Velké šelmy se k nám začínají vracet. Pokud jde o vlka, souvisí jeho návrat se situací především ve dvou sousedních zemích: Slovensko a Polsko. Podívejme se, jak to s ním vypadá v Polsku.
Vyskytuje se hlavně v Karpatech a ve východní části země (Bieszczady, Beskydy Nízké, Sądecké, Slezsko-Żywiecké, dále Gorce, Tatry, Pieniny) a v části severovýchodní (pralesy : Białowiežský, Knyszyńský, Augustowský, Borecký, Piský a Romincký). Objevuje se také v Solském pralese a sporadicky také v západní části země: v Noteckém, Piaskowém a Gorzowském pralese, v Drawských lesích a v lesích mezi Chodzieżí a Czarnkowem. V Polsku obývá velké lesní komplexy s hojností volně žijích kopytníků. Nevyhýbá se otevřeným terénům jako např. mokřady či louky (např na Podlasí). V Tatrách. občas bývá viděn nad horní hranicí lesa.
V Polsku se mláďata rodí nejdříve na přelomu května a června. Přirozená úmrtnost štěňat je velmi vysoká a dosahuje okolo 50 % v prvních 3 měsících života . Vlci pohlavně dospívají již v 10. měsíci života , ale většinou se nerozmnožují přinejmenším do druhého roku života.
Podle údajů polského ministerstva životního prostředí dosahovala početnost vlků v Polsku ve druhé polovině 90. let 800-900 kusů. Sledování lokálních populací (včetně značkování a telemetrického sledování) prováděná v Białowiežském pralese a v Bieszczadech však ukazují, že skutečná početnost těchto zvířat je značně menší, než vyplývá z oficiálních údajů, a pohybuje se mezi 500-600 kusy.
Příčinou vymírání v historii byly změny prostředí (hlavně odlesnění a "zničení" přirozené potravní základny) a stále efektivnější hubení člověkem v důsledku používání stále dokonalejších loveckých metod. Obecně největším ohrožením pro tento druh je lov (pytláctví), dopravní ruch (úhyny na dálnicích a jiných komunikačních), fragmentace biotopů (především lesa), expanze lyžařských zařízení (vleky, lanovky) a holosečné způsoby lesní těžby.
V důsledku systematického hubení vlci téměř úplně vymizeli z Velkopolska a Galicie již v polovině 19. století. Ve větším počtu žili jen ne severovýchodních hranicích zemí polských. V době 1. světové války se znovu rozšířili západním směrem po řeku Bug a početněji osídlili Karpaty. V roce 1927 byl vlk vyhlášen za lovnou zvěř, kterou bylo možno lovit po celý rok, a později za škůdce, kterého bylo možno hubit všemi způsoby. Organizované odstřely způsobily, že ke konci meziválečného období byli vlci vyhubeni na západ od linie Bugu, Narvy a Biebrzy . V období 2. světové války došlo opět k teritoriální expanzi vlků, kteří rychle překročili linii Visly. Na počátku 50. let byla jejich početnost odhadována na více než 1000 kusů a vlci byli uznáni za škůdce (škodnou) pro lovecké hospodářství a chov ovcí. V roce 1955 začala akce hubení vlků a v době jeho největší intenzity (v letech 1956-59) bylo zabíjeno každoročně několik set zvířat. Pro jejich hubení bylo povoleno používat i návnady s jedem a kromě toho byla vyplácena odměna za zabití vlka. Na počátku 70. let poklesla početnost vlků na území Polska na necelých 100 kusů a teprve tehdy bylo zmírněna likvidace tohoto druhu, mj. v roce 1973 byl vyhlášen zákaz trávení vlků . V roce 1975 byl vlk znovu zapsán do seznamu lovné zvěře; byla pro něj zavedena doba hájení s výjimkou jihovýchodních vojvodství. Doba hájení na území celé země byla vyhlášena teprve v roce 1981, následně v roce 1995 byla na vlka poprvé vztažena celoroční druhová ochrana na většině území země (kromě bývalých vojvodství Krośnieńského, Przemyského a Suwalského) a od roku 1998 je chráněn v celé zemi.
Od počátku 90. let je pozorována stabilizace početnosti a areálu výskytu vlka v Polsku. V některých oblastech dochází dokonce ke vzrůstu početnosti. Bohužel nelze zaznamenat výraznější expanzi druhu do oblastí, kde se dříve vyskytoval (zvláště v západním Polsku). Důvodem může být souhra mnoha činitelů, zvláště antropogenních (nelegální odstřely, rušení), které obecně hrají největší roli v omezování vzrůstu populace tohoto druhu.
Jaké jsou navrhované způsoby ochrany v Polsku? Je nutno uchovat celkovou ochranu tohoto druhu. V oblastech, kde vlk páchá větší škody na domácích zvířatech, je nutno povolovat odstřel jedinců specializovaných na napadání ovcí a skotu. Poněvadž tato zvířata se nejpočetněji vyskytují v příhraničních oblastech, je potřeba mezinárodní koordinace , aby druh chráněný v jedné zemi nebyl huben v zemi sousední, jak se to děje v oblasti Białowiežského pralesa.
V Polsku tvoří základní složku potravy vlků divocí kopytníci (hlavně jeleni, srnci a divočáci) . Smečka vlků v počtu 3-6 jedinců zabíjí v zimním období jeden velký kus průměrně každých 1,3 dne Velikost teritorií smeček obnáší 173-294 km2 v Białowiežském pralese nebo 82-90 km2 v Bieszczadech . Největší hustota populace vlka v Polsku je 6-7 jedinců/100 km2 v Bieszczadech a asi 4,5 vlků/100 km2 v Białowiežském pralese.
Literatura
Kolektiv, 2001: Polska czervona ksiega zwierzat. Panstwowe Wydawnictwo Rolnicze i Lesne, Warszava
Nowak, S., Myslazek, R.,H.,2000: Why is wolf so important ? Informační materiál Wilcza Siec.
Nowak, S., Myslazek, R.,H.,1999: Ochrona zwierzat hodowlanych przed wilkami. Godziszka.
Z uvedených materálů přeložili a upravili
Petr Koutný a Mojmír Vlašín
