Vlčí smečky snížily počty losů v Yellowstonském parku a přispěly tak ke vzniku prostředí vhodného pro další živočichy
Pokud vlci žijí ve svém ekologicky vyváženém prostředí, pak bývají spíše plaší a člověku se vyhnou na sto honů. Stejně tak liška není okamžitě a stále nebezpečím všech kurníků v okolí, pokud nebylo její životní prostředí příliš narušeno zvenčí a pokud zrovna nemá mladé. Běžnou potravou lišek nebývají především slepice, nýbrž drobní lesní hlodavci. A teď už toho víme opravdu dost pro následující poučný příběh.
Obavy, které se nesplnily
Jedním z nejproslulejších přírodních parků na světě je Yellowstonský, mna severozápadě Spojených států, založený už roku 1872. Od samého počátku se zdálo, že jistým nebezpečím pro park a jeho okolí jsou vlci.
Správa parku měla obavy, že vlci svou přítomností nebezpečně snižují především početní stav losů; farmáři v okolí měli z případné ochrany vlků ještě menší radost. Roku 1926 už v Yellowstonském parku nebyl ani jeden vlk. Mohli si tedy oddychnout jak tamní losi, tak farmáři z okolí?
Ještě před deseti lety bychom tu možná neměli příležitost k nějakým dalším otázkám, přinejmenším pokud jde o ty vlky. Jenže právě roku 1995, tedy 69 let po jejich vyhubení, bylo do Yellowstonského parku přivezeno prvních 14 vlků šedých. Hned následujícího roku v parku přibylo 17 dalších vlků. Dnes je jich tu přes 220 a mají příznivé podmínky ke svému dalšímu rozmnožení.
Současně ubývá předtím přemnožených losů. Před opětným zavedením vlků bylo těch losů v parku přes dvacet tisíc; dnes z toho počtu zbývá necelá polovina.
Ani to však není konec příběhu a odpověď na všechny otázky nakupené během těch 70 let po vyhubení vlků. Jakoby ze zcela jiného soudku se zdál být další do očí bijící problém. V parku roste stromoví třeba sto let staré, ale stromy mladší než 70 let jako kdyby zde z nějakého záhadného důvodu ke svému přirozenému růstu neměly podmínky.
Konec klidné pastvy
Zkoumáním této otázky se začali vědci zabývat roku 1997; tedy dva roky poté, co se v parku znovu objevili první vlci. Mezi postiženými stromy figurovaly především osiky, americké topoly a vrby.
Okamžitě se přesnou evidencí vzorků letorostů potvrdilo, co bylo zřejmé na první pohled: že se v parku od třicátých let 20. století stromům nedaří. A pak najednou jako by začínaly zase prospívat... Proč?
Vlčí smečka o sedmi až deseti jedincích, má-li bohaté loviště, uloví denně jednoho losa. Losí stáda si musí zvyknout při pastvě na možná rizika od dravců. Ke klidné pastvě los potřebuje mít výhled po celém obvodu horizontu. To ovšem údolí podél řeky Lamar a dalších toků procházejících parkem přímo neskýtá. Losi se začali instinktivně vyhýbat údolím.
Když má osika nebo vrba možnost dorůst výšky aspoň tří čtyř metrů a tloušťky kmene v průměru kolem 12 centimetrů, její další růst už není pustošivým okusováním výhonků ohrožen.
A tak pět let poté, co se v Yellowstonském parku objevili po mnoha desetiletích opět první vlci, začaly zas nadějně obrůstat břehy řeky mladými vrbami a osikami.
Vrátili se bobři
A nejen to. Na řeku se mohl znovu po mnoha desetiletích vrátit také bobr, který opět našel podél řeky jak potravu, tak stavební materiál k budování svých přehrad.
Nový porost přidal nejen stín, ale také zpevnil břehy řeky, jejíž tok se zvolnil také díky bobrům. Snížila se eroze usazenin a zlepšily se zároveň podmínky pro návrat lososů do řeky. Stěhovaví ptáci začali opět nacházet podmínky k zahnízdění přímo v parku; mezi nimi dokonce jeden druh kolibříka.
Dnes, osm let po vysazení prvních vlků do parku, jako kdyby se vracela většina životních podmínek, které v parku existovaly při jeho založení. Do parku se z velkých masožravců vrátila také puma a medvěd.
Zatím ještě odborníci nemají všechna fakta pro konečné závěry. Je třeba ještě dále vyhodnocovat, co všechno mohlo být způsobeno tím, že šest let po sobě panovalo v oblasti v létě velké sucho. A vliv krutých zim také ještě nevzali vědci plně v úvahu. Poznatky zatím získali z poměrně malého území. Ozvaly se hlasy, že si v Yellowstonském parku někdo „hraje na Pánaboha“.
Dosavadní zjištění k takhle zahořklé výtce neopravňují. Zatím se zdá, že v proměnlivosti dynamické rovnováhy došlo v Yellowstonském parku k posunu žádoucím směrem.
MILOŠ DOKULIL
Převzato z dnešního rozhlasového pořadu Meteor Českého rozhlasu 2 Praha, který je vysílán krátce po osmé hodině. Repríza 1. srpna po půlnoci. Text upravila redakce Lidových novin.
Více též:
