystá do důchodu, ale ovce, a zdá se, že i šelmy, tu zřejmě zůstanou. "Je totiž pravděpodobné, že se vlčí populace v lužických hvozdech bude rozrůstat," tvrdí Jana Schellenbergová. "Záleží to ale do značné míry na tom, jak se budou vyvíjet stavy polských vlků. Důležité taky bude, jaké vztahy budou panovat mezi polskými a německými šelmami. Jedná se totiž o jedno reprodukční společenství, kde je neustále zapotřebí 'čerstvé krve', musí docházet ke genetické výměně. Budeme doufat, že migrace polských vlků do Německa bude pokračovat."
Doufejme tedy, že polští vlci budou ve vztahu ke svým německým kolegům o poznání milejší, než jsou v současnosti političtí představitelé ve Varšavě ke svým berlínským protějškům.
http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/343797?sector=12
